Jenže jeho aura začala s dalšími filmy pomalu ale jistě uvadat, až přišel průšvih v podobě fantasy Poslední vládce větru, v níž bylo špatně snad úplně všechno a odborná veřejnost se jí ve většině případů vysmála. Proto není daleko od pravdy fakt, že nejnovější sci-fi Po zániku Země se stalo jeho poslední šancí na možný návrat na výsluní.
Ústřední příběh se odehrává v době, kdy je Země vybydlená, neboť ji postihla katastrofa, která donutila lidi ji opustit. Titulním hrdinou je teenager Kitai, který by se rád stal rangerem a vyrovnal se tak svému slavnému otci Cypherovi. Jenže není schopen složit praktické zkoušky, a tak nemůže do terénu. Z jeho smutku mu chce pomoci právě odcizený otec, který ho vezme na rutinní výpravu, kde si k němu chce najít cestu. Banální cesta ale končí nouzovým přistáním, při němž je Cypher těžce raněn. Kitai se tak musí vydat na nebezpečnou pouť, protože potřebuje vyslat nouzový signál ze zařízení, které zůstalo v druhé polovině lodi. Při své cestě ale musí čelit nástrahám neprobádané krajiny, zvířatům, která ovládají zpustošenou planetu a také mimozemskému stvoření, které při havárii uprchlo.
Je pravda, že po přečtení synopse vypadá snímek poměrně lákavě a potenciální divák by očekával blockbusterové sci-fi plné opulentních efektů. Jenže realita je trošku jiná. Shyamalanovi nelze upřít jistou řemeslnou zručnost a s vytvářením ponuré atmosféry nemá větší problém. Když občas někdě něco vyskočí, funguje to přesně, jak má, a vskutku se divák místy dost lekne, což je naprosto v pořádku.
Elementární problém je ve scénáři, který není dobrý. Pravidla fungování "nového světa" v něm vysvětlena příliš nejsou (i když uznávám, že myšlenka toho, že mimozemšťani, kteří jsou velkou hrozbou, rozpoznají člověka podle vylučování feromonu a tím pádem podle sebemenšího náznaku strachu, je docela originální) a jsou spíš letmo nahozena. Co se stalo se Zemí, se vlastně nedozvíme a musíme jen přijmout to, že je zkrátka vybydlená a vládu nad ní převzala zvířata.To by vcelku vlastně ani nevadilo, kdyby se ve filmu něco dělo. Jenže se neděje skoro nic. Za celých něco málo přes sto minut se vskutku nestane cokoli zásadního a většina filmu sestává z patetických a extrémně nudných dialogů, které nikam nevedou. Jsou sice založeny na tom, že by se s jejich pomocí měli otec a syn začít sbližovat, podány a napsány jsou ale tak nezáživně, že je to v podstatě úplně jedno. I celá nálada je zbytečně melancholická a sentimentální a tempo tak rozvláčné, že se může stát, že vás po chvíli ukolébá ke spánku. Z něho vás nevytrhnou ani "děsivé" příšery, které jsou viditelně digitální, a tím pádem i to minimum akčních scén působí nedůvěryhodně.
A o mnoho lepší to není ani s hereckými výkony. Titulní role vytvořili skuteční otec a syn Will a Jaden Smithovi, kteří toho ale příliš nezachraňují. Starší z nich (který prý režíroval drtivou většinu filmu, což mě ale jako recenzenta příliš nezajímá, protože v titulcích uveden není), je tu asi nejhorší v kariéře, což je dáno i tím, že nemá moc co hrát. Po celou dobu je raněn a umírá, takže de facto jen sedí a ztěžka dýchá.
Tíha odpovědnosti tak leží na jeho synkovi, který ale film sám neutáhne. Místy je dost křečovitý a uchyluje se k přehrávání a ani jeho postava není natolik zajímavá, aby vás její vývoj, potažmo osud nějak víc vzrušoval. A to je vlastně charakteristické pro celý film. Po zániku Země je ambiciózní a nabubřelé sci-fi, které je ale trestuhodně nezáživné a nudné. M. Night Shyamalan si s ním už asi definitivně zasadil poslední hřebík do rakve své uvadající kariéry, a pokud se nestane zázrak, skončí jako tvůrce béčkových videofilmů. Smutná realita. 
