V případě Šviháků dochází k extrému, kdy hlavní hrdina řadu let tají před vlastní manželkou existenci syna, kterého v okamžiku neopatrné nevěry zplodil s jinou ženou, a stejně tak skrývá i způsob trávení volného času na pracovních pobytech, přičemž žije v permanentní přetvářce. Když se to provalí, tak mu stačí vytrvale posílat manželce květiny a vše se urovná. Rozčilení po právu zhrzené a zklamané Evy je přitom vehementně zlehčováno vedlejšími postavami od její vlastní dcery po osamělou sousedku (Regina Rázlová), které na ni v podstatě vyděračsky naléhají, aby manželovi odpustila – přestože ten je zjevně odhodlán dělit svůj život mezi dvě rodiny i nadále. Je zcela absurdní, že se v celém filmu nevyskytuje kromě Danovy manželky kdokoli další, kdo by Danovo jednání vyhodnotil jako problematické, zraňující a zavrženíhodné (a patrně ani samotný Dan nevnímá své chování jako kdovíjak strašné).

Nepřístojně pozitivní závěr filmu se pak pohybuje již v intencích brutálně zjednodušeného a křečovitě vyfantazírovaného vidění světa, v němž jeden nevinný úsměv odčiní každou křivdu a jedna lajdácky složená básnička vykoupí třeba i sedm let lží. Nejspíš by bylo i obecně pozoruhodné analyzovat, v jaké bizarní realitě se děj filmu odehrává. Jak je možné, že byl Dan schopen svého syna tajit celých sedm let, když je zjevně velmi špatný lhář, není schopen improvizovat, činí ta nejhorší možná rozhodnutí a v okamžicích stresu špatně hledá slova (avšak současně má básnické střevo)? Proč jsou jeho kolegové udiveni tím, že Dan po večerech kamsi odjíždí z hotelu pryč, když ke stejné situaci muselo docházet i mnohokrát předtím? Opravdu byla Lucie namísto jednoho víkendu v Itálii skoro tři měsíce, vzhledem k tomu, že se vrací až ke konci čtvrtletní švihácké štace (a celou dobu nebrala telefon)?

Komediální rovina filmu spoléhá zejména na Leovy klukovské eskapády, kdy si třeba v hotelu objedná pět jídel naráz a Dan pak koulí očima nad předloženým účtem. Vrcholem humoru se zdá být scéna, v níž se Leo během koncertu Heleny Vondráčkové (která hraje ve filmu samu sebe) chopí druhého mikrofonu a dá celému publiku hlasitě najevo, že potřebuje na záchod. Dalším zdrojem humoru mají být patrně Danovy nedůvtipné vytáčky, kdy neobratně lže i ředitelce hotelu nebo žárlivé přítelkyni jednoho ze svých kolegů (Erika Stárková). Děj je krom toho nastavován nesouvisejícími pod-zápletkami točícími se okolo vedlejších postav, viz třeba románek Eviny kolegyně (Sabina Remundová) na tanečních kurzech, jenž ale nemá žádnou pointu a jen nadbytečně ředí hlavní příběh.

Jinak se gagy ve filmu vyskytují s poměrně nízkou frekvencí a jejich úroveň je veskrze slabá, neb jsou provařené a zastaralé. Nehledě na zcela nevyužité konflikty postav, které by se klidně mohly točit ve víru potenciálně vtipně zamotaných nedorozumění, bláznivých záměn a jiných interakcí vycházejících z tradice komediálního žánru, leč neděje se tak. Nejblíže mají Šviháci k frašce, leč její žánrové aspekty kvůli naprosté absenci nadsázky a výraznější stylizace bohužel nenaplňují. Střet komediální zápletky s realisticky vážným vyústěním, kdy Dan svým jednáním opravdu své ženě ublíží a způsobí jí citový otřes, snímku podráží nohy. I kvůli tomu jsou Šviháci pouze podprůměrnou komedií, která se marně snaží ospravedlnit svého hlavního hrdinu i jeho odpudivé chování ničící jakoukoli partnerskou důvěru.

Šviháci přitom nejsou po technické stránce natočení špatně a mnoho řemeslných aspektů by si pochvalu dokonce zasloužilo, ať už by se jednalo o filmovou hudbu nebo o kameru, vyzdvihující exteriéry lázeňského hotelu v líbivých panoramatických kompozicích. I herecké výkony především mužských protagonistů nejsou špatné, a to včetně dětského herce Emanuela Bugaly. Film však doplácí na opravdu strašlivý scénář, který je nejen líný, ale i morálně problematický. Závěrečná katarze v podobě (byť třeba symbolického nebo komediálně stylizovaného) potrestání hlavního viníka se v něm nedostavuje, protože svět okolo něj se mu přizpůsobí, jen aby on sám nemusel měnit své zvyklosti a omlouvat se za své prohřešky. Filmu by tak výrazně pomohlo více se ponořit do komediálního žánru a uzpůsobit tomu i své postavy a jejich jednání, takhle v něm totiž zábava ustupuje ve prospěch snahy působit zároveň i hřejivě, dojemně a jako ze života. S čímž se ovšem výsledný film katastrofálně míjí.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]

Originální trailer filmu Šviháci