S povídkovými filmy je to poměrně těžké, protože jejich hodnocení je dost subjektivní, kvalita je někdy značně nevyrovnaná a hledat nějaký spojovací prvek je také mnohdy dost těžké. Nejspíš i z tohoto důvodu se zase tolik netočí, a když už se objeví, sejde se u jejich tvorby velké množství autorů, kteří většinou točí příspěvek na dané téma a pojmou ho dost osobitě. Aby ale za všemi povídkami stál autor jediný, je hodně unikátní. U tuzemského snímku O malých věcech k tomu ovšem došlo a jako svůj celovečerní debut ho natočil mladý herec Denis Šafařík.

O ději je těžko mluvit, protože ten je sledem dvanácti povídek, které mají společného jen a pouze to, že se odehrávají v jednom domě, kde žijí různí obyvatelé s různými starostmi. V jednom příspěvku tak dojde k tomu, že se manžel začne dusit večeří a jeho žena mu zrovna potřebuje říct něco důležitého, v dalším si dva expartneři vzájemně předčítají básně, které o sobě napsali, v jiném zase žena po sexuálním aktu zvědavě přes zeď poslouchá hádku u sousedů, která se trochu zvrtla, jinde se zase dva spolubydlící trestají za prohřešky proti vlastním pravidlům a divák sleduje i to, co se stane, když žena nechce svému muži ukázat dopis, který jí přišel.

Už z obsahu musí být všem jasné, že nenápadný debut není dílem, které bude útočit na čelní místa žebříčků návštěvnosti. Sympatické je, že mladý tvůrce moc dobře věděl, co točí a nepotřeboval k tomu zase tolik peněz, protože kulisy jednotlivých povídek jsou vždy čtyři stěny a trochu jiné vybavení. Vše tak závisí na síle a pointě jednotlivých příspěvků. 

A nutno uznat, že ve většině případů k tomu nelze mít větších námitek, protože minipříběhy jsou velmi dobře vymyšlené, zrealizované, vypointované, především ale konzistentní a udržují si víceméně stejnou úroveň. A ačkoli jsou vesměs velmi vtipné, nejde o ryzí komedii, protože témata jsou dost tíživá, mrazivá a někdy i zoufale smutná. Jedna z částí je třeba o tom, že jeden ze dvou kamarádů se pravděpodobně chystá po dlouhých letech navštívit otce, kterého "ztvárňuje" při sezení na toaletě ten druhý a v jakémsi improvizovaném dialogu ho na tuto návštěvu připravuje. A byť jsou ony dialogy humorné, velmi brzy z nich vyplyne, že onen otec svého syna brutálně psychicky týral. A dá se říct, že podobně neveselá vyvrcholení jsou u všech příspěvků.

Vhodně zvolené bylo i obsazení, v němž pochopitelně nikdo nemá šanci extrémně zazářit, protože prostoru je opravdu málo, všichni ale odvádí velmi dobré výkony, které jsou naprosto přirozené. K těm známějším jménům, která se na chvilku objeví, patří Vanda Hybnerová, Jakub Žáček, Oskar Hes, Tereza Hofová, Jan Nedbal, Jan Jankovský nebo Anita Krausová. Divácky vysoce pozitivní je i střídmá stopáž dosahující pětasedmdesáti minut, která je vytěžená na maximum a vzhledem ke zvolenému konceptu dostačující, protože s přibývajícím časem by byla nesnesitelná.

Přes celkovou sympatičnost, která z Šafaříkova debutu vyzařuje, nelze pominout, že mu chybí něco, co by jednotlivé povídky propojilo více, protože to, že je zažívají obyvatelé jednoho domu, úplně nestačí a není to zcela uspokojivé. S trochou nadsázky se tak dá napsat, že je vlastně úplně jedno, kdy divák začne sledovat a o kolik povídek přijde, protože celkový dojem bude víceméně stejný. Stejně tak je relevantní se zabývat tím, že za tento snímek zájemce zaplatí skoro úplně stejně jako za jakýkoliv blockbuster, což je absolutně nesrovnatelné a můžeme diskutovat o tom, zda zrovna toto je snímek vhodný na plátna kin.

O malých věcech je celkově vzato dost zajímavá prvotina, která svým názvem zcela přesně vystihuje, o čem vypráví a nenásilnou formou a se značně smutným podtextem ukazuje, že to, co většinou staví bariéry v běžných životech mezi lidmi, je neschopnost komunikace o banalitách, které postupem času přerůstají v traumata, z nichž je těžké se jakkoli vymanit.

Originální trailer filmu O malých věcech