Recenze: Babycall

Vydáno: 15.01.2013 14:00 - Jakub Brych | foto: Film Europe

Z Lisbeth Salanderové sexy ustaranou mámou, která musí za každou cenu uchránit svého syna před násilnickým otcem. A jako by toho nebylo dost, z elektronické chůvičky slyší děsivé neznámé hlasy.

BabycallRecenzoval/a Jakub Brych dne 15.01.2013 14:00. Z Lisbeth Salanderové sexy ustaranou mámou, která musí za každou cenu uchránit svého syna před násilnickým otcem. A jako by toho nebylo dost, z elektronické chůvičky slyší děsivé neznámé hlasy. Hodnocení: 2.5
Babycall
Babycall
Horror / Thriller
Německo, 2011 , 96 min.

Režie: Pål Sletaune
Scénář: Pål Sletaune
Kamera: John Andreas Andersen
Hudba: Fernando Velázquez
Herci: Noomi Rapace, Kristoffer Joner, Vetle Qvenild Werring, Stig R. Amdam, Maria Bock, Torkil Høeg, Henrik Rafaelsen, Tom Hugo Nielsen, Mona Engh, Eva Zeidler, Kaia Varjord, Camilla Augusta Hallan, Haakon Gjerløw, Frank Jørstad, Bjørn Moan

Česká premiéra: 10.01.2013

Hodnocení: 5/10
Babycall hodnocení na Kinobox.cz: 58.88 %
Ponuré norské sídliště plné tradiční skandinávské šedi. Nevlídné paneláky a chladné ovzduší. Depresivní prostředí pro rodinku, ovšem ideální kulisa pro mrazivý thriller. I když "mrazivý" je v tomhle případě přeci jen trochu silné slovo. Ale popořadě.
Do tohohle našeho sídliště se přistěhuje mladá matka Anna se svým synem Andersem, aby se zde ukryli a zapomněli na hrůznou minulost. Andersův otec se totiž pokusil svého synka neúspěšně utopit a Anna se nejvíc bojí toho, že by se mohl vrátit a svůj záměr dokončit. Proto až paranoidně dbá o Andersovo bezpečí.
Aby ho měla stále pod dohledem, zakoupí dětskou chůvičku a umístí ji do jeho pokoje. Co se ale zprvu zdálo jako skvělý nápad, vyústí po pár nocích v nepříjemné zjištění - Anna z přijímače slyší zoufalé volání o pomoc, které nepatří jejímu synovi. Jediné logické vysvětlení je, že její chůvička chytá nějakou jinou z některého z ostatních bytů. Anna proto začne pátrat, komu patří děsivý křik.
Malý byt, osamělá matka se synem a děs z neznáma - pokud by se Babycall držel téhle základní premisy, mohl z něj být slušný thriller s lehkým přesahem do vod hororu. Režisér a scénárista Pål Sletaune se ale rozhodl, že jen tak obyčejnou záležitost točit nehodlá. A to byla bohužel chyba.
Po slušném úvodu, který rozehraje hru několika jednoduchých postav a nechá diváka v očekávání detektivní zápletky, se postupně do děje přimotává stále více podivností, které zprvu přímočarou stavbu příběhu zvrhávají do čehosi mezi Prokletým ostrovem a Šestým smyslem.
Tyhle filmy lze ale v souvislosti s Babycallem zmínit jen pro lehkou žánrovou spřízněnost, protože co se týče atmosféry a vůbec všeho ostatního, patří oba do úplně jiné ligy. Babycall se jim snaží vyrovnat a přitom nezabřednout do již použitých šablon a to ho spolehlivě zabíjí. Snaha o originalitu a mix původních myšlenek v novém neotřelém poměru Pålu Sletauneovi totiž bohužel moc nevychází - jeho film je neobratně vyskládanou hromádkou nastíněných, ale nedotažených vizí.
Přitom pan režisér v úvodu schopně buduje atmosféru a prodává hlavní duo postav bez sebemenšího problému. Noomi Rapace jako paranodiní matka spasitelka neustále tlačí na schizofrenní pilu a příběh sledující její postavu dává pomalu, ale jistě nahlédnout pod její vykulenou slupku, která skrývá nějaká ta klasická nemilá překvapení, čímž z ní činí skutečně zájmu hodný objekt.
Mysteriózní linka Anny ale během filmu neprodělává žádný větší vývoj a její finální vyústění se snaží být tak hrozně originální a nečekané, že vlastně nedává valný smysl. Opět jsou na vině ostatní vrstvy příběhu, které se do té první vměšují velmi nešťastným způsobem a z původně realistické zápletky, která sázela spíš na pokřivenou psychiku postav, nakonec vyrábí pochybnou duchařinu s prvky detektivky.
Ta se bohužel sestává jen z řádky indicií, jež v polovině případů nemají velký význam a spíš než zájem vzbuzují u diváka totální nepochopení. Babycall zkrátka mlží až za hranici únosnosti, a jelikož finální odhalení je krajně banální a tak trochu pitomé, všechno to zapálené šponování zvědavosti obecenstva ve výsledku vyznívá jako vtip. Film se ale přitom tváří naprosto vážně a sebevědomě, což ho v očích recenzentových bohužel sráží o jednu další cennou příčku níž.
Babycall není špatný film. Není ani nesympatický, naopak - má k dobru šedivou severskou atmosféru a pár fajn nápadů a momentů, ovšem ve své zběsilé paranoidní snaze vyhnout se klišé a stát se originálem nakonec Pål Sletaune uštval sám sebe a zprvu slibně rozjetý thriller nedokočíroval do zdárného konce. Takhle je z něj "jen" fajn žánrovka určená hlavně pro fandy Skandinávie a Noomi Rapace.


Originální trailer filmu Babycall


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY