© CinemArt
Příběh pojednává o čtyřčlenné rodině, která se přestěhuje do domku se zahradou a bazénem, aniž by tušila, že se k dané nemovitosti váže po generace trvající temná minulost plná záhadných zmizení a utonutí dospělých lidí i dětí. Rodinu tvoří tatínek, profesionální sportovec, jenž si kvůli vážné nemoci dává od kariéry baseballového hráče pauzu. Starostlivá maminka touží se usadit a dopřát stabilní domov dvěma dětem, dospívající dceři a mladšímu synkovi. Bazén se rychle stane populárním místem pro trávení volných chvil i prostředkem pro navazování vztahů se sousedy, voda napájená z podzemního pramene má navíc na nemocného otce až zázračně léčivý vliv. Obě děti však zažijí v bazénu cosi hrůzostrašného a brzy přijdou na to, že voda v něm si po čase vybírá za své blahodárné účinky krutou daň.
© CinemArt
Oproti krátkometrážní předloze film rozvíjí historii strašidelného bazénu a doplňuje ji o důvody onoho strašení i o příběhy jeho předchozích obětí. Motiv strašidelného domu, na jehož nové obyvatele sedne dávné prokletí provázané s dlouholetou mytologií (zde tedy delegované na bazén), nicméně známe např. z mnoha japonských hororů (a z jejich četných amerických předělávek) a Noční koupání bohužel nepřichází s ničím novým, co by žánr jakkoli obohacovalo nebo působilo alespoň trochu originálně. Když už na filmu něco chválit, tak místy celkem slušné herecké výkony (odpovídající normám béčkového hororu) a občas i kameru, která si tu a tam hraje v podvodních záběrech s prostorovou orientací a s vnímáním hloubky nebo třeba přebírá perspektivu plavce, takže se v těchto scénách přetáčí těsně u hladiny ze strany na stranu. Pak už ale v podstatě nic.
© CinemArt
Podobným podprůměrným hororům, které nenabízejí nic než mnohokrát viděný žánrový standard, nevtahující příběh, nudnou práci s dostupnými prostředky, obvyklá klišé a filmařskou rutinu, by to mnohem víc slušelo na nějaké streamovací službě než v kinech. Výsledek nezamrazí plíživou hrůzou s nádechem nadpřirozena, ani pořádně nevyleká bafajícími přízraky. Strach z bazénů může teoreticky přivodit jedině díky scéně, v níž se jedna z postav omylem zamotá do zatahovací plachty. To už se ale rovnou můžete bát víc toho, že si z bazénové vody odnesete bakteriální infekci.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]