O ženu a dítě přišel už před lety. Teď ho chtějí obětovat za účelem zvýšení popularity jednoho prohnilého xenofobního senátora. To se ale přepočítali. S tímhle drsným Mexičanem s dlouhou havraní kšticí a knírkem neradno vorat. Robert Rodriguez je filmař neposeda. Evidentně ho baví hlavně natáčení samotné, rozhodně ne pilování scénářů nebo dolaďování detailů. Jeho filmy představují gejzíry báječně šílených nápadů, které ze sebe v ďábelském tempu chrlí. Když má poblíž svého duchovního bratra, vypadá to jako by na něj velký Quentin starostlivě dohlížel a dával materiálu aspoň nějakou strukturu nebo tvar (Desperado, Sin City - město hříchu nebo Grindhouse: Planeta Teror). Když zůstane Robert sám, jeho filmy se rozpadají v série tu více, tu méně povedených scén (Fakulta, Tenkrát v Mexiku). A úplně nejhůř je, když točí pro děcka (Spy Kids, Dobrodružství Žraločáka a Lávovky). Machete sice rozhodně není rodinná zábava, Tarantinovy dlouhé prsty mi tu ale chybějí (i když se prý podílel na produkci). Opáčko pro necinefily: Grindhouse je termín pro stará americká kina, která uváděla převážně exploatační filmy. To byly bijáky, které nedostatek peněz a talentu nahrazovaly vyžíváním se ve věcech, které příliš útlocitní režiséři odmítali ukázat. Samozřejmě obsahovaly spoustu nahoty, sexu, násilí a nechutností. V roce 2007 spojil Tarantino s Rodriguezem síly ve společném dvojprogramu nazvaném lapidárně Grindhouse, který obsahoval Robertovu Planetu Teror a Quentinovo Auto zabiják plus čtyři falešné trailery. Tříhodinový snímek s rozpočtem přes 60 milionů v Americe propadl. Ve zbytku světa byly oba filmy uvedeny zvlášť s přifouknutou stopáží. Celá originální verze byla dostupná jen na japonských DVD a až letos v říjnu konečně vyšla ve Spojených státech jako Blu-ray. Balíček čekám každým dnem. Zlí jazykové tvrdí, že nejlepší na Rodriguezových filmech jsou jejich trailery. Že ty dvě minuty obsahují opravdu to nej z celého filmu a zbytek je víceméně vata. Machete byl původně právě jeden ze zmíněných falešných grindhousových trailerů (u nás v kinech šel přilepený před Planetou Teror) a myšlenka rozvinutí do celovečerní podoby zněla lákavě. Stejně tak nové trailery slibovaly zběsilou řežbu s ikonických Trejem v hlavní roli. Sliby chyby. Film se dost vleče a Rodriguez nesrší tolika nápady jako jsme zvyklí. Nabízí se srovnání s Planetou Teror, která sice na rozdíl od Tarantinova koncepčně originálního pojetí žánru v Autě zabijákovi pouze sázela na vršení a zesměšňování klišé zombie filmů, a přesto jí to prošlo. Machete má několik úžasných scén (bunjee jump na padouchově střevě třeba), ale musíme si na ně nepříjemně dlouho čekat. Stejně tak na pořádnou akci. Dále mi vadí, že se film bere často zbytečně vážně. Chápu, že problém mexických imigrantů není legrace, to ale neznamená, že bude zajímat diváka lačného po akci a krvi. Mnohé zachraňují herci. Trejo si hlavní roli určitě zasloužil a i ve svých šestašedesáti letech vypadá jako řízek, jakého byste opravdu nechtěli naštvat. Jessica Alba je pořád stále stejná porcelánová panenka, která hrát moc neumí, ale příjemně se na ni dívá. Michelle Rodriguez se předvádí opět jako sexy drsňačka a zase to funguje, i s páskou přes oko. Víc než překvapivě obsazený (ale jinak zcela standardní) De Niro mě bavil krásně slizký Jeff Fahey a hlavně Steven Seagal, který se po osmi letech vrátil na plátna kin. Moc si ho neužijeme, ale je příjemného ho vidět na chvíli zpátky, ještě k tomu takhle uvolněného. Upřímně mi nejde moc do hlavy, jaktože mnou film od řemeslně víc než zručného režiséra, plný násilí, krve a nahoty, mohl takhle prošumět bez jakéhokoliv silnějšího dojmu. Snad proto, že se kromě zmíněného bunjee jumpingu nepodařilo vytvořit podobně ikonické scény, jaké obsahoval původní grindhouseový trailer. Snad proto, že se tentokrát Robert poprvé dělí o režii se střihačem Ethanem Maniquisem. Machete sice vyloženě nezklame, ale vzhledem k možnostem a očekáváním vzbuzeným předchozím grindhouseovým kombem žádné velké hody nenabízí. Škoda.