V nedávno vyhlášených nominacích na Oscara patří k největším favoritům snímek Víly z Inisherinu, který jich obdržel celých devět a v různých výročních hodnoceních se objevuje v žebříčku těch nejlepších filmů roku 2022. Na konci ledna konečně oficiálně přichází do široké distribuce a český divák tak má film s trochu zvláštním až pohádkovým názvem možnost vidět a přesvědčit se o tom, zda onen hype, který se kolem něj vytvořil, není trochu přehnaný.

Předem je nutno říct, že ačkoli v něm nechybí místy hodně černý humor, rozhodně nejde o komedii, jak se distributor občas snaží propagovat, ale o poctivé a v závěru dost temné a depresivní, zároveň ale nedivácké drama, jehož děj je až podezřele jednoduchý. Jde v něm totiž o to, že na odlehlém irském ostrově žijí krom jiných usedlíků také Pádraic a Colm, kteří jsou celoživotními přáteli a každý večer spolu posedí a poklábosí nad pohárkem stoutu. Jenže jednoho dne Colm přátelství bez důvodu ukončí a nechce, aby se s ním Pádraic jakkoli bavil. Ten je ovšem naprosto zoufalý a snaží se zjistit důvod toho všeho. A čím víc do problému zabředává a chce si starého kamaráda zase udobřit, tím tragičtější důsledky všechno má a postupně dojde v jejich vztahu do bodu, z něhož už není cesty zpět.

Režisér a scenárista Martin McDonagh původně
plánoval, že Víly budou divadelní hrou, nakonec
ale skončily jako film. Onen divadelní záměr je na výsledku dost znát, protože divadelnost z něj někdy ční až nezdravě a filmové prostředky nejsou využity úplně stoprocentně, což ale na druhou stranu tolik nevadí. Tvůrce totiž dokáže napsat vynikající a skvěle vypointovaný dialog, který je strhující sám o sobě a nepotřebuje k tomu nějak moc berliček. Když se navíc nemluví báječnou irskou angličtinou, které bez titulků prakticky není rozumět, divák se může kochat uchvacujícím, nádherným a kouzelným prostředím irského venkova, který je dost svérázný.

Samotná zápletka je možná prostá, ale má obrovskou sílu, o postavách toho odhalí až moc a leckdy je to hodně smutné. Martin McDonagh si vypomáhá i trochu mystickými motivy věštkyň a "čarodějnic", což se do vybraného folklórního specifika skvěle hodí, dost důležitý je i motiv zuřící občanské války, která je od hrdinů zdánlivě daleko, zároveň je ale částečně uvnitř nich, protože i mezi nimi svým způsobem jakási válka probíhá. Specifickou atmosféru zemitého prostředí ještě dotváří nádherná hudba Cartera Burwella, která využívá tradičních irských motivů.

Výsledek by byl ovšem poloviční bez správného obsazení, které se povedlo na výbornou. Colin Farrell tu v roli vesnického prosťáčka, kterého okolnosti donutí změnit se z dobráka v zhrzeného sobce, ztvárňuje asi životní úlohu a je nádherně civilní, Brendan Gleeson sice tak vděčnou roli nemá, i on je zcela přesný, zmínit se ovšem musí i Kerry Condon jakožto sečtělá intelektuálka, která se do "buranova" absolutně nehodí a pochopí, že jedinou možností, jak se z toxického prostředí vymanit a s nastalou situací se vypořádat, je útěk pryč. Podobně skvělý je i Barry Keoghan, jehož charakter je tím vůbec nejsmutnějším a jeho dialog se sestrou hlavního hrdiny, po němž pochopí svou tragédii, patří k tomu nejsilnějšímu momentu vůbec.

Víly z Inisherinu rozhodně nejsou dokonalým filmem, mají své chyby a v tvorbě Martina McDonagha jsou nejserióznějším a nejméně diváckým filmem, který asi některé z těch, kteří obdivují jeho předchozí Tři billboardy kousek za Ebbingem nebo debut V Bruggách, zklame. Pokud ale publikum pronikne do hloubky jeho posledního počinu, dostane hodně silný a nevšední zážitek s trochu kontroverzní a pro někoho nepříjemnou pointou, který dlouho rezonuje a nenechá nikoho chladným.

Oficiální český trailer filmu Víly z Inisherinu / The Banshees of Inisherin