Jsou filmy, které si zamilujete takřka okamžitě. Stačí vám prostě jen několik záběrů, abyste pochopili, že jste s tvůrci naladěni na stejnou vlnovou délku a že výsledek jejich intenzivní práce promítaný na plátně souzní s vaším světem, vaší fantazií, vaší duší. Hugo a jeho velký objev pro mě byl jedním z těchto snímků, byť (nebo možná právě protože) není úplně dokonalý. Vždyť dokonalost stejně nudí. Už v okamžiku, kdy kolečka hodinového strojku splynou s obrazem Paříže a kamera se proletí v jednom neuvěřitelném dlouhatánském záběru bez střihu k nádražní budově a poté se prožene přes nástupiště a halu budovy mezi uskakujícími cestujícími až k hodinám, za kterými se skrývá titulní hrdina, nemůžete nerezignovat. I fanda Hitchcocka, Wellese, De Palmy či Finchera a jejich promyšlených kamerových jízd a vlastně jakýkoliv opravdový filmový nadšenec, který má rád film jako takový, bude nejspíše v sedmém nebi. Byť je mu rodinná zábava v 3D normálně cizí. Martin Scorsese jako režisér drahé prostorové podívané na motivy knížky pro děti, to znělo velmi divně. A nedává to úplný smysl vlastně celou první polovinu snímku, kdy se setkáváte s dickensovským sirotkem Hugem (Asa Butterfield), který někdy počátkem třicátých let dvacátého století žije za zdmi pařížského nádraží, kde natahuje hodiny, nádražním prodavačům krade jídlo, aby neumřel hlady, a snaží se dát dohromady automaton (mechanický stroj ve tvaru člověka, který mimochodem opravdu existuje), což je jediná věc, která mu po otci (Jude Law) zbyla. Barvité nádražní prostředí zahrnuje mimo jiné zahořklého prodavače hraček George (Ben Kingsley) a jeho roztomilou a zvídavou vnučku Isabelle (Chloë Moretz), která zná dobrodružství zatím jen to literární, jež jí zprostředkovává prodavač knih Monsieur Labisse (skoro devadesátiletý Christopher Lee). O dramaticko-komický prvek se stará nádražní inspektor (utlumený a soustředěný Sacha Baron Cohen), který bezprizorní děti nechává okamžitě převážet do sirotčince... Herci ze sebe dávají všechno, vizuálně jde o pastvu pro oči, příjemně se bavíte. Do hlavy se ale pořád tlačí myšlenka: k čemu to všechno? Co má tento snímek společného s naším oblíbeným průvodcem temnými stránkami lidské duše, známým vypravěčem příběhů špinavých ulic a osudů? Dějový zvrat v polovině (byť jako zvrat ho bude chápat asi jen aspoň trochu s historií filmu obeznámené publikum) přichází v okamžiku, kdy se dozvídáme, že... a teď bude následovat spoiler, takže ti, kdo si chtějí snímek užít ve sladkém nevědomí (což se podařilo i mně a doporučuji to), přestanou číst a spokojí se prozatím s číselným hodnocením... Jde o to, že celé jméno bručounského prodavače mechanických hraček, který Hugovi zabavil jeho deník s otcovými kresbami automatona, zní Georges Méliès. A v tu chvíli svět filmového fanouška zase dává smysl, protože snímek se z čistě dětského dobrodružství mění v oslavu tvůrce, filmového natáčení a filmu jako kouzelného, snového média obecně. Protože kdo jiný než vášnivý milovník klasické kinematografie a bojovník za restauraci desítky let starých mistrovských děl by mohl vyprávět příběh filmaře, který ohromil svět a poté byl po světové válce zapomenut. Mélièsovy filmy byly použity na výrobu podpatků a tvůrce žil v domnění, že všechna jeho díla byla zničena. Zapšklý, zdrcený. Bez ohledu na všechny Taxikáře, Zuřící býky, Mafiány či Casina, toto je navdory velikosti, načančanosti a na dětského diváka orientovanému zaměření velmi osobní film. A je to z něj poznat. Hugo a jeho velký objev září stejně jako Scorseseho oči, když ve vlastních či cizích dokumentech vypráví o snímcích, které ovlivnily jeho život či tvorbu. Je to film se srdcem na dlani, který je možné mávnutím ruky odmítnout jako sentimentální blábol stárnoucího tvůrce, anebo přijmout jako upřímné vyznání lásky kinematografii. Po stránce čistě formální je Hugo skvostný. Nostalgickým oparem zahalené nádraží i pařížská panoramata jsou ve třetím rozměru ve své snovosti intenzivnější, skutečnější. Toto je opravdu nejlepší 3D od Avataru - sloužící vyprávění i budování jedinečné atmosféry. Kamera s lehkostí motýla pronásleduje hlavního hrdinu mezi zdmi a má energie, jako kdyby šlo o snímek nějakého natěšeného debutanta. Krásné obrázky doplňuje Shoreův soundtrack - hravě chytlavý i dojímavý. Jestliže dětské dobrodružství Huga a jeho kamarádky baví, klíčové scény, rekonstruující slavnou Mélièsovu sto deset let starou Cestu na Měsíc (snímek najdete zde) či líčící vznik jeho fantastických filmů, úspěšně dojímá každého diváka postiženého nevyléčitelnou nemocí zvanou cinefilie. V těchto chvílích se ovšem bohužel částečně projevuje problémovost, byť jinak zručného a pěkně zrealizovaného, spojení dvou příběhových linií. Hugo je totiž zajímavá postava jen do okamžiku, než se objeví "téma" Meliés. Odhalení prodavačovy identity totiž působí jako vykročení úplně novým směrem, úplně nový film. Obdivuhodná osobnost, kombinující vynálezce a umělce, a její tragický příběh. A člověku nemůže být než líto, proč Scorseseho snímek není vlastně pouze o něm, protože doba vzniku filmového média je aspoň z mého hlediska fascinující období. Už jen pro tu zanícenost a obdivnou pečlivost, s jakou režisér vypráví, nebo spíše maluje své kouzelné výjevy. Závěrečné "doklepnutí" Hugova příběhu už pak trochu ztrácí na intenzitě a zajímavosti. Tyto výtky samozřejmě padají na vrub předloze, ale na druhou stranu skutečností zůstává, že nebýt jí, nějaký jiný velkorozpočtový "film o Meliésovi" by asi těžko dostal zelenou. Dětskému publiku tak ve výsledku bude nejspíše trochu vadit to, co na snímku obdivují dospělí (stručné a hlavně krásně názorné dějiny počátků kinematografie), a naopak (Hugovy lapálie s inspektorem). Nízké tržby v Americe bohužel svědčí o tom, že takto podivně - byť nepochybně zajímavě - rozkročený snímek je velmi těžké prodat. Jakmile totiž natočíte drahý dětský film pro filmové labužníky, máte bez ohledu na výsledek problém...

Český trailer filmu Hugo a jeho velký objev Huga a jeho velký objev každopádně musíte vidět, ať už dostane Oscarů, kolik (Akademie) chce. Je to film dojímavý, kouzelný a hravý. Je to film, který miluje filmaře, natáčení filmů a jiné filmy. Stejně jako jeho režisér.