Jelikož naše téma je aktuálně věnováno Pixaru, nesmí chybět pochopitelně stručný nástin dějin tohoto dnes proslulého tvůrce úspěšných filmů. Následující odstavce vám tedy odhalí, čím vším byla dlážděna cesta ke slávě a divácké jistotě. Že byla dost klikatá a plná překážek, asi nemusíme připomínat. Nelehké začátky a první úspěchy Prvopočátky studia Pixar sahají až do roku 1979, kdy se ještě jmenovalo Graphics Group a bylo součástí počítačové divize LucasFilmu (konkrétně tvořilo jednu třetinu). Celý, tenkrát ještě malý tým tedy pracoval zejména na vizuálních efektech několika filmů (například Star Trek II: Khanův hněv) a pomalu si získával respekt. V roce 1986 poté malou společnost odkoupil tehdy neznámý Steve Jobs, slavný zakladatel konglomerátu Apple. Georgi Lucasovi (který s prodejem příliš neotálel, neboť byl tři roky po rozvodu) tehdy vyplatil za práva na technologie celých pět milionů dolarů a stejnou částku mu věnoval na kapitál do LucasFilmu. Do firemního čela usedl Dr. Edwin Catmull jako prezident, jehož zastupoval Dr. Alvy Ray Smith jakožto výkonný viceprezident. Sám Jobs zastával funkci generálního ředitele a předsedy představenstva. Zpočátku Pixar vyvíjel počítačové programy, z nichž naprosto klíčovým byl ten s názvem Pixar Image Computer, který byl primárně prodáván vládním agenturám a lékařskému průmyslu. Jedním z kupců byla ovšem i společnost Disney, která ho začala používat jako součást svého tajného programu CAPS. Té se ale program neprodával moc dobře a nakonec na něm tehdejší šéf disneyovského oddělení krátkých filmů John Lasseter vytvořil několik kratších animací, které pak uvedl s velkou slávou na konferenci SIGGRAPH. Jobs se pokoušel prodávat počítače, což se ale moc nedařilo, proto se dlouho netrápil a vydal se jinou cestou. Začal investovat víc a víc peněz a redukoval na minimum různá partnerství, až se de facto stal jediným vlastníkem společnosti, do níž do té doby vložil zhruba padesát milionů dolarů. Lasseterova sekce pak okamžitě začala natáčet animované reklamy a kampaně pro filmy (nejznámějším určitě Terminátor 2: Den zúčtování). V dubnu 1990 prodal Pixar svou softwarovou divizi společnosti Vicom Systems, počet zaměstnanců navýšil na sto a přesunul své sídlo ze San Rafaelu do kalifornského Richmondu. Spolupráce s animačním oddělením Disneyho ale pokračovala dál. Krize a zázrak jménem Toy Story Na začátku roku 1991 dolehla na Pixar první větší krize, která vyústila v nucený odchod zhruba třiceti zaměstnanců z počítačového oddělení (včetně jeho prezidenta Chucka Kolstadta). Počet pracujících se tak zredukoval na nějakých čtyřicet, což bylo mimochodem skoro stejně jako v úplných začátcích. Právě v této době nabídlo pomocnou ruku Disney, které Pixaru zaplatilo šestadvacet milionů dolarů za výrobu tří animovaných celovečerních filmů, z nichž první na řadě byl Toy Story - Příběh hraček. I přes tuto finanční injekci Pixar stále prodělával a Jobs začal vážně uvažovat o tom, že se zátěže zbaví. V roce 1994 chtěl svou společnost nabídnout například Microsoftu a věnovat se výdělečnějšímu byznysu. Až poté, co si v novinách přečetl, že Toy Story - Příběh hraček by mohla být velká bomba a po Disneyho ujištění, že film nasadí do kin na Vánoce roku následujícího, rozhodl se počkat a dát Pixaru poslední šanci. Sám se ustanovil jeho novým výkonným ředitelem a doufal v zázrak. Ten přišel a Toy Story - Příběh hraček vydělal celosvětově přes tři sta padesát milionů dolarů, stal se obrovskou senzací a znamenal naprostou revoluci v dosavadní tvorbě animovaných filmů. Cena za pixarovskou akcii se po premiéře filmu takřka ze dne na den vyšplhala na úctyhodných dvaadvacet dolarů. Spory a těžká jednání K prvním větším rozporům mezi Pixarem a Disneym došlo hned při produkci druhého Toy Story, které bylo původně plánováno přímo pro domácí nosiče, a nebylo tudíž součástí podepsané dohody. Tvůrci ovšem v průběhu tvorby snímek upravili, nakonec poslali do kin a požadovali, aby byl započítán jako druhý ze tří "povinných" filmů. To ovšem Disney striktně odmítl. Napětí bylo od této chvíle poměrně značné a spolupráce nebyla lehká. Ačkoli pět prvních pixarovek (vedle dvou Toy Stories, také Život brouka, Příšerky s.r.o. a Hledá se Nemo) "dozorovaných" Disneym vydělalo obrovské peníze a žádná ze společností rozhodně nepřišla zkrátka, Pixar se nikterak netajil tím, že kdysi podepsaná smlouva je nespravedlivá a pro něj nevýhodná. A měl svým způsobem pravdu - i když zisky byly rozděleny rovným dílem, Pixar měl na starosti výrobu a tvorbu, Disney se postaral o marketing a distribuci. Háček byl však v tom, že Disney vlastnil exkluzivní práva na vymyšlené příběhy, případné sequely a k němu putovaly i všemožné honoráře, což pochopitelně stále slavnější Pixar jen těžko překousával. Na začátku roku 2004 nastaly nové pokusy o vyjednání inovované smlouvy. Neshody mezi Jobsem a tehdejším výkonným ředitelem Disneyho Michaelem Eisnerem byly tak velké, že veškeré jednání bylo komplikované. Oba stupňovali své požadavky na takovou úroveň, že je ani jedna strana nemohla akceptovat. Jobs také několikrát veřejně prohlásil, že Pixar hledá nového partnera, který by nabízel splnitelné podmínky. Nezanedbatelný zisk peněz byl nakonec pro Disneyho rozhodující a v září 2005 dostal Eisner výpověď, čímž se zablokovaná situace rázem odblokovala. Po sérii dalších dlouhých jednání (v nichž si Jobs prosadil například to, že filmy už nebude posílat do kin v povinném termínu pozdního podzimu, ale využije mnohem lukrativnější letní měsíce) došlo k dohodě až při výrobě plánovaného animáku Ratatouille. Ten byl tedy veden i nadále pod produkcí Disneyho (ačkoli to dlouho vypadalo, že film bude kompletním majetkem Pixaru). Disney jako většinový vlastník Ze všech výše uvedených důvodů proto bylo překvapení, když 24. ledna 2006 oznámilo studio Disney, že za necelých sedm a půl milionu dolarů skoupí akcie Pixaru a bude jeho většinovým vlastníkem. K tomu také oficiálně došlo 5. května 2006, kdy tuto transakci schválili všichni akcionáři Pixaru. Steve Jobs se tak stal největším individuálním podílníkem u Disneyho (zůstalo mu sedm procent společnosti) a zároveň mu připadlo i místo v jeho správní radě. Malinký podíl měl i jeho dřívější soupeř v jednáních Michael Eisner (1,7%) a jedno procento zůstalo i řediteli Disneyho Royi E. Disneymu. Součástí dohody také bylo, že spoluzakladatel Pixaru John Lasseter, který do té doby působil jako výkonný viceprezident, se stane uměleckým ředitelem animačního studia jak u Pixaru, tak u Disneyho a zároveň i poradcem Walt Disney Imagineering (sekce, která navrhuje a staví Disneyho tematické zábavní parky). To ovšem neznamenalo, že obě studia by se spojila. Pixar zůstal (a dodnes zůstává) samostatnou a svébytnou entitou. Nemusel ani měnit své sídlo v Kalifornii, ani přepisovat jeho název. Pouze filmy jsou označovány nápisem Disney - Pixar. 20. dubna 2010 otevřelo animační studio Pixar novou pobočku v kanadském Vancouveru, kde se soustředí na výrobu krátkých filmů a televizních sérií založených na postavičkách známých z celovečerních filmů. Vzhledem k neklesající oblibě těchto filmů se dá očekávat, že potenciál tvůrců ještě není zdaleka vyčerpán a my se tak dočkáme ještě několika filmečků a třeba i seriálů. Uvidíme, zda hrdinkou nějakého z nich bude třeba aktuální a sympatická Rebelka.

25 let studia Pixar