Rekapitulační období minulého roku je v plném proudu, a tuzemský divák tak může v různých anketách sledovat, které potenciálně oceněné filmy zhlédnout. V našich končinách to někdy bývá s jejich brzkou oficiální dostupností horší, situace se ale mění trošku k lepšímu. Kupříkladu v případě amerického dramatu Černobílý svět, které si zatím vysloužilo pět nominací na prestižní Zlatý glóbus. To se odehrává v době, kdy v USA ještě vládl otevřený rasismus, a v jeho středu stojí mladá nadějná novinářka Skeeter (Emma Stone), která by se ale raději živila psaním knih. Tajně tak pracuje na románu, k němuž ji inspirují každodenní situace, jichž je svědkem. Píše o tom, jak zdejší paničky utiskují své černé služebné a zároveň jsou neupřímné samy k sobě a ohromně se přetvařují. Autorka si brzy získá důvěru utlačovaných služek a s pomocí jejich příběhů dává dohromady dílo, které by mělo být otevřené a šokující. Černobílý svět přesně splňuje požadavky typicky oscarových dramat "s přesahem". Jeho stavba nepatří k nejjednodušším, tudíž je potřeba divákova spolupráce. Konkrétně zde jde o velké množství postav, v nichž je třeba se zorientovat, což pochopitelně zabere nějakou dobu. Logicky tak začátek vyžaduje zvýšenou pozornost a poměrně dost se táhne. To je trošku nepříjemné. Pak už ale vše zapadne do dobře známé šablony. Režírující Tate Taylor (jehož poslední režijní počin je podle ohlasů otřesná komedie Pretty Ugly People z roku 2008), jenž je zároveň i autorem scénáře, moc dobře ví, že takovéto příběhy stojí a padají s hereckými výkony vybraných představitelů. A je znát, že volil opravdu pečlivě, neb snad celé obsazení předvádí perfektní výkony. Za zmínku rozhodně stojí titulní Emma Stone, která nemá oproti ostatním tolik prostoru, přesto ho využívá na maximum. Stejně tak jsou výborné Viola Davis a hlavně Jessica Chastain, která je dost všestranná a naprosto uvěřitelně zvládne zahrát úplně cokoli. Její postava upjaté, afektované a nenáviděné paničky, která se z pocitu osamění začne sbližovat s černou služebnou, je dost lidská a ona zde zvládla s naprostou bravurou vystihnout všechny její nuance a polohy. Rozhodně není náhoda, že obě jmenované se za předvedené kreace dočkaly nominace na Zlatý glóbus. Lze-li mít k nějaké herečce výhrady, je to Bryce Dallas Howard v úloze asi nejfanatičtější rasistky v celém městě. Její výkon určitě není extra špatný, jen je v kontextu s ostatními kolegyněmi někdy trošku znát, že je tzv. "nestíhá". Ve výsledku to znamená, že se čas od času uchýlí k nepříjemnému přehrávání na hranici komičnosti, které bohužel posouvá její charakter více do nesnesitelna a karikatury, což asi nebylo v původním tvůrčím plánu. Herecky ale jinak extratřída. Problematičtější je pak posléze celý scénář. Jelikož se soustředí výhradně na ženské hrdinky, dochází tak k nešvaru podobných filmů, tj. že objevivší se muži jsou plošší a buď hodní, nebo v tomto případě zlí. Momentů, v nichž zásadnější roli hrají i muži, je tu ale naštěstí úplné minimum, takže se to tvůrcům dá odpustit. Horší už je to se záměrnou slzopudností a dojemností filmu. I když se Taylor snaží, co může, zejména s blížícím se koncem nedokáže zakrýt jisté citové vydírání a s tím související vykalkulovanost. S přibývajícím časem zkrátka tlačí na pilu až přespříliš a působí to kontraproduktivně. Taktéž závěrečná proměna a "zmoudření" některých postav jsou nastoleny dost povrchně a značně nepravděpodobně. Je také škoda, že s charakteristikou hrdinek si Tate Taylor nedal o trošku více práce a některé z nich jsou pouze černobílé a postrádají pozitivní / negativní vlastnosti. Tím trošku devalvuje vyznění a apel celého snímku, nicméně se o tak zásadní problém nejedná. Po většinu stopáže se ale tvůrci daří nenásilně zobrazit směšnost a rozporuplnost (bohužel nejen) tehdejšího rasismu. Bílým vůbec nevadilo, že černí se jim starají o domácnost a o děti, uklízí jim a vaří, když ale použijí stejnou koupelnu, je to průšvih a okamžitě se sepisují manifesty a petice. Sympatické je, že se nikdy neuchýlí k prostému odsouzení nebo ponouknutí diváka k tomu, co si má myslet. O to více vynikne suchý fakt, že předsudky devastují lidskou společnost. Všechny slabiny vyvažuje přesné a citlivé režijní vedení, které je v drtivé části dvouapůlhodinové stopáže dost sebevědomé. Podobně umírněná je i kamera, práce s níž přesně zapadá do podobného dobového dramatu. Nevtíravá a příjemná hudba už jen dotváří precizní technickou stránku. Samozřejmostí jsou i stylizované kostýmy. Nebýt opravdu jen zdlouhavého úvodu a občasného přehrávání, nebylo by z režijního hlediska vlastně co kritizovat.

Český trailer filmu Černobílý svět Černobílý svět rozhodně není tím nejlepším filmem o rasismu, jaký jste kdy viděli, a vlastně jen do puntíku dodržuje šablonu podobně laděných snímků. Dělá to ale tak dobře, že diváka zaujme a v některých momentech i strhne a ten mu pak rád odpustí slabší chvilky, jichž je tu možná trochu více, než se sluší. Z toho důvodu dávám tak vysoké hodnocení.