Jaké je vaše největší přání? Neboli: Co vám chybí ke štěstí? Tuhle jednoduchou otázku položila dokumentaristka Olga Špátová všem postavám svého nového filmu. Před kamerou se jí během dvou let vystřídala řada osobností známých i neznámých, úspěšných i neúspěšných, spokojených i nespokojených. Společné měli všichni jedno - patříly ke stejné generaci jako osmadvacetiletá režisérka, podle ní první generací v Česku, která dospívala ve svobodných poměrech. Období 40 let komunismu znají všichni maximálně z vyprávění svých rodičů. Otec Olgy Špátové Jan naopak vyzpovídal před lety zástupce mladé generace, dospívající zcela od vlivem komunistických "ideálů". Třetí Největší přání v pořadí tak mělo nabídnout zcela unikátní pohled na Česko a Čechy a jejich proměny v uplynulé polovině století. Nakolik se sny mladých za tu dobu změnily a co zůstalo při starém? Částečnou odpověď ve filmu najdete, ale budete muset hledat pozorně. Skutečné paralely s filmy Jana Špáty v podobě prolínajících se obrazů minulosti a současnosti nečekejte, těch srovnávacích momentů je tam málo. Mohlo jich být víc, film by měl pak větší výpovědní hodnotu. Režisérka nicméně zvolila jiný přístup. Dotekem s filmy z let 1964 a 1989 dokument přitom začíná. A to hned vzpomínkovými záběry, kdy Olga svému otci sedí na klíně jako asi desetileté dítě, z něhož si Špáta s láskou "utahuje". Přímý útok na divákovy city trvá naštěstí jen pár minut, které Špátová uzavírá slovy: Od té doby jsem vyrostla a rozhodla se splnit přání svého otce, abych další Největší přání natočila už já. Coby jeho následovnice ponechala beze změn ústřední otázku a bez jakéhokoliv komentáře nechává mluvit téměř stovku mladých lidí. Studenty z iniciativy Inventura demokracie a na druhé straně dvacetiletou vězeňkyni Michaelu, odsouzenou za podíl na nájemní vraždě, doufající ve vlastní dospění a osobnostní změnu. Mladičké děvče, které se bez uzardění vyznává z kariérismu a přiznává, že jejím snem není v budoucnu rodina, ale výhradně a jedině herectví. Karla s Láďou, kteří odešli z města na venkov a zatížení hypotékou před kamerou uvažují nahlas o dítěti. Karla se mu překvapivě brání (na rozdíl od Ládi) kvůli pocitu, že nemůžou zvládnout živit dítě, když se svými platy sotva vyjdou ve dvou. A do toho vstupuje Juliana z romské osady na východním Slovensku. V chýši se stará o pět dětí, první porodila ve čtrnácti letech. Špinavé, i když na první pohled šťastné děti, nebude umět v budoucnu zajistit - ale nikdo to od ní vlastně ani nečeká. Přála by si hlavně víc soukromí pro sebe a manžela. Skromný, ale v podstatě nesplnitelný sen. Další Romka Markéta odmítá věřit svému muži, protože se bez ní chodí bavit na diskotéky a ona přitom hlídá společné děti. Jejím snem je získat lepší bydlení, manžel se proto snaží opravit před štábem alespoň díry ve zdech a podlaze. Příběhů je v Největším přání sice hodně - až tolik, že jejich počet vzbuzuje obavy, jestli film nebude zmatečný - přesto ale tvoří dohromady skutečně originální a celistvý pohled na třicátníky v Česku. Díky protipólným osudům a jednotlivým přáním se totiž postupně během 80 minut pomalu vyjevuje, že oproti předchozím generacím a filmům si málokdo z účastníků přeje pouze "být šťastný". Vlastně většina z těch, kdo na ústřední otázku odpovídají, si očividně šťastná připadá. Snad nejvíc mi v paměti ale utkvěla odpověď osmnáctiletého Pavla. Od jedenácti žije ve výchovném ústavu a prožívá svou první velkou lásku. Rodiče ho dávno opustili, a on se slzami v očích přiznává, že si hlavně nepřeje být jako oni. Chce být lepší, i když jeho výchozí životní podmínky mu to rozhodně neulehčí. Mezi obyčejnými lidmi pak vyniká pár osudů, patřících do světa už úspěšných a slavných Čechů a Češek. Zpěvačka Aneta Langerová, dirigent Jakub Hrůša, slepá pianistka Ráchel Skleničková. Dokonale doplňují celý filmový obrazec. Společným rysem hrdinů je kromě věku dojetí, které v autorce svým přáním či osudem vyvolali. A pozoruhodné je, že přestože je film z velké části postavený na emocích, nějakého citového vydírání je dalek. Zůstává věcný a zároveň upřímný - i když jde o smrt, jež čeká třicetiletou Terezu, umírající u svých dětí, manžela a koní na rakovinu. Dokonce ani porod kominice Martiny není podaný tak, že zaslzíte. Což je pozitivní zjištění, protože Největší přání tak lze beze zbytku označit za skvělý a profesionálně zručně natočený dokument, u něhož se rozhodně nebudete nudit ani si nadávat, že jste nešli raději na nějakou oddychovou romantickou komedii. A nakonec dostanete jako divák i prostor k utvoření si vlastního závěru, kam že to dnešní mládež směřuje. Věřte, že nadávat nebudete.

Český trailer filmu Největší přání