Animáků na trošku morbidnější téma už jsme tu letos pár měli. Stačí vzpomenout kousky jako Norman a duchové nebo Hotel Transylvánie. Všechny ale byly víceméně pro děti. Obchod pro sebevrahy, který se chystá do našich kin, je úplně jiný. Je určen dospělému divákovi, pochází z Francie a liší se i použitou formou animace. Odehrává se kdesi ve francouzském městečku, kde všichni obyvatelé ztratili (nebo nikdy neměli) smysl života. Potácejí se odnikud nikam, jsou smutní a životní útrapy je tíží hrozným způsobem. Jediným východiskem se pro ně stává myšlenka na sebevraždu. A právě pro ně je určen obchůdek, který vede pan Mishima s rodinou. Zájemci v něm najdou vše, co potřebují k tomu, aby si vzali život. A je tu skutečně cokoli, na co si vzpomenete - provazy, pistole, nože, sekery, jedy, ale i ty nejdůmyslnější možné prostředky. Kšefty tak vzkvétají a není důvod si stěžovat. Ten přijde, až ve chvíli, kdy Mishimova žena porodí chlapce, který se od prvních chvil na světě usmívá a šíří optimismus. A ten začne být v průběhu let nakažlivý a reálně hrozí, že obchod přijde o všechny zákazníky. Co teď s tím? Snímek Patrice Leconteho na první pohled zaujme velmi originální a netradiční animací, která se nejvíce podobá té, kterou využívá jeho krajan Sylvain Chomet. Všechny postavičky jsou tedy velmi bizarní, ale sympatické a od prvních minut vás chytí za srdce. Potěší také přístup tvůrců, kteří od začátku s lehkým nadhledem a inteligentním humorem zesměšňují věci, z nichž je pořád malinko tabu dělat si legraci (hlavně smrt, pohřby, sebevraždy atd.). Ladění filmu vůbec umně balancuje na hranici mezi černým a běžným humorem a obojí dokáže prodat s grácií a vkusem. Občasné hudební vložky, které se zde objeví, děj oživují a jsou poměrně zábavné, takže se nemusí bát ani odpůrci muzikálů. Možná jen texty nejsou tak nápadité, ale to už je jen drobnost. Vizuální stránka je vskutku hodně zajímavá a neotřelá a je radost sledovat veškeré dění na plátně. O to větší je škoda, že ač je snímek určen dospělým, jeho příběh je dost předvídatelný a jednoduchý. V podstatě všechny zvraty a vyústění dáte dohromady v průběhu první čtvrt hodiny a pak už vás bohužel nikdo ničím nepřekvapí. Tím pádem trpí i celé tempo. I když film trvá necelou hodinu a půl, místy se hodně táhne a někdy se začne malinko opakovat. A vzhledem k řemeslným kvalitám to opravdu hodně mrzí. Ono když divák začne přemýšlet nad scénářem, zjistí, že je hodně na vodě a spoustu věcí jen načrtává. Autoři třeba vůbec neřeší to, proč je ve městě taková nálada a proč se lidé chtějí zabít. Prostě to berou jako samozřejmost a vy to tak musíte vzít taky. Přitom by stačila jediná věta nebo humorná situace, která by vše uvedla do kontextu a osvětlila. Takhle to vypadá lehce odfláknutě a v neposlední řadě to působí tak, že Leconte příliš spoléhal na zvolenou formu. Podobně je na tom vlastně i humor, který, jak už jsem zmiňoval, je po celou dobu na vysoké úrovni, přesto se neubráníte dojmu, že to mohlo být ještě lepší. Tvůrci vytvoří celou řadu situací, které jsou sice svým podáním vtipné, ale chybí jim pointa. Příkladem budiž třeba moment, kdy mladší bratr za oknem s partou kamarádů pozoruje převlékající se sestru. Je to zábavné, ale po pár minutách stereotypní a nějaké úderné zakončení celá situace prostě postrádá. A takových chvilek je tu víc. Obchod pro sebevrahy je ve výsledku nadprůměrný film, který byste neměli minout a dát mu šanci. Bohužel ale zajímavou a neotřelou animaci sráží ne úplně vydařený scénář, který většinu věcí naznačí a nevysvětlí. Přesto jde svým způsobem o ojedinělý a originální snímek, který se vyplatí vidět. Pokud navíc patříte k fandům černého a lehce morbidního humoru, jde pro vás s určitou dávkou tolerance o povinnost.

Český trailer filmu Obchod pro sebevrahy