YATES? TO NEJLEPŠÍ, CO FILMOVÉHO POTTERA POTKALO Jestli o první části někdo tvrdil, že byla nezvykle temná, dramatická a vůbec se nepodobala předchozím filmům o brýlatém čaroději, tak kam bychom pak měli zařadit poslední kus? Pokud pomineme originálního a všem tradicím vymykajícího se Vězně z Azkabanu, pak se nebojím říct, že po režisérské stránce je David Yates to nejlepší, co filmového Pottera potkalo. Nejen že se mu povedlo nastartovat pravý kouzelnický odboj proti Voldemortovi v pátém dílu, ale navíc dovedl zakončit potterovskou ságu takovým způsobem, který jsme možná podle nadupaných trailerů tak trochu očekávali, ale nikdo úplně nevěřil, že epické finále skutečně přijde i ve filmu samotném. Škoda jen že neúprosný diktát scenáristy Stevea Klovese nedovolil Yatesovi poskytnout více prostoru samotným postavám. Umírají jedna za druhou a není jim věnováno více než jen několikasekundový záběr na chladnoucí tělo. Naopak bychom se nejspíše obešli bez pohledu do budoucnosti, který hodně zkritizovali už čtenáři; ve filmu je trio s Malfoyem a Ginny navrch krapet směšné. Divák pak odchází z kina poněkud rozpačitě, než se ale rozvzpomene na apokalyptické záběry ničení Bradavic a útočící armády ve stylu Pána prstenů. Samozřejmě že každý - a především pak skalní fanoušek knižní série - si na posledním Potterovi najde více než pytel much, a i přestože při sledování najdete bezpočet přehmatů, nakonec stejně všem spadne čelist a pod 3D brýlemi ukápne nejedna slza. Závěrem? Z nevinné pohádky se vyklubala audiovizuálně působivá podívaná, které zároveň nechybí obsah. A Daniel Radcliffe se snad konečně naučil zahrát více než výraz "bolí-mě-jizva". Alžběta Fridrichová: 9/10
SNAPE, SNAPE, SEVERUS SNAPE V nejkratším filmu celé osmidílné série nám David Yates naservíroval velkolepou nepřetržitou akci, při které sem tam ukápne slza i tomu nejotrlejšímu divákovi a jejíž některé scény stojí na vrcholu potterovských filmů. Svými filmařskými a hlavně scenáristickými kvalitami sice nedosahuje Cuarónova Vězně z Azkabanu, ale vše dokáže dohnat velkou dávkou nostalgie, velkolepými bitvami a také Severusem Snapem. Je to právě on, kdo si pro sebe urval celé filmové finále - byl vždy mojí nejoblíbenější postavou, ale nyní konečně dostal prostor, jaký si zasloužil. Scéna vysvětlující jeho pohnutky a činy patří k tomu nejsilnějšímu, co jsme kdy mohli v potterovských filmech vidět. Celé finále má jedno malé, ale poměrně trpké bohužel - ani tvůrci nedokázali být silnější než J. K. Rowling a neodpustili si zařadit její epilog, který v tomto provedení vyzněl ještě zvláštněji než v knize a podoba hrdinů po devatenácti letech vyvolala na tvářích diváků v kině nejeden škodolibý úsměv. Ale co, stejně se na to podívám znova a znova a... na úplném konci se pak vždycky pořádně zasměju. Kateřina Samková: 9/10
FILMOVÁ NOSTALGIE S DOTEKEM EPIČNA "Těch jedenáct let uběhlo jako voda." Nejspíše taková slova se vám budou spolu s plným sálem nedočkavců honit hlavou při sledování druhé části sedmého dílu. Harry Potter a jeho přátelé už definitivně dospěli a jediné, co jim zabraňuje prožít sluncem zalitý finiš, je závěrečný souboj se stranou zla. Ten se odehrává v typickém prostředí Bradavic a David Yates ho roztahuje na celovečerní film. Bude to však stačit, když jednotlivé díly série vždy mapovaly období jednoho školního roku a nyní si musíme vystačit téměř se dvěma dny? Samozřejmě! Poslední díl je totiž od začátku do konce akční, až válečná vřava, kterou nám tvůrci slibují od finále Fénixova řádu. Pozvolna gradovaná, výtečně zahraná, ale především co do filmového looku rozmáchlá a epická, až vám předchozí snímky přijdou jako malé komorní projekty. Proč tedy Potter nemůže získat 100 %? Jednoduše to není film. Je to poslední část fenoménu, který dobyl svět, ale za plnohodnotné umělecké dílo jej považovat nemůžeme. Vydává se cestou fanoušků a hlavně jim se za ta dlouhá léta zavděčuje. Ostatní bezvěrci a "nedotknutí" si v klidu mohou vést své monology o ubíjející nudě, scenáristické impotenci, oddalování finálního střetu, neinvenčnosti a směšnosti, ale pro ně film natočen nebyl a ani se o to nesnaží. Sám za sebe mohu říct, že mě scénář nehorázně iritoval, důležité věci nahrazoval vatou, z vedlejších postav udělal nesmyslné figurky na hraní, navíc stále houstnoucí temnou atmosféru probíjel slabým humorem. Výtek by se asi našlo ještě více, to ale nic nemění na tom, že jsem si při odchodu z kina zasteskl, že ta opravdu dlouhá pouť končí a že už se za Harrym zpátky do kina nevydám. Až si doma před spaním budete vzpomínat na těch předešlých deset let, najednou vás něco chytí za srdce a bude vám líto, že je konec. A v tom tkví asi největší síla této filmové tečky. Martin Bubrín: 8/10
NAKONEC JSEM SI NA TOHO KLUKA ZVYKL... Když v lidském životě končí nějaká etapa, málokdy se to obejde bez emocí. Jednou si na něco zvyknete a je těžké se toho vzdát, ať už jde o cokoliv. Můžete chodit roky do nenáviděné školy nebo práce a každý den se cestou modlit, aby tam už ta zatracená budova nestála, ale jakmile se tak stane, většina špatného jakoby zmizela a na povrch začnou vyplouvat jen ty příjemné vzpomínky, respektive z těch špatných si vycucnete jen to nejlepší, a to, co jste léta pouze snášeli, vám najednou začne chybět. Filmy o "nějakém dětském čaroději, kterýho teď žere každej puboš" pro mě byly zpočátku podobná nepříjemná povinnost, jejíž prvních několik částí jsem víceméně nesoustředěně protrpěl, jen abych držel krok s dobou. Ztrácel jsem se ve faktech, zapomínal vztahy a jména, nechápal souvislosti, ale bylo mi to jedno, hlavně že jsem si mohl zaškrtnout "viděl" a věděl, že jsem o nic nepřišel. Ale pak jsem si na pravidelnou dávku toho kluka zvykl. Že ale budu mít během posledního dílu několikrát slzy na krajíčku, husí kůži a orosená záda, bych opravdu nečekal. O to méně, když jsou druhé Relikvie smrti scenáristicky jednou z nejhorších částí, plné řady nudných a hluchých míst a banálních řečí, a nebýt součástí něčeho tak velkého, vůbec by nefungovaly. Ale tam, kde to graduje a dojímá, tam je to geniální a já se nechal zcela strhnout. Tak vidíš, Pottere, nakonec mi budeš chybět. Zbyněk Kubín: 8/10
HLEDÁ SE: OBRACEČ ČASU A TALENTOVANÝ SCENÁRISTA Plátno pohaslo, brýlatý chlapec s jizvou na čele zmizel a moje dětství pravověrného potterhlíka po sedmi knížkách a osmi filmech skončilo. Bez triumfální fanfáry, s pachutí na jazyku po nechtěně komickém epilogu. Harry Potter vyrostl, příběh se završil, ale jeho filmová podoba trochu zakrněla. Finále kouzelnické ságy bylo předurčeno k válce světů, k ostrému střetu mezi liberálním viděním světa a učením o nadvládě rasy, ale nakonec jsme přes velké sliby dostali pyrotechnickou přehlídku, několik parádních scén (Gringottovic banka s drakem, Komnata nejvyšší potřeby) a povinnou bitvu o polorozbořený hrad. Přesahy a vrstvy kamsi zmizely, příběh chlapce, který přežil, a jeho Nemesis Voldemorta se zcvrkl v prostinkou pohádku, v níž obzvláště zamrzí odfláknutá koncovka klíčové postavy posledního dílu, Severuse Snapea. Když film skončil, přála jsem si jediné: obraceč času a talentovaného scenáristu, který by předlohu zručně osekal podobně jako Michael Goldenberg v pětce. Takto zbývá poslední kouzlo. Obliviate. Ale jako mudlovi mi to není nic platné. Takže mne omluvte, jdu si do knihovničky pro svůj oblíbený díl Harryho. Natálie Bergerová: 6/10
