Psal se rok 1974, když americký spisovatel Peter Benchley napsal román Čelisti o velkém bílém žralokovi terorizujícím poklidné přímořské letovisko plné turistů. Ještě předtím, než kniha vyšla, si ji přečetli filmoví producenti z Universalu Richard D. Zanuck a David Brown, kteří byli rozhodnuti knihu zfilmovat, i když netušili jak. Původní verzi scénáře napsal sám Benchley, ale k práci na scénáři se přidal významnou měrou i Howard Sackler, i když v titulkách je uváděn pouze Benchley a Carl Gottlieb. Na scénáři přitom spolupracovali ještě John Milius a dvojice Matthew Robbins a Hal Barwood. 

Klíčovým prvkem pro úspěch či neúspěch filmové verze bylo vybrání vhodného režiséra. Producenty nejdřív napadl režijní veterán John Sturges, který natočil dobrodružné drama The Old Man and the Sea a také Dick Richards, který debutoval rok předtím westernem The Culpepper Cattle Co.. V záloze naštěstí číhal i mladý Steven Spielberg, který pro Zanucka a Browna právě dokončil svůj filmový debut Sugarlandský expres a Spielberg tak získal tuto lukrativní zakázku a dějiny filmu se tím navždy změnily.

Vznik Čelistí přitom od počátku provázely hlavně nesnáze způsobené perfekcionismem stejně jako nezkušeností mladého režiséra. Spielberg odmítl natáčet film v bezpečí filmového studia a trval na tom, že se bude natáčet ve skutečném prostředí na ostrově Martha's Vineyard u východního pobřeží USA. Čelisti jsou tak uváděny jako první velký hollywoodský projekt natáčený ve skutečném moři. Právě tato skutečnost působila při realizaci největší problémy a byla hlavním důvodem, že se výrazně přetáhl natáčecí plán (z 55 dnů na 159) a že se také vyýznamně překročil rozpočet (z 3 na 9 milionů).

Spielberg byl od začátku rozhodnut udělat ze žraloka hlavní hvězdu filmu a rezignoval na obsazení velkých hereckých jmen, která by mohla na sebe poutat přílišnou pozornost. Do role místního šerifa například odmítl Charltona Hestona, který o roli projevil zájem a angažoval raději Roye Scheidera. Roli zkušeného lovce žraloků Quinta mohli hrát Lee Marvin a Sterling Hayden, kteří ji oba odmítli. I přes počáteční nechuť si ho zahrál Robert Shaw. Pro třetí důležitou mužskou roli oceánografa Hoopera chtěl Spielberg Jona Voighta, ale George Lucas mu doporučil Richarda Dreyfusse, s nímž Lucas natočil Americké graffiti. 

Pro film byly vyrobeny celkem tři makety žraloka bílého poháněné hydraulikou, které ale při natáčení na otevřeném moři měly často poruchy, což nakonec přispělo k tomu, že záběrů se "skutečným žralokem" je ve filmu pomálu a nejvíce se sází na "hrůzu z neviděného", kterou kongeniálně sugerovala hudba Johna Williamse. Spielberg to později bral jako požehnání, neboť mu to umožnilo budovat hitchcockovské napětí místo toho, aby se pokoušel děsit latexovými modely.

Důležitými postavami pro film pak byl manželský pár dokumentaristů a potápěčů Rona a Valerie Taylor, kteří natočili záběry opravdových žraloků použitých pak Spielbergem ve filmu. Díky nim tu je i památná sekvence s klecí, kterou při jejich natáčení poničil skutečný žralok. Díky těmto záběrům pak přežila Dreyffusova postava, která měla původně zemřít. Skutečným vrcholem filmu je pak závěrečný lov a boj tří můžu na malé rybářské lodi Orca s krvelačným monstrem. Samotnému ataku předchází kamarádská pitka, při níž se Hooper s Quintem předhánějí v demonstraci zranění a Quint vypráví otřesný případ zkázy posádky válečné lodi Indianapolis inspirovaný skutečností ze sklonku druhé světové války. 

Velkou roli na obrovském diváckém úspěchu filmu měl marketing. Premiéru filmu propagovaly intenzivní reklamní spoty v televizi. Čelisti v kinech slavily enormní úspěch, který z nich učinil prototyp letního blockbusteru a do premiéry Star Wars také komerčně nejúspěšnější film všech dob. Zároveň strávily čtrnáct týdnů na špici amerického žebříčku tržeb. Byl to první film, který v USA překonal hranici 100 milionů a rekordy lámal po celém světě, hrál se i v kinech v bývalém Československu. Úspěch filmu pak podpořily i tři Oscary za hudbu, střih (Verna Fields) a mix zvuku. Nominace dokonce přišla i v nejprestižnější kategorii nejlepší film. 

Šlo o první velký hollywoodský projekt kategorie A, který inspiroval zástupy epigonů, převážně nízkorozpočtových béček snažících se (marně) zopakovat komerční úspěch Spielbergova mistrovského kousku, který i když byl od té doby z technického hlediska již překonán a dnes působí místy komicky a zastarale, je stále pro nové generace filmařů nepopiratelnou inspirací a ukázkou toho, jak má vypadat dobře udělaný film.

Na úspěch Čelistí se snažil navázat i přímý sequel Čelisti 2, který už byl jen průměrný, zatímco Čelisti 3 a Čelisti IV: Pomsta jsou považovány za jedny z nejhorších filmů všech dob. 

P.S.: Čelisti můžete vidět znovu ve vybraných kinech už od 28. srpna.

Trailer filmu Čelisti