Porovnávání originálu a remaku, resp. reimaginace, jak občas tvůrci rádi tvrdí, čtyřicet let starého, víceméně béčkového filmu může člověka přivést k různým myšlenkám. Nebudu zastírat, že jsou většinou spíše smutné - a týkají se především toho, že dříve byli tvůrci odvážnější, nekompromisnější, nebáli se hrát si s divákem a nejít mu úplně na ruku. Starý Mechanik zabiják ani nový Mechanik zabiják nepatří mezi "tisíc filmů, které musíte vidět, než zemřete", žánroví fandové si je ale stejně našli / najdou. A třeba některé z nich nalákají na zhlédnutí klasik, jejichž jedinou chybou je, že mají "staré" datum narození. 1. Zápletka U obou snímků je v zásadě stejná - stárnoucí nájemný vrah Arthur Bishop pracuje pro tajnou organizaci, od které dostane tentokrát úkol zavraždit jednoho z jejích hlavounů, svého starého známého Harryho McKennu. Arthur rozkaz splní, brzy nato ale přibere do vražedného businessu Harryho nezdárného syna Steva. Vedení společnosti posléze dává zakázku na zavraždění samotného Arthura. Až ke konci se obě verze rozcházejí. 2. Hrdina Těžko si představit odlišnější představitele hlavní postavy - a nemyslím tím jen to, že Bronsonův nezvyklý účes s patkou si říká o holičovy nůžky, zatímco Statham nemá co česat. Bronson ztvárňuje svou typickou postavu mlčenlivého introvertního pozorovatele (první čtvrthodinu se ve filmu nepromluví), naopak Statham je typický... Statham. Čili Bruce Willis pro chudé. Sympaťák, ať už hraje kohokoliv, což se tentokrát dost bije se zadáním úlohy. V obou filmech se dočkáme klasického klišé, že navzdory povolání vrahů jde o citlivé, vážnou hudbu poslouchající a umění vůbec milující osoby. Bronsonův hrdina je přece jen větší "cíťa", navíc ještě nejspíše vážně nemocný, protože do sebe neustále cpe prášky. 3. Učeň Důvodem, proč si samotářský profík přibere do učení mladíka, jsou výčitky svědomí, hlavně v nové verzi. Náhradní vztah "otce a syna" se daří vyjádřit hlavně v originále, Statham působí ještě mladistvě a latentní homosexualita dvou hlavních postav v nové verzi na povrch nevyplave. Jason je přece jasný heterosexuální "bourák", což dosvědčuje i vášnivá scéna s prostitutkou. Vtipné je, že autor scénáře původní verze měl na mysli otevřeně homosexuální vztah mezi oběma postavami, což mu studio zatrhlo. Zatímco Jan-Michael Vincent (seriál Airwolf) vypadá zženštile a rád filozofuje, což homosexuálnímu čtení jeho postavy nahrává, Ben Foster v roli Steva řeší smrt otce a zlobu z ní plynoucí více než cokoliv jiného. 4. Hity Rozdíl v pojetí a provedení samotných vražd je markantní. Zatímco původní verze se snaží držet při zemi a působit realisticky, remake hraje na efekt a rozum nechává spát. Stačí se podívat na "nástěnky", kde si oba vrahouni připravují své činy: u Bronsona chápete, proč by něco takového měl doma, zatímco Statham má u fotek trapné šipky a přesné časové údaje s návodem jak pro idiota. Už samotná první Stathamova akce, kdy zabije člověka plavajícího v bazénu, je směšná, ale když už chvíli poté hlavní hrdina skáče z mostu na nějakou bárku podle hodinek, protože to má přece přesně naplánováno, musíte se za břicho popadat. Prostě co čekat od člověka, co hraje v různých Kurýrech a Zastav a nepřežiješ. Na druhou stranu to tak fanoušci asi chtějí. 5. Styl Snímek Michaela Winnera, režiséra neblaze proslulé mstitelské trilogie (další díly už netočil on) Přání smrti, je sympaticky chlapsky strohý, bez nějakých větších ozdob. Kamera se kromě švenkování nehýbe, naopak často zabírá postavy z podhledu z rohu pokoje a ráda zoomuje. Simon West je naopak zástupcem režisérů vycvičených na reklamách a videoklipech, čemuž "neposedný" a "přefiltrovaný" vzhled snímku odpovídá. Bohužel mu chybí osobitost (prostě ho okamžitě nepoznáte jako třeba Baye), ale akci zvládá s přehledem a slušně dynamicky, čímž starší snímek překonává. Což neplatí o práci s herci, kteří ho zjevně příliš nezajímají. Překvapí snad jen to, že nahoty (ženské samozřejmě) se dočkáme pouze ve snímku novějším. V tom starším je ovšem k vidění Bronsonova tehdejší choť Jill Ireland, jejíž účast si herec ve svých projektech vymiňoval. 6. Morálka Tady se dočkáme nepřekvapivě největších rozdílů. Dnes si prostě málokdo troufne riskovat, že se svému publiku znelíbí. Když už máme nájemného vraha v hlavní roli, dočkáme se jasného vysvětlování, že vraždí jen zločince, lidi, kteří si to vlastně zaslouží, a podobně. Stejně tak v případě, že má zabít svého víceméně přítele, tak si ověří, jestli k tomu je "závažný" důvod, a když je, tak koná. A když se zjistí, že ten důvod byl asi chybný, pomstí se viníkovi. Je to samozřejmě pokrytectví. Původní verze si v tomto ohledu na nic nehraje a hrdinové dostanou přesně to, co si zaslouží. 7. Závěr (riziko spoilerů!) Nejsmutnější fakt, vyplývající z bodu 6, je, že Stathamův hrdina nemá dost cti v těle (samozřejmě viním spíše scenáristu než postavu), aby zemřel. Tím, že se ho jeho učeň (který má důvod k pomstě) pokusí zabít, má být nejspíše v očích diváka očištěn. Stejně tak jednoduché zlikvidování vedení společnosti najímající si nájemné vrahy je řešení nepatřící do temných akčních thrillerů. Problém nového Mechanika zabijáka je tak hlavně v tom, že to vlastně vůbec žádný temný thriller není...