Kdyby vám někdo před pár lety řekl, že budete vaše denní zážitky rvát do statusů, vysmáli byste se mu. Dnes je to však realita a David Fincher vám možná ukáže, že byste svůj dosavadní "život on-line" měli trochu přehodnotit.
Film s aktuálnější tematikou lze najít těžko. V době, kdy se profilová stránka na modrobílém serveru stává neoddělitelnou součástí společenského života mladistvých, je právě Fincherova hloubavá studie problematiky sociálních sítí neotřelým, byť lehce kontroverzním projektem, který se dokáže kritizovat skrze sebe samu. Výmluvný název snímku a právě téma asociálnosti a odcizení od "světa off-line" je hlavním středobodem této perfekcionisticky uhlazené podívané, která právoplatně sbírá vysoký počet sociálně kritických bodů na škále aktuálnosti. Na první pohled to však vůbec není znát.
Režisér je totiž mistr náznakovosti, přičemž vás ani jednou nevodí za ruku a nebije do očí všemi zmíněnými motivy. Po skončení vám však do hlavy nasadí podněty k přemýšlení, které se po vašem mozku rozlezou jako nepříjemný nádor. Zásluhu na tom má hlavně kompaktní a břitký scénář
Aarona Sorkina, který byl právoplatně oceněn na letošním předávání cen Akademie. Ten stojí na smysluplných a bleskurychlých dialogových výměnách, které kulometnou ráží dávkují takové množství informací, že je při snížené pozornosti nemá divák šanci všechny pobrat.
Ústředním bodem snímku je totiž hlavně interakce mezi postavami, která dodává celému příběhu živelnou energii. I když se jedná o konverzační drama, dokáže ze své záměrné chladnosti a odtažitosti vyvolat silné emoce, které jsou zakomponovány do zdánlivě stručné rekonstrukce událostí.
Sorkin pozvolna kompletuje hlavní dějové linie a nastiňuje motivy tak, aby si na své závěry mohl divák přijít sám. To hlavně za pomoci chytře koncipovaného vyprávění na více rovinách. Díky pomalu se odkrývajícím se faktům pomocí flashbacků a flashforwardů skládá dohromady dějovou mozaiku, která na svém konci dojde jedinečného smyslu. Jednoduše lze film popsat jako mix soudního a teenagerského dramatu, přičemž mezi těmito rovinami zdatně balancuje, ale ani k jedné se plně nepřikloní.
Nálepka "film o založení Facebooku" vystihuje
The Social Network naprosto přesně. Kdo čekal, že film bude stejně jako trailer neustále klikat na okázalé trademarky nejznámější sociální sítě, ten se zmýlil. Příběh se opravdu zaměřuje jen na zakladatele Marka Zuckerberga (
Jesse Eisenberg) a jeho cestu ke slávě a na vlastní dno. Žádný typický životopis ale nečekejte. Snímek dělá z hlavního hrdiny spíše cynického lumpa, který jde mocichtivě za svým cílem přes "mrtvoly" a za ničím se neohlíží.
Člověk, který založil síť, kde se potkávají přátelé, ale žádné přátele nemá. A když ano, tak o ně vždycky přijde. To se nám nejspíše snaží naznačit i film, přes co dojdeme v zdánlivě jednoduchém příběhu, jak programovací um a "vychcanost" udělala ze Zuckerberga nejmladšího miliardáře na světě. Vše se nám dostane během dlouhatánského soudního procesu prokládaného retrospektivami, v němž se o podíl na Facebooku tahají ti, které Mark "obral" (Eduardo Saverin v podání výborného
Andrewa Garfielda nebo bratři Winklevossové, které pomocí neviditelných CGI triků zahrál
Armie Hammer). Avšak s jistotou nemůžeme říci, zda by byla alespoň jedna postava kladná.
Fincherovo nečernobílé ztvárnění nabízí svět, ve kterém je více než láska či přátelství důležitá moc.
Největší zásluhy na velkolepých pochvalách kritiků má (opět) formálně dokonalé provedení.
Fincher servíruje pečlivě stylizované až puntičkářsky přesné záběry, které svým rozvrhnutím mizanscény jako by z oka vypadly leckterému mistrovskému dílu z dob klasického Hollywoodu. Každá scéna má smysl, nic v ní nepřebývá, nic nechybí a pro děj je nezbytná (ne nadarmo se říká, že herci byli nuceni své repliky opakovat klidně i devadesátkrát, aby režisérovi vyhovovaly). Kamera dokáže vykouzlit z obyčejných záběrů čirý požitek a film tak vizuálně působí přímo opojně, což se nejvíce projevuje na dravějších scénách či záběrech velkých celků. Příkladem za všechny je potom poněkud nadbytečný, ale za to esteticky strhující závod veslic.
Obraz také dokonale doplňuje hudba. Duo
Trent Reznor -
Atticus Ross stvořilo hypnotický soundtrack, který navozuje dokonale znepokojivou atmosféru. Výborným tahem je také využití zvuků 8bitových videoher, jež výborně doprovázejí prostředí světa IT. Jak říká sám režisér, hudba na jednu stranu ukazuje svými dravými tóny vnitřní chaos hlavního hrdiny, a na stranu druhou svým hlavním hudebním motivem také jeho osamělost. Tu dokázal také přesně ztvárnit
Jesse Eisenberg, který byl za roli odměněn i nominací na Oscara.
I když se v
The Social Network nenachází památné momenty, nabízí geniální porci filmařiny, navíc vystihující dobu, v níž žijeme. Možná vám bude připadat jako užvaněná konverzačka v podivném programovacím jazyce, ale až skončí a vy si bezdůvodně zapnete namodralé virtuální pískoviště, možná si budete připadat jako Mark Zuckerberg vytrvale mačkající klávesu F5. Jako asociál, jehož základní komunikace se světem se omezila na plochou obrazovku před ním. A pak možná pochopíte, co tím chtěl
Fincher říct.
Jelikož k nám film dorazil v dvoudiskové edici, nabízí zájemcům o hlubší problematiku prvotřídní bonusovou výbavu. Již na první disku naleznete dva komentáře - první z nich patří
Davidu Fincherovi a druhý
Aaronu Sorkinovi a hercům, kteří se vyčerpávajícím způsobem podívali na vznik filmu. Hlavním tahákem druhého disku je přibližně hodinu a půl dlouhý dokument
Jak dokázali natočit film o Facebooku?, v němž vás filmový štáb provede celým filmem od počátků předprodukce, zkoušek s herci, příprav lokací až do konce samotného natáčení. Ten dokáže poutavým způsobem stírat hranice mezi dokumentem a filmovým diváctvím a dovolí vám nahlédnout na film z úplně nového úhlu.
V dalších, kratších, dokumentech pak máte možnost nahlédnout do postprodukce,
Fincher vám něco poví o natáčení a obrazu a
Reznor vás zasvětí do výroby hudby. Třešinkou na dortu je zvukový rozbor skladby
In the Hall of the Mountain King, při níž si můžete přepínat její jednotlivé sestřihy. To stejné můžete dělat i v rozboru scén z více úhlů s názvem
Ruby Skye VIP Room, kde mimo zvuku lze přepínat i jednotlivé obrazy. U tak obsáhlé bonusové výbavy zamrzí jen fakt, že neobsahuje české titulky.
TECHNICKÁ SPECIFIKACE:
Zvuk: 5.1 Dolby Digital čeština, 5.1 Dolby Digital angličtina, 5.1 Dolby Digital polština, 5.1 Dolby Digital maďarština
Titulky: české, slovenské, anglické, polské, maďarské
Obraz: 16:9, 2,40:1