Rok co rok, vždy na začátku školních prázdnin, se jindy poklidné lázeňské město Karlovy Vary promění v rušný, životem tepající a bzučící úl, kde si všichni milovníci filmu dávají dostaveníčko mnohdy až do časného rána. Ve městě snad ani není někdo, kdo by pochyboval: 46. MFF Karlovy Vary je v plném proudu a my vám jeho atmosféru zprostředkováváme mimo jiné i zápisníkem Lindy Ondruškové. V předchozích příspěvcích jsem se hodně věnovala filmovým novinkám, snímkům ze sekce Horizonty a českým zástupcům na festivalu. Pojďme nyní trochu poodkrýt roušku soutěžní sekce. V ní o Křišťálový globus soutěží celkem dvanáct filmů, přičemž mezi nimi převažuje především evropská produkce. Na festivalu již byly uvedeny téměř všechny z nich, poslední dva budou moci diváci zhlédnout ve čtvrtek 7. července. K té zajímavější polovině rozhodně patří snímky Beduín (přečtěte si rozhovor s režisérem Igorem Voloshinem), Cigán (který už nyní čeří vody a probouzí širokou paletu reakcí), Spoluautor, Malý klenot, Lollipop Monster a Neviditelná. Kartami přesto mohou ještě zamíchat snímky s číslovkami v názvu Romeo 11a Pokoj 304. Chybu také neudělal ten, kdo ve středu zavítal na český film Nickyho rodina. Promítání se zúčastnila i delegace k filmu v čele s režisérem Matějem Mináčem. Ten se příběhu Sira Nicholase Wintona věnoval již ve svých dvou předchozích snímcích - dokumentu Síla lidskosti - Nicholas Winton a hraném filmu Všichni moji blízcí. K Nickyho rodině režisér dodává: "Sir Nicholas Winton byl sám překvapený a ptal se nás, proč nás ještě jeho příběh zajímá. Pro mně vlastně byla Nickyho rodina takové nechtěné dítě. Nakonec ale jaksi logicky uzavírá trojici filmů o tom, co Sir Nicholas pro 669 dětí z tehdejšího Československa udělal. Jsem rád, že se mu nakonec náš film líbil. On totiž vlastně není přímo o něm, ale spíše v sobě nese Wintonovo poselství, že pomáhat vlastně vůbec není těžké a že vždycky existují cesty, jak si lidé mohou pomoci." V sále bylo dojetí z filmu skutečně hmatatelně cítit, dokonce i zástupci silnějšího pohlaví nejednou sáhli po kapesníčku. Možná i proto, že to, co se odehrávalo na plátně, nebyla žádná fikce, ale skutečné příběhy skutečných lidí, které Matej Mináč velice umně a vkusně nechal na plátně znovu ožít. Po projekci za to sklidil dlouhý potlesk, který následoval ještě jednou také po krátké diskuzi s tvůrci. Bez zajímavosti rovněž není, že množství natočeného materiálu by vydalo podle režiséra až na osm filmů. Navíc byly natočeny i jednotlivé medailonky šestadvaceti z Wintonových dětí. Matej Mináč se nechal slyšet, že by všechen tento materiál rád využil i v nějakém vzdělávacím projektu určeném například mladým filmařům. A co dalšího ještě ve středu zahýbalo festivalovým světem ve Varech? Přijel John Malkovich, držitel Křišťálového glóbu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii z roku 2009. Ve čtvrtek 7. července se v Galerii umění uskuteční generální zkouška jeho přehlídky Technobohemian. Na kolonádě se také uskutečnila netradiční módní přehlídka na podporu kina bez bariér s modelkami na vozíčcích. Zúčastnily se jí třeba herečky Tereza Voříšková a Dana Morávková. No a samozřejmě nesměl chybět ani oblíbený golf s Jiřím Bartoškou a Markem Ebenem. A protože bylo hezké počasí, vyrazila jsem já, stejně jako mnoho dalších, do vyhřívaného bazénu hotelu Thermal. S Festival Passem za vskutku lidové vstupné 50 Kč na hodinu. To byla teprv ta pravá pohodička. Nasát atmosféru festivalu můžete i z dalších našich článků věnovaných 46. MFF Karlovy Vary, které najdete zde.