Stroj času: Macabre

Vydáno: 08.03.2012 19:27 - Eduard Spáčil | foto: facebook tvůrce

První filmová výprava Williama Castla do hlubin hororového žánru s přidanou hodnotou exkluzivního marketingu má i po letech svoje kouzlo. I když vás už nikdo pro případ úmrtí strachem nepojistí, napínavé celovečerní pobíhání po hřbitově s lopatou v ruce stojí za to.

MacabreRecenzoval/a Eduard Spáčil dne 08.03.2012 19:27. První filmová výprava Williama Castla do hlubin hororového žánru s přidanou hodnotou exkluzivního marketingu má i po letech svoje kouzlo. I když vás už nikdo pro případ úmrtí strachem nepojistí, napínavé celovečerní pobíhání po hřbitově s lopatou v ruce stojí za to. Hodnocení: 0
Záběr na hodiny s pohybující se vteřinovou ručičkou. Slyšíme hlas vypravěče: "Dámy a pánové, až uplyne 60 sekund, budete pojištěni společností Lloyds of London na tisíc dolarů pro případ úmrtí strachem během filmu Macabre. Lloyds of London upřímně doufá, že nikdo z vás nebude pojistku inkasovat. Ale kdyby přece jen, není uklidňující vědět, že vaši milovaní budou chráněni?"
Takto začínal v době uvedení v amerických kinech první film Williama Castla vzniklý ve vlastní produkci a s použitím prvního z jeho slavných gimmicků, marketingových fíglů, které měly diváky nalákat pod příslibem mimořádného zážitku. Dnes dostupná kopie filmu má úvod jiný. Vypravěč - samozřejmě sám Castle - v něm diváky upozorňuje, že vedení kina má starost o jejich zdraví, a proto mají hlásit, kdyby někdo z vedle sedících hrůzostrašnou podívanou neunesl.
Prvotním impulzem k rozjetí vlastní produkce po letech režírování studiových béčkových zakázek se Castlovi stalo zhlédnutí Clouzotova thrilleru Ďábelské ženy. Pustil se tedy do hledání náležitě strašidelné látky a objevil knihu Marble Forrest (Mramorový les). Jako její autor byl uveden Theo Durrant, což byl pseudonym, za kterým se skrývalo třináct žánrových spisovatelů. Castle dal dokonce do zástavy svůj dům, aby měl prostředky na devadesátitisícový rozpočet.
Příběh doktora, kterému unesou a pohřbí dítě, které musí do pěti hodin najít, je náležitě morbidní, bizarní a naléhavý, se šokujícím twistem na konci. Samozřejmě ho neprozradím, ale je překvapivé, jak dobře funguje i dnes. Film je ještě zcela prost Castlova pomrkávání na obecenstvo, které přišlo až v následujícím Domě hrůzy. Naopak divák je okamžitě vtažen do napínavého děje, jehož intenzitu a bezvýchodnost sice zmírňují flashbacky, osvětlující minulost postav, na druhou stranu právě díky nim se může rozehrát makabrózní (rozuměj strašidelné, děsivé, hrůzné) finále.
Castle měl pro svérázný marketing sklony už od svých divadelních počátků, kdy si díky své vyřídilce pronajal od Orsona Wellese, který právě vyrážel natáčet Občana Kanea, divadlo ve Stony Creeku v Connecticutu, kde napsal a režíroval hru pro německou hvězdu filmu Dívky v uniformě Ellen Schwanneke. Zájem diváků si zajistil tím, že Ellen, která se odmítla vrátit na výzvu führera do Německa, propagoval jako "dívku, která řekla Hitlerovi ne".
A jako by toho nebylo dost, Castle se dokonce vloupal do svého divadla a poničil jej nakreslením hákových křížů. O publicitu a vyprodaná představení pak už měl definitivně postaráno. K jeho cti je třeba poznamenat, že se posléze za svůj čin styděl. Aspoň to tvrdil ve své autobiografii.
Nechat si pojistit potenciálně umírající diváky nebylo jen tak. Castle a zástupci pojišťovny museli třeba řešit otázku, kolik lidí podle jejich odhadu během filmu opravdu zemře, aby mohli stanovit cenu pojistky. Režisérovo tvrzení, že neumře nikdo, ostřílené profíky neuspokojilo, a tak po debatě dospěli k finálnímu počtu pět mrtvých a ceně pět tisíc dolarů. Každý divák pak dostal před vstupem do sálu certifikát (je k vidění zde), kde kromě svého jména uvedl i toho, komu má být částka v případě nejhoršího vyplacena.
Castle pro svůj snímek musel ještě najít studio, které by mu za něj zaplatilo a zajistilo distribuci. Jaké bylo jeho rozčarování, když zjistil, že Warneři, kterým snímek neúspěšně nabízel, začali propagovat jednu svoji novinku také s pojistkou diváků! Hrozba soudem naštěstí zabrala a sám šéf Jack Warner mu pak sliboval, že film odkoupí za 90 tisíc, tedy tolik, kolik stál. Castle ale odmítl a nakonec se mu podařilo Macabre "udat" u Allied Artist za 150 tisíc dolarů plus 75 % z tržeb. Snímek byl v kinech velmi úspěšný a vydělal si krásných pět milionů dolarů, což by dnes bylo necelých milionů čtyřicet.
Castle měl sice v době vzniku Macabre za sebou režii více než čtyřiceti snímků, z nichž některé stojí za pozornost - ať už minule probíraný noir Neznámí lidé nebo třeba několik dílů ze série Whistler -, teprve v osmapadesátém ale ukázal, co v něm opravdu vězí a v čem je jedinečný. Byl možná v první řadě šoumen a obchodník a až teprve potom filmař, ale člověk ho stejně musí mít rád. Tak jako jeho filmy.


Originální trailer filmu Macabre


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY