David Lynch je výjimečný úkaz americké i světové kinematografie. Od svého filmového celovečerního debutu Mazací hlava, který spatřil světlo světa v roce 1977, natočil k dnešku pouhých deset celovečerních filmů, přesto je vnímán jako jeden z největších žijících tvůrců současnosti. Na kontě má tři oscarové nominace, za černobílého Sloního muže, thriller Modrý samet a Mulholland Drive, kterým v roce 2001 vyvrcholila Lynchova filmařská práce velkolepým způsobem, viz náš stroj času.

O to více s tímto impozantním resumé kontrastuje jeho poslední celovečerní kus Inland Empire z roku 2006. Lynch v něm sice tematicky navazuje na předchozí opus magnum, nicméně volí k tomu úplně jiné metody. Předně se rozhodl tento film natočit nikoliv jako hraný film s pomocí klasické filmové kamery zaznamenávající obraz na filmový pás, ale použil zde ruční digitální kameru se standardním rozlišením (v podstatě televizní kamera) a celý film si natočil sám. Jeho obvyklý kameraman Peter Deming zde jen pomáhal při svícení.

Kromě kamery se Lynch jako obvykle podílel na scénáři, který zde ale nebyl pevně daný a jednotlivé scény vznikaly až při natáčení, na střihu (jeho obvyklá střihačka Mary Sweeney zde byla ve funkci koproducentky), zvuku (Lynch zvučil i na svých předchozích snímcích), hudby (poprvé od Modrého sametu zde nespolupracoval s Angelem Badalamentim) a konečně režie. Inland Empire je tak množstvím funkcí, které tu sám Lynch zastával, asi jeho nejemancipovanějším projektem. Bohužel se ukázaly slabiny této "lynchovské diktatury". Právě složky, které v jeho minulých filmech zastávali profesionálové (kamera, hudba, střih i scénář, který zde vlastně nebyl, respektive neměl pevnou podobu), se jeví jako problém. 

Lynch svůj film charakterizoval slovy "tajemství o ženě v nesnázích", žel toto tajemství je normálnímu divákovi natolik nesrozumitelné, že je prakticky nemožné ho pochopit. Pro zaryté Lynchovy příznivce film není o moc srozumitelnější, a co hůře, není tentokrát ani moc zábavný. Zatímco v předchozích snímcích, které byly podobně komplikované (ať už Lost Highway nebo Mulholland Drive), se divák mohl bavit tím, že jen sledoval souhru obrazů a zvuků a přitom se v duchu dohadoval o tom, jaký mají význam, u IE tato hra nefunguje. Obraz i zvuky jsou spíše nepříjemné, hudební podkres chabý a taneční výstup prostitutek křepčících na píseň "Locomotion" to nevytrhne.

Lynch navíc své filmy neustále natahoval a tak IE vyšponoval až na tři hodiny, které jsou zvláště v druhé půlce na hranici snesitelnosti. Dvě hodiny by tomuto halucinogennímu tripu bohatě stačily. IE tak selhává všude tam, kde Mulholland Drive nebo Lost Highway triumfoval, a kladem tentokrát nejsou ani herci, včetně autorovy oblíbenkyně Laury Dern, kteří zde evidentně netušili, co hrají. I když je IE jakýsi film ve filmu na druhou, není tato hra zdaleka tak důmyslná a zábavná jako právě v Mulholland Drive. IE působí jako těžkopádný odvar MD. Také zde se kus děje točí kolem zákulisí Hollywoodu a natáčení filmu, který je remakem jakéhosi polského filmu. Opět se zde opakují motivy nevěry a hrozby. IE sice v mnohém MD napodobuje a opakuje, ale zdaleka to nečiní tak chytře a propracovaně.

Dohromady tento film působí jako přehnaný úlet, rádoby návrat ke kořenům, ve skutečnosti však jde o neúměrně dlouhý a nudný amatérsky působící experimentální snímek. Lynch se tu nechal příliš unést svobodou, kterou mu nabízela práce s digitální kamerou a natočil roztáhlý trip šíleného pomatence. Rozchod s pravidly vzniku klasického hraného filmu tu dosáhl extrémní podoby a IE je tak možno zařadit do pomyslné kategorie "obskurní artfilm určený pro filmové snoby".

Zatímco předchozím filmům velké filmové plátno slušelo a zesilovalo estetický zážitek, IE je pro velké plátno kin zbytečný a jeho ošklivost snese lépe malá obrazovka tabletu či notebooku. Tímto snímkem vystrčil Lynch okázale prostředníček nejen kráse klasických kino filmů a tím i své předchozí tvorbě, ale hlavně divákovi, který je zde nepotřebným a cizorodým elementem, na jehož diváckém zážitku nezáleží. Inland Empire je Lynchův symbolický filmový konec, autorský film, kterým prakticky stvrdil svůj slib, že klasický film je mrtev a pro autorské tvůrce jako on už v dnešním filmovém světě není místo. Škoda jen, že je jeho filmový epitaf tak drsně antidivácký. 

Trailer filmu Inland Empire