První rozkoukávací den festivalu je oficiálně již minulostí. Svátek všech filmových nadšenců běží v plném proudu a o dobré snímky rozhodně není nouze - například o restaurovanou verzi Vláčilovy Markéty Lazarové.
Rok co rok, vždy na začátku školních prázdnin, se jindy poklidné lázeňské město Karlovy Vary promění v rušný, životem tepající a bzučící úl, kde si všichni milovníci filmu dávají dostaveníčko mnohdy až do časného rána. Ve městě snad ani není někdo, kdo by pochyboval: 46. MFF Karlovy Vary je v plném proudu a my vám jeho atmosféru zprostředkováváme mimo jiné i zápisníkem Lindy Ondruškové.
Největší pozornosti se druhý festivalový den zaslouženě dostalo
Vláčilově baladickému opusu
Marketa Lazarová, který se jako první český film vůbec dočkal kompletního restaurování do digitální podoby. Film přijela osobně uvést slovenská herečka a dnes již diplomatka a politička
Magda Vášáryová, která je s ním nezapomenutelně spojena.
Bylo jí pouhých šestnáct let, když ji režisér
František Vláčil obsadil do titulní role. Extrémně obtížné natáčení, díky kterému se herečka dle svých vlastních slov dodnes na film nedokáže dívat, se ale vyplatilo: vznikl podle mnohých nejvýznamnější snímek československé kinematografie, který z mladičké dívky udělal přes noc hvězdu a proslavil ji i v zahraničí.
Publikum v nabitém sále herečku ihned po příchodu na pódium odměnilo dlouhým potleskem.
Magda Vášáryová pak vzpomenula na herecké kolegy, se kterými před téměř půlstoletím na filmu pracovala:
"Dnes už jsou, tedy z těch hlavních, mezi námi jen tři - Ivan Palúch, Vlastík Harapes a já." Ve svém proslovu také poděkovala sponzorům za poskytnutí finančních prostředků na zrestaurování tohoto klenotu Zlatého fondu československé kinematografie. A dodala také:
"Je to trochu typické pro nás Čechy a Slováky, že si svých nejlepších tvůrců dokážeme vážit, až když už tu s námi nejsou. Tento film byl dvacet let v trezoru. Také vlastně není úplný - kvůli penězům nikdy nebyla natočena jeho vrcholná scéna - královský obraz."
I přes vážnější hereččina slova se ale jinak úvod k filmu nesl v žertovném duchu. Hlavní slovo si už tradičně vzal na starost
Marek Eben, jehož vtipné komentáře ihned prolomily ledy. Při děkování sponzorům za poskytnuté peníze se do toho ale populární moderátor - a po něm i v sále přítomný prezident festivalu
Jiří Bartoška - trochu zamotali, načež vznikla skoro až detektivní situace s hledáním odpovědi na otázku, kdo tedy vlastně omlazení filmu zaplatil.
Nakonec se do toho se šarmem sobě vlastním opět vložil
Marek Eben a pozval na pódium ministra kultury Jiřího Bessera, který se situaci pokusil trochu neohrabaně zachránit:
"Je někdo, kdo platí, a někdo, kdo vyjednává. ČEZ platil, Ministerstvo kultury vyjednávalo." To už sálem bublal tlumený smích. Po vážně míněné větě
"My (pozn.: skupina ČEZ a Ministerstvo kultury) se ale jinak máme rádi," už mnozí v sále propukli ve smích zcela hlasitý. Dobrou zábavu pak ale zabil zástupce skupiny ČEZ Dan Beneš, který příliš dlouho plkal o tom, jak jsou v energetickém gigantu nadšení z toho, že mohli na tuto bohulibou činnost poskytnout peníze. Když už to trvalo až příliš dlouho, lehce rozjařené publikum se jej raději pokusilo utnout potleskem.
Na druhou stranu, ministr kultury Jiří Besser se s publikem v sále podělil i o jednu příjemnou zprávu. Národní filmový archiv se ve spolupráci s Ministerstvem kultury rozhodl v digitalizaci českých filmů pokračovat. Zájemci ze soukromého sektoru pak budou přizváni ke spolupráci a budou moci na záchranu českého filmového dědictví přispět až polovinou potřebné částky.
Česká republika se v tomto ohledu inspiruje především v zahraničí, kde digitalizace nejvýznamnějších filmů již několik let probíhá. Zrestaurované poklady světové kinematografie přitom mají možnost zhlédnout i diváci v Karlových Varech - např. před dvěma lety zde byl k vidění
Scorseseho muzikálový hit
New York, New York, loni to byla italská filmová klasika
Gepard (jejíž omlazení dokonce sponzoroval italský módní dům Gucci) a letos to pak je legendární
Taxikář opět od
Scorseseho.
Počasí, zdá se, je sice poněkud rozmarné, my ve Varech se jím ale ani v nejmenším nenecháváme odradit. Já třeba teď běžím zas do Velkého sálu hotelu Thermal na další film a další setkání s panem pokladačem mikrofonů - tradiční figuru, která nikdy nesmí chybět a která vždycky sklidí náramný potlesk.
Nasát karlovarskou atmosféru můžete i z dalších našich článků věnovaných 46. MFF Karlovy Vary, které najdete zde.