Režisér a scénárista M. Night Shymalan si řekl, že thrillerů, které mu jdou čím dál tím méně, už bylo dost. K této myšlence zřejmě došel poté, co jednou usedl po bok své dcery k televizi. Dávali tam zrovna její oblíbený animovaný seriál Avatar: The Last Airbender (spojitost s Cameronovým filmem v tom samozřejmě nehledejte) a Shyamalan mu zcela propadl. Stejně jako miliony dalších diváků ve sto dvaceti zemích světa, kam se od roku 2005 doposud rozšířil. Režiséra snímků Šestý smysl, Vyvolený či Znamení tak napadla spásná myšlenka; vytvoření vlastní filmové adaptace tohoto epického fantasy dobrodružství. Jeho osobních Star Wars. A když už, tak samozřejmě hned trilogii. Zachrání právě pohádka jeho upadající kariéru? Odpověď zní ne. Alespoň ne tato. Shyamalan před diváky staví sebranku dětí, které mají větší zkušenosti s bojovými sporty než s hraním. Ten nejméně zkušený - dvanáctiletý Noah Ringer v roli avatara Aanga - je však paradoxně nejpřesvědčivějším článkem hereckého ansámblu, kterému není těžké opravdu fandit. Asi není náhoda, že dlouho před samotným konkursem pro roli Aanga dostal od kamarádů právě přezdívku Avatar. To sourozenci Katara a Sokka z Jižního kmene vody (ztělesnění Nicolou Peltz a Jacskonem Ratbonem) jsou vrcholem herecké křeče, kterou umocňuje hodně prkenný scénář, jenž skoro působí, jakoby se Shyamalan ještě nenaučil pořádně anglicky. Situaci ještě zhoršuje český dabing, jemuž se tuzemští diváci v kině nevyhnou. Obzvláště sourozenecká dvojice nutí až k smíchu svým přehnaným vyslovováním všech písmen, například u slov jako "jsem" apod. Směšnost dabingu ještě není ovšem nic proti namlouvacím rituálům Sokka k mladé princezně Yue, jejichž absurdita zakrátko vrcholí tím, že skutečně zafungují. Další z postav, hlavní záporák Zuka, jehož hraje "kluk" z filmu Milionář z chatrče Dev Patel, spíš než záporná postava působí jako takový nezbedný bráška, a tak krom Ringera trochu zachraňují situaci dospělí představitelé Národu ohně. To, na co snímek zjevně sází, tkví tedy v něčem jiném. Vizuální stránka je - ať si říká kdo chce, co chce - úchvatná. Alespoň ve scénách ze Severního vodního (spíše ledového) kmene a záběrů na moře. Při nich mi až učarovalo, a to na mě opravdu takováto prvoplánová krása zas tak často nezabírá. Vizuální stránku má podporovat i módní 3D, kterého jsem si všiml jenom díky tomu, že jsem (patrně kvůli špatným 3D brýlím) čas od času viděl i rozmazaný původní 2D obraz. Ale zase si říkám: je účelem 3D technologie to, abychom si jí během filmu neustále uvědomovali jako u posledního opusu Jamese Camerona? Není lepší, když jen podporuje celkový vizuální zážitek, byť nevědomky? Přesně to se ostatně povedlo hudbě Jamese Newtona Howarda, který se konečně zbavil lyrické polohy á la Vesnice a naservíroval patos á la Hans Zimmer. Není to ani nijak zvlášť zajímavé, ani originální, ale působí to dobře. A sem tam se najde i slibná melodie. Pokud by na vás ani nic z toho nezafungovalo, je tu ještě samotný příběh a prostředí, ve kterém se vše odehrává. Tedy kvalita, za kterou, pravda, může především seriál. První část nás zavádí do fiktivního světa, v němž existují čtyři hlavní národy rozdělené podle čtyř základních elementů - vody, ohně, vzduchu a země. Každý z národů má ve svých řadách několik vyvolených, kteří dovedou se svým živlem zacházet, "ohýbat" ho a používat ho především jako zbraň, respektive štít. Vždy ovšem existoval jeden člověk, který dokázal ovládat živly všechny. Avatar, který mezi národy udržoval stabilitu. Ten však před sto lety záhadně zmizel a od té doby vede mocichtivý Národ ohně válku s jinak mírumilovnými národy ostatními. Základní esencí celého příběhu jsou tedy opět hrdinové, kteří mají speciální schopnosti. V době boomu komiksových filmů je to již krapet vyčpělá látka, ale v daném prostředí působí překvapivě svěže. První film nabízí jen některé z reálií fiktivního světa a je cítit, že další díly mají ještě hodně co nabídnout (však materiálu z původního seriálu je více než dost). Přestože téměř nic ve filmu pořádně nefunguje, lze tak na nabízeném dobrodružství najít určité kouzlo a celé záležitosti tolerovat její stupiditu, což se mi u předchozích dvou Shyamalanových filmů nepodařilo. Jestli se skutečně Shyamalan u příběhu Posledního vládce větru zasekne na několik příštích let v jeho pokračováních rozhodnou zřejmě až diváci svou přízní, či nepřízní. Zatím to vypadá na jeden z největších režisérových komerčních úspěchů, takže by se investovaných 150 milionů dolarů mohlo vrátit. Tygrotuleňů a lemuronetopýrů v tržnicích se snad ale nemusíme bát. Pokud dostanou další pokračování zelenou, rád se na ně podívám. Alespoň se od něj nebudu muset zbytečně těšit na nový thriller, protože čekat od Shyamalana návrat ke kvalitám Šestého smyslu, je věc trochu naivní.