Po premiéře historického dramatu Barry Lyndon, které komerčně zcela propadlo, se Stanley Kubrick rozhodl, že natočí snímek, jenž by uspokojil jeho obvyklé umělecké nároky a přitom by měl šanci i na komerční úspěch. A tak sáhl po žánru, s nímž ještě nepracoval a který se obvykle sejde s širokým diváckým vkusem. Poté, co odmítl režírovat Vymítače ďábla, který trhal kasovní rekordy, zaujal Kubricka román The Shining napsaný v roce 1977 mladým začínajícím spisovatelem Stephenem Kingem, jehož to byla teprve třetí kniha.

Kubrick si ale vymínil právo s knihou nakládat podle svých záměrů, a proto také odmítl Kingovu verzi scénáře, která byla příliš poplatná své literární podobě. Scénář nakonec psal Kubrick ve spolupráci se spisovatelkou Diane Johnson. Kubrickova filmová verze tak nepatří k věrným knižním adaptacím, z knihy sice vychází, ale doslova se jí nedrží. To byl také potom jeden z důvodů, proč ji autor předlohy později kritizoval. 

Základ je ale stejný u obou. Napravující se alkoholik a spisovatel Jack Torrance (Jack Nicholson) získává místo zimního správce hotelu Overlook, kam bere i svou ženu Wendy (Shelley Duvall) a malého syna Dannyho (Danny Lloyd). Co se ze začátku jeví jako idylická dovolená a ideální místo pro psaní Jackovy knihy, se postupem času stává noční můrou, která osudově zasáhne do jejich životů. 

Zatímco kniha je nahlížena z pohledu malého Dannyho, ve filmu je tou hlavní postavou jeho dospělý otec Jack. Kubrick si do této role od začátku vybral Jacka Nicholsona, který už v té době patřil mezi uznávané charakterní herce a držitele Oscara za drama Přelet nad kukaččím hnízdem. Naproti tomu King si, a nutno přiznat že i oprávněně, myslel, že herec spojovaný s tímto filmem bude diváky od začátku posuzován jako "labilní".

Valná většina věrohodnosti a sugestivnosti filmu tak leží především právě na hereckém umění Jacka Nicholsona. Ten nejdříve pojímá svou postavu jako vcelku sympatického distingovaného chlapíka vybraného chování (u pracovního pohovoru), který na začátku nejeví známky toho, že by v sobě mohl skrývat jinou, daleko komplikovanější a zlovolnější osobnost, která se vyklube na povrch v druhé polovině filmu, kdy Jack stále víc propadá buďto tajemnému vlivu hotelu s brutální vraždou z minulosti, a nebo vlastním, dosud pečlivě schovaným vnitřním démonům. Kubrick nechává oběma variantám možnost být pokládány za správné.

Nicholson netlačí příliš na pilu ani v momentech, kdy se Jackova osobnost mění, a i když v ní probleskuje její ďábelskost, zůstává Nicholson stále překvapivě civilní. Jeho Jack Torrance, i když je ozdoben hororovou proprietou (sekerou), si stále zachovává svůj zvrácený šarm a intelektuální nadřazenost a má daleko k bezduchým vraždícím monstrům, jak je známe z mnoha slasherů té doby (Halloween, Pátek třináctého). Také celý film je jakýmsi zvláštním druhem uměleckého intelektuálního filmu a mnohem blíže než k hororu má spíše k psychothrilleru. 

Osvícení tak i přes pár krvavých scén, které jsou ale jen vizemi malého Dannyho (krev proudící z výtahu, zabité holčičky), obsahuje jen jednu "skutečnou" vraždu (zabití Dicka Hallorana/Scatman Crothers/) a nelze ho tak řadit mezi opravdové horory. Děsivých scén také neobsahuje mnoho, ale například žena v pokoji 237 patří k těm nejlepším. Čím ale tento film vyniká, je jeho budování tajuplné a klaustrofobické atmosféry a také jeho retro feeling. Scény, kdy se Jack přenese ve finále do roku 1920, v níž si vykládá nejdříve s barmanem Lloydem (Joe Turkel) a posléze s číšníkem Gradym (Philip Stone), patří k těm úplně nejlepším, aniž mají co společného s hororem. 

Do žánru hororu se tak film dostává vlastně až v závěrečných minutách, kdy se Jack se sekyrou dobývá do pokoje s ikonickou hláškou "Heeeere's Johnny!", kterou Nicholson zaimprovizoval, a pak v momentech, kdy malého Dannyho pronásleduje v "nekonečných" chodbách venkovního bludiště. Kromě vytříbené vizuální podoby filmu s nádhernou úvodní leteckou vzdušnou sekvencí a mnoha kamerovými jízdami opuštěnými chodbami rozsáhlého hotelu, v nichž byla funkčně využita přenosná kamera Steadicam, přispívá k tísnivé atmosféře také netradiční hudební doprovod, který kromě již existujících skladeb nabízí také mnoho nelibozvučných zvuků a skřípění vytvořených dvojicí Wendy Carlos a Rachel Elkind-Tourre, s nimiž už Kubrick spolupracoval u Mechanického pomeranče. 

Osvícení se ve své době nesetkalo s příznivým přijetím od kritiků, které se měnilo až postupem let až k dnešnímu statusu, kdy je považováno za jeden z nejlepších hororů všech dob i přesto, že nejde o typický horor, ale o film tento žánr přesahující. Ani komerčně nešlo o trhák srovnatelný s Vymítačem ďábla nebo Čelistmi, ale také nešlo o propadák jako u Barryho Lyndona a snímek nakonec přinesl studiu Warner Bros. zisk. 

Osvícení zůstává nadčasovým dílem, jehož hypnotická krása se s každým dalším promítáním jen prohlubuje. Po mnoha letech k němu byl natočen sequel Doktor Spánek od Stephena Kinga, v němž Ewan McGregor hraje dospělého Dannyho vyrovnávající se svými traumaty z dětství. Svébytnou poctu Kubrickovu počinu pak vzdal Steven Spielberg v jedné pasáži filmu Ready Player One: Hra začíná. Síla Kubrickova originálu je nezpochybnitelná a bez problémů odolává zubu času. 

Originální trailer filmu Osvícení