Před padesáti lety, 14. března 1972, měl v New Yorku premiéru snímek s názvem Kmotr. Z filmu, který natočil neznámý Francis Ford Coppola a v němž hráli Hollywoodem zapovězený Marlon Brando a naprosto neznámý Al Pacino, se stal nejúspěšnější film roku 1972 a vlastně jeden z prvních blockbusterů nové éry. O 50 let později je také mnohými považován za vůbec nejlepší film, jaký byl kdy natočen. Samozřejmě záleží na vkusu každého jednotlivce, ale dá se říci, že jde skutečně o jeden z největších a nejdůležitějších filmů historie. 

Jeho vznik byl přitom extrémně problematický a podobně legendární jako samotný film. Knihu Kmotr napsal Mario Puzo v roce 1969 a už tehdy z něj studio Paramount hodlalo udělat film. Premiéra měla být na Vánoce 1971. Producentem byl Albert S. Ruddy. Šéf Paramountu Robert Evans chtěl pro režii angažovat Italoameričana. Jejich první volbou byl Sergio Leone, který ale pracoval na vlastním mafiánském snímku, o dekádu později uvedeném eposu Tenkrát v Americe. Dalšími kandidáty na režii byli postupně Peter Bogdanovich, Peter Yates, Richard Brooks, Arthur Penn, Costa Gavras a Otto Preminger, ale všichni odmítli. Filmy o mafii v té době fanoušky do kin netáhly. Poslední snímek Paramountu z tohoto ranku nazvaný The Brotherhood komerčně propadl.

Evansův pobočník Peter Bart mu nakonec doporučil Coppolu jako režiséra s italskými předky, který by pracoval za malý honorář a s malým rozpočtem po neúspěchu jeho posledního filmu Lidé deště. Také Coppola nabídku na režii nejdříve odmítl se slovy, že jde o "pěkně lacinou záležitost". Nakonec ho přesvědčili přátelé a rodina a také možnost splatit dluh vzniklý produkcí sci-fi THX 1138, na němž prodělala jeho společnost American Zoetrope.

Poté, co studio získalo režiséra, mělo přijít na řadu hledání hlavního protagonisty. Sám Puzo si do hlavní role představoval Marlona Branda, který však v té době měl své nejlepší dny dávno za sebou a studio ho do hlavní role nechtělo. Jejich favoritem byl Ernest Borgnine. Dalšími herci, o nichž se uvažovalo do hlavní role, byli George C. Scott, Richard Conte, Anthony Quinn a Orson Welles. Coppolovi se líbil buď Brando, nebo Laurence Olivier, který roli odmítl kvůli nemoci.

Nakonec se rozhodovalo mezi Borgninem a Brandem, ale roli získal Brando i díky tomu, že si pro svou postavu vymyslel zvláštní makeup, který spočíval v tom, že si tváře vycpal vatovými kuličkami, napomádoval si vlasy leštidlem na boty a vyhrnul si límec. To na šéfy studia zapůsobilo a smířili se s tím, že Vita Corleona bude hrát on. Pro roli právníka Toma Hagena si Coppola vybral Roberta Duvalla, s nímž předtím spolupracoval na Lidech deště.

Největší bitva mezi studiem a Coppolou se odehrála při obsazování role nejmladšího Kmotrova syna Michaela. Studio chtělo známou tvář, buďto Warrena Beattyho, nebo Roberta Redforda. Producent Robert Evans chtěl Ryana O'Neala. Coppola ale trval na neznámém Alu Pacinovi, který se studiu nezamlouval, protože byl moc malý. Konkurs na roli Michaela dělal i James Caan, který se studiu líbil, ale Coppola chtěl jedině Pacina. Coppola se s Evansem nakonec dohodl tak, že Pacino bude hrát Michaela, pokud Caan bude hrát Sonnyho, nejstaršího Kmotrova syna.

V Kmotrovi mohl původně hrát i Robert De Niro, který získal roli Paulieho Gatta, jehož pak hrál John Martino. De Niro si místo ní vybral roli v gangsterce Banda, která neuměla pořádně střílet, poté, co mu tuto roli "přenechal" Al Pacino právě kvůli Kmotrovi. Mimo to De Niro dělal konkurs i na roli Sonnyho. Svou neúčast si nicméně o dva roky později bohatě vynahradil rolí mladého Vita Corleoneho v pokračování Kmotr II. Prostředního syna Freda hrál John Cazale. Do role zpěváka Johnny Fontaneho byl obsazen skutečný zpěvák Al Martino. Pro roli Kay Adamsové, přítelkyně Michaela, si Coppola vybral kvůli její pověsti "excentrické osoby" Diane Keaton. Roli Kmotrovy dcery Connie získala Coppolova sestra Talia Shire. 

Hudbu pro film složil italský skladatel Nino Rota, který tu mimo jiné použil i upravené části z vlastního díla složeného pro film Fortunella. Dodatečnou hudbu složil i Coppolův otec Carmine Coppola. Světovou premiéru měl Kmotr v březnu 1972, tři měsíce po původně plánovaném vánočním termínu. Celých 18 týdnů se udržel na prvním místě žebříčku tržeb, čímž prolomil komerční prokletí jak studia Paramount, tak i filmů s gangsterskou tematikou a stal se s tržbami 86 milionů dolarů komerčně nejúspěšnějším filmem roku 1972 a na chvíli také komerčně nejúspěšnějším filmem všech dob, než ho o rok později překonal horor Vymítač ďábla.

Už ve své době byl také film oslavován kritikou a nominován byl na 11 Oscarů. Ve většině kategorií ho porazil muzikál Kabaret, ale v hlavní kategorii nejlepšího filmu Kmotr zvítězil. Další dvě ceny získal Brando jako nejlepší herec v hlavní roli, který ji odmítl převzít, a Puzo s Coppolou za adaptovaný scénář. Ve vedlejší herecké kategorii byli nominováni hned tři herci z tohoto filmu - Pacino, Duvall a Caan, což byla také výjimka, ale cenu nakonec nezískal ani jeden z nich, a to je svým způsobem spravedlivé.

Kromě fenomenálního Branda v hlavní roli byl Kmotr zlomovým filmem pro Ala Pacina, z něhož se od té doby stala jedna z největších hereckých hvězd filmové historie. Jeho výkon v roli Michaela, který prošel radikálním přerodem od idealistického mladíčka v ještě nelítostnějšího mafiánského kmotra, než byl jeho otec, je jedním z nejlepších hereckých výkonů ve filmové historii.

Nesmrtelným odkazem filmu Kmotr se bude zabývat seriál The Offer a chystaný celovečerní film Francis and the Godfather.

Originální trailer filmu Kmotr