Papež je mrtev. Do Vatikánu se sjíždějí kardinálové z celého světa, aby v nadcházejícím konkláve zvolili z vlastních řad papeže nového. Za tím účelem jsou odříznuti od světa, aby jejich rozhodnutí nemohly ovlivnit žádné vnější vlivy. Jejich jediným působištěm je Sixtinská kaple, kde volby probíhají, a společné ubytovací prostory, kde nemají přístup k internetu ani k tištěným novinám.

Úkol řídit konkláve připadl na kardinála Lawrence (Ralph Fiennes), jemuž papež před časem zamítl žádost o rezignaci na pozici kardinála-děkana. Řádný průběh volby se pro něj i tak stane prioritou. Postupně se k němu však začnou dostávat různá papežova tajemství i kompromitující informace o některých favorizovaných adeptech na nového papeže, které jej postaví před celou řadu složitých dilemat.

Britsko-americký snímek Konkláve natočil původem švýcarský režisér Edward Berger, jenž sklidil výrazný úspěch se svou novou adaptací Remarqueovy literární klasiky Na západní frontě klid, jež proměnila v roce 2023 čtyři ze svých devíti oscarových nominací, a to včetně ceny za Nejlepší neanglicky mluvený film. Nyní Berger sáhl pro změnu po románu britského spisovatele Roberta Harrise (autora knižních předloh k Polanského filmům Žaluji! a Muž ve stínu). Tu převedl do podoby filmového scénáře scenárista Peter Straughan, jenž má s knižními adaptacemi bohaté zkušenosti (viz filmy Stehlík, Sněhulák nebo Jeden musí z kola ven). V rukách zručných filmařů je Konkláve podmanivým a vtahujícím thrillerem se zápletkou téměř detektivních parametrů, obohacenou o osobní drama člověka, který se potýká s nedávnou smrtí blízké osoby, s těžkostí úkolu, jenž mu byl přidělen, a s vlastní krizí víry v nejistou budoucnost církevní instituce.

Z detektivních románů přebírá situaci, kdy se mnoho postav ocitne izolovaných v jedné lokaci a hlavní protagonista postupně rozplétá klubko lží, manipulací a skrývaných tajemství, které mu nakonec umožní složit si o případu celý obrázek. Jen namísto vraždy se tu řeší, kdo si zaslouží či nezaslouží stát se jedním z nejslavnějších lidí planety. Mnoho vážných kandidátů by bylo kontroverzní volbou samo o sobě, často pro své neskrývané názory, a odhalování všelijakých skandálů celou záležitost ještě více komplikuje. Obecně ale mezi kardinály převládá debata o správnosti mocenských ambicí („moc si zaslouží mít ti, kteří o ni neusilují“) a o směřování církve k extrémním protipólům tvořeným silně liberálním a otevřeným přístupem na jedné straně a naopak zpátečnickým tradičním konzervatismem na straně druhé. Do toho pak vstupují ožehavá témata současnosti, jako je multikulturalismus, postavení žen ve společnosti, genderová identita nebo islámský terorismus.

Významnost a majestátnost církve a jejích tisíciletých tradic snímek reflektuje tím, s jakou pozorností zachycuje postupy obřadů, s nimiž je volba nového papeže spojena. Ceremoniály svázané přísnými pravidly doplňují v detailu snímané předměty, jako jsou hábity, čepce, boty, pečetě nebo nit na navlékání hlasovacích lístků. Podlé taktiky i hříchy v minulosti leckterých kardinálů a další kostlivce ve skříních by přitom snímek snadno mohl využít naopak ke kritice církve a jejích o moc bojujících představitelů, touto cestou se ale rozhodně nevydává.

I církevní hodnostáři, byť adepti na pozici papeže, jsou ve filmu navzdory noblesnímu vzezření a honosné garderobě v konečném důsledku stále jen obyčejní lidé, kteří stejně jako mnozí ostatní chybují, podléhají svým tužbám a snaží se prosadit svůj světonázor tím víc, čím jistěji jsou přesvědčeni o své pravdě. Proto před nimi kardinál Lawrence ve svém proslovu před zahájením konkláve mluví o jistotě jako o zdroji společenského rozkolu a naopak pochybnost vyzdvihuje jako nutnou esenci pro podstatu jakékoli víry. Ani on, neustále přemítající nad správností vlastního počínání, však ve filmu neplatí za vzor či morální kompas.

Ralph Fiennes je coby kardinál Lawrence vynikající. Jeho dokonale přesvědčivý výkon plný jemných emocí a nuancí patří k těm, které dokáží přimět i k slzám dojetí, a v hercově kariéře se řadí k nejpamátnějším. Zdatně mu ve vedlejších rolích sekundují kolegové jako Stanley Tucci, Isabella Rossellini nebo John Lithgow. Oporou je jim soustředěná režie i silnými dialogy vybavený scénář, který netrpí na černobílé postavy a chytře splétá řadu komplexních témat. Edward Berger po rozmáchlém válečném dramatu zvolil mnohem komornější námět s omezeným množstvím lokací, ten ale paradoxně dává lépe vyniknout jeho vypravěčským schopnostem. Konkláve je vypravěčsky sevřenější, čistší, zdařile pracuje s atmosférou postupného odhalování mystérií a vypomáhá si vyloženě thrillerově intenzivní a vypjatou hudbou (od Volkera Bertelmanna, který získal Oscara právě za Bergerovo Na západní frontě klid).

Je to až s podivem, že na téma volby nového papeže vznikl film, který je tak poutavý (a díky Ralphu Fiennesovi místy až strhující) a má co říct nejen k pozici církve v současném světě, ale i k dalším aspektům dnešní společnosti. V delegování určitých myšlenek sice není zrovna dvakrát subtilní, svá poselství sděluje doslovně a v závěrečném dění přimotává ještě jedno téma příliš násilně a i tak trochu nadbytečně, ale to nic nemění na tom, že jde o pozoruhodný snímek, jenž by snadno mohl aspirovat na mnohá filmová ocenění.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]