Banda elitních (převážně) britských herců v čele s Keirou Knightley, dobové kostýmy, trocha kýče a patosu a city nažhavené na maximum. Tak přesně s tímhle na nás vyrukoval v Pýše a předsudku i v Pokání a pokaždé nás dostal. Možná ne všechny, ale fanynky předloh a Keiry Knightley mu zobaly z ruky a ani většina nedůvěřivých či knih neznalých neodolala jeho návykovému výtvarnému a režisérskému stylu. Drsné povahy možná budou vehementně popírat, že by se jich osud Elizabeth Bennetové nějak hlouběji dotknul, ale ve skutečnosti mají doma v tajné složce Pýchu a předsudek stažený v HD a čas od času si u něj ventilují své skryté romantické tendence. Jestli něco prostě umí, jsou to osudové romance. Mohl z obou svých majstrštyků klidně udělat ufňukané drama plné ublížených lidiček a přepatetizovaných projevů lásky, ale on naprosto přesně vystihl míru sladkosti, naivity a snílkovství, které knihy pro přerod ve film potřebovaly, a stvořil živoucí díla, jež po výtrvarné sránce akorátně zrcadlí i vlastní obsah a nevtíravě a spolehlivě vás dojmou. Výše uvedené řádky jsou jen jakousi menší rekapitulací toho, proč bychom měli mít v důvěru ve věci Anny Kareniny, a v podstatě prostě obyčejným důkazem toho, že je to člověk vysoce kompetentní. A to platí i po tom, co si od mých prohlášení odečtete tu přidanou subjektivní fanouškovskou hodnotu. Anebo si přičtete svoji vlastní. To už je jedno. Ano, je to venku, těším se hodně, věřím hodně. Přesto snad nepostrádám trochu té zdravé skepse, která velí vnitřně se tázat, zda lze do jednoho filmu opravdu nacpat výcuc té zdaleka ne krátké knížky, která obsahuje hromadu postav, vztahů, vazeb a všeho možného, a je vedle emocemi nabitého příběhu zároveň též cennou reflexí společenských poměrů tehdejšího Ruska. Nikdo asi nečeká od , že by se nějak složité potýkal se sociálně kritickou vrstvou příběhu, ale zároveň ji asi těžko lze úplně pominout. Otázkou je, co tentokrát mistr režisér vyplodí po vizuální stránce, jelikož zde se musí snoubit jeho tradiční barevné tendence se snahou stvořit uvěřitelné ruské prostředí, což je v Americe přeci jen problém. Tu pravou ruskou atmosféru opravdu ukutí nejlíp právě a jen ve Velkém Dubisku a ryze američtí herci občas mívají tak západní rysy, že jim ten ruský charakter prostě neuvěříte. V tomhle má trochu výhodu Keira Knightley, která už jako puberťačka do ruského realismu zabrousila ve velmi povedeném Doktoru Živagovi v režii Giacoma Campiottiho. Tahle adaptace Pasternakova románu rozhodně oplývala jakýmsi realistickým ruským duchem, snad proto, že byla natáčena u nás a na Slovensku, odkud to je přeci jen do Ruska trochu blíž, než ze Spojených států. Na druhou stranu je ale jasné, že o nějakou autenticitu moc nejde, o čemž nás nekompromisně ujistily první fotky a ukázky. Stylizuje se hodně, a to hlavně co se prostředí týče. Anna Karenina tak vlastně vypadá jako jakýsi hybrid mezi filmem a divadelním představením, čímž se ponejvíce přibližuje asi Moulin Rouge a dává vzpomenout třeba i na oscarového Zamilovaného Shakespeara. Tomu se lze ale těžko divit, když na scénáři pracoval Tom Stoppard. Tom Stoppard je osobnost notně vážená, jelikož za svůj život už toho stihl napsat hodně, a rozhodně ne neúspěšně. Za zmínku určitě stojí, že tenhle scénárista pochází od nás z Čech, konkrétně ze Zlína, a jeho životní cesta ho dovedla až k řádu britské královny. Ve filmové branži je jeho největším úspěchem asi ten Zamilovaný Shakespeare, ale dělal i na dalších nezanedbatelných filmech jako třeba Říše slunce nebo Brazil a třeba i Indiana Jones a poslední křížová výprava. Jeho portfolio je dost působivé a rozhodně doporučuji si ho trochu projít. Wright má ale vůbec k ruce skvělou sebranku lidí. Keira Knightley, Jude Law, mladík Aaron Johnson nebo "pýchopředudkovský" Matthew Macfadyen. Plus spousta dalších. Hudbu pak již víceméně tradičně obstarává Dario Marianelli, který se osvědčil v Pýše i v Pokání a skvěle se blýskl také v loňské žánrově příbuzné Janě Eyrové. Možná, že tentokrát přestřelil. Možná je ta kýčovitá divadelní stylizace moc. Možná je to všechno jen přepálený a pošetilý pokus poprat se s něčím, co je prostě větší než on, ovšem na druhou stranu - kdo by mu po všech těch povedených věcech, které za léta vysypal z rukávu, v boji s Tolstého nakynutou předlohou nefandil. Já jsem rozhodně na jeho straně.

Český trailer filmu Anna Karenina