Její tělo (sobota 12. 4., ČT1, 22.05 - 23.55)

Před dvěma lety mělo premiéru tuzemské drama, které vzbuzovalo emoce dlouho před uvedením, protože bylo inspirováno osudem plavkyně, která se po ukončení kariéry vrhla na pornografii, očekávání byla tudíž všelijaká. Celovečerně debutující režisérka a spoluscenáristka Natálie Císařovská je však moc neuspokojila, protože kolem atraktivního a zároveň kontroverzního tématu jen lehce našlapuje a chce život titulní hrdinky ukázat komplexněji. Nedokáže však úplně zaujmout a strhnout a nakonec ani neví, co vlastně chce divákovi sdělit. Na jednu stranu věnuje pozornost dlouhým záběrům na tělo protagonistky, na tu druhou pak rozehrává poměrně zajímavý konflikt mezi rodinným životem a vysoce konkurenční prací v branži, která k té sportovní nemá moc daleko. Jenomže všechna témata jsou naznačena jen povrchně, zůstávají nedořešená, a ačkoli skrývají velký potenciál, jsou emočně tak chladná, že divák prakticky nemá šanci se na nic a nikoho napojit. Paradoxně si tak autorka škodí příliš krátkou stopáží, která by měla být o něco delší a minimálně jednu zápletku dokončit. Ústřední úlohu ztvárnila velmi dobrá Natalia Germani, která sice trpí tím, že její postavě někdy chybí motivace, právě ona je ale tím nejzajímavějším. Za zmínku pak určitě stojí i na Českého lva nominovaná Denisa Barešová, která je rozhodně nejvýraznější z vedlejších charakterů. Tip, který je navzdory tématu hodně konvenční a naprosto sterilní, což potvrdí i naše recenze.

Zajímavost: V erotických scénách Germani dublovala pornoherečka Alexis Crystal.

Originální trailer filmu Její tělo
Cesta zhýčkaného dítěte (Itinéraire d’un enfant gâté) (pondělí 14. 4., ČT2, 22.15 - 00.20)

Dobrodružné drama z konce osmdesátých let u nás zase tolik známé není a asi se není co divit, protože jde o trochu náročnější snímek. Režisér a scenárista Claude Lelouch v něm vyžaduje extrémní diváckou pozornost především v první polovině, která sestává v drtivé většině z flashbacků a nechronologického vyprávění, které zdánlivě nedává smysl, nijak na sebe nenavazuje a přináší víc otázek než odpovědí. V polovině druhé už se některé scény propojí a motivace postav je tím pádem jasnější, částečné rozpaky ale zůstanou, protože ne všechno je uspokojivě vysvětleno. Snímek nicméně stojí a padá na posmutnělé a melancholické atmosféře, která funguje naprosto báječně a přenáší na diváka unavenost stáří, která je až hmatatelná. Všechno ještě dotváří nádherná kamera zabírající nádherné exotické lokace hluboké džungle. V hlavní roli exceluje Jean-Paul Belmondo, pro kterého šlo viditelně o osobní záležitost, protože je nezvykle vážný, civilní a vyhýbá se jakýmkoli přehnaným gestům. Nebýt onoho v zásadě stereotypního příběhu a trošku delší stopáže, nedalo by se toho moc vytknout. Trochu nenápadný tip.