Je pravda, že Uličku přízraků jsem si musel nechat trošku uležet v hlavě, než jsem se pustil do recenze, a to hlavně proto, že ve mně příliš emocí nezanechala. Film vznikl na motivy stejnojmenné knihy Williama Lidsayho Greshama, která byla v podstatě pár měsíců po svém vydání zfilmována režisérem Edmundem Gouldingem v roce 1947. Je tedy hodně pravděpodobné, že o tomto příběhu neuslyšíte poprvé. Nové verze se chopil Guillermo del Toro, který už několikrát dokázal, že umí natočit vizuálně strhující podívanou, kterou byla třeba i oscarová Tvář vody, ač se kritika v názorech dosti rozcházela.

Děj je zasazen do Ameriky na přelom 30. a 40. let minulého století a tomu je přizpůsobena jak stylizace, tak kostýmy. Pomocí krátkých útržků z minulosti se setkáváme s hlavním hrdinou Stanem (Bradley Cooper), který chce začít nový život a přidá se k cirkusu, kde se naučí složitému umění manipulace s člověkem pomocí slov a gest. Společně se svou láskou Molly (Rooney Mara) po čase cirkus opustí a ve svém oboru excelují před vyprodanými sály největších měst. Tam se také seznámí s chladnou psychiatričkou Lilith Ritter (Cate Blanchett), která si jej omotá kolem prstu a společnými silami pracují na tom, jak oblbnout co nejvíce lidí.

Největším plusem celého snímku je jeho vizuál. Režisér Guillermo del Toro opět potvrzuje, že je puntičkářem a na svých dílech si opravdu dává záležet. Ať už jde o dobovou atmosféru, o do detailu vymazlené kostýmy, práce s kamerou a světlem nebo perfektně vybrané rekvizity. Toho všeho si divák užije dosyta, protože celková stopáž činí dlouhých 151 minut, což je o 41 minut více než původní film z roku 1947. I přes tuhle délku tomu ale pořád něco chybí.

Retro atmosféra je sice skvělá, ale filmu tohoto typu a od režiséra tohoto kalibru je možná očekáváno, že z cirkusového prostředí by mohl vytřískat mnohem víc. Mnohem víc děsivosti, mysterióznosti a tajemna. Možná proto i celý závěr, který není nikterak šokující, působí jako by se snažil režisér aspoň do posledních minut nacpat nějakou krev. Na zmíněné vymazlené kostýmy se krásně kouká, a to i proto, že jsou do nich navlečeny velké hvězdy, které ale občas nemají co hrát a obzvlášť prostřední část filmu docela dlouho přešlapuje na místě, než se někam posune.

Příběh sám o sobě vlastně také není ničím zajímavý. Zajímavým ho dělají dobře vykreslené postavy, kterým vévodí antihrdina s tváří Bradleyho Coopera. Ten se během chvíle otřepe z životních neúspěchů, tahá za nitky uprostřed cirkusové komunity, aby se dostal tam, kam potřebuje. Během chvíle získá obrovské sebevědomí, stává se manipulativnějším, mocichtivějším a prohnilejším.

Herec svou postavu ztvárňuje naprosto přesně, charakterně, a ač se u něj jedná o netradiční zápornou roli, perfektně mu sedí. Rooney Mara v roli Molly je správně naivní, uťápnutá a i přes malé škobrtnutí se to vlastně nezmění až do závěru filmu. Cate Blanchett si už podobné role zahrála a neomrzí ani v Uličce přízraků. Její chladný přednes a pološepot mrazivých vět vyvolají i u diváka husí kůži. A vyústění osudu její postavy vlastně ani nemá čím překvapit. V menších rolích se objeví také Willem Dafoe, Toni Collette nebo Ron Perlman.

Uličce přízraků nesmírně sluší dobový retro kabát, který dostala a je znát, že si na něm při šití Guillermo del Toro dal opravdu záležet. Méně je ale někdy více a naopak. Přehnal to s jeho délkou a noir atmosféra zastínila emoce, které se k divákovi nezvládnou dostat ani za 151 minut délky. Šťastnou ruku měl při výběru hereckého obsazení a jemu i jeho manželce, která je spoluautorkou scénáře, se povedlo velmi dobře propracovat postavy. Snímku chybí určitá zapamatovatelnost, díky které by na něj chodily do kin davy. Za vidění ale určitě stojí už jen proto, že na filmy Guillerma del Torra se minimálně dobře dívá.

Oficiální český trailer filmu Ulička přízraků