Osmdesátá léta byla pro jeho hereckou kariéru neplodnější. Velký úspěch měla divadelní hra Bratři Karamazovi a drama Hadí jed. V roce 1984 přišly dvě role, které lze označit za nezapomenutelné. Tou první byl Lucifer v úspěšné pohádce Hynka Bočana S čerty nejsou žerty a druhou se stal žižkovský frajer v komedii Fešák Hubert. V roce 1986 hrál ve skvělé komedii Smích se lepí na paty a v dramatu z boxerského prostředí Pěsti ve tmě. Za drama Karla Kachyni Dobré světlo získal cenu na MFF v Portugalsku za mužský herecký výkon. Do srdcí diváků se ale především zapsal jako obchodní zástupce vysavačů Electrolux ve filmu Smrt krásných srnců stejného režiséra. Do začátku 90. let se už objevoval spíše v TV filmech.

V devadesátých letech se rozpadla scéna kultovního Divadla Na zábradlí a Karel Heřmánek založil nové Divadlo Bez zábradlí, kam přešlo několik jeho kolegů (Jiří Bartoška, Pavel Zedníček). V této době se objevil po boku Ivany Chýlkové např. v seriálu Co teď a co potom, ve filmu Díky za každé nové ráno a též v seriálu z prostředí veterinární kliniky O zvířatech a lidech. Dále jsme ho mohli vidět ve filmech Příběhy obyčejného šílenství, Revival a Dědictví aneb Kurva se neříká. Díky svému přitažlivě zabarvenému hlasu byl velmi oblíben i jako dabér.

Se svou druhou manželkou Hanou Heřmánkovou se poprvé potkali v dabingovém studiu. Měli spolu tři syny. Z prvního manželství měl dvě dcery. V roce 2022 získal ve Zlíně cenu Zlatý střevíček za přínos kinematografii pro děti a mládež.