Těžko říct, kolik diváků reálně ví, že vietnamský veterán John Rambo je původně knižním hrdinou. Spisovatel David Morrell ho stvořil v roce 1972, kdy původní román vyšel a později přiznal, že byl inspirován svými studenty, kteří bojovali ve Vietnamu. Samotné jméno Rambo pak odkazuje k odrůdě jablek, která zrovna přinesla domů autorova manželka, když hledal pro svého hrdinu vhodné jméno, v japonštině ovšem toto slovo znamená násilí. Mezi knihou a pozdější filmovou podobou jsou některé rozdíly, o tom ale později.

Když kniha vyšla, její filmový potenciál byl spatřen okamžitě, protože producenti prakticky obratem odkoupili práva na její zfilmování. Tehdy se ještě domnívali, že ideálním představitelem bude Steve McQueen, později ale zjistili, že na to, aby hrál veterána vietnamské války, je přece jen trochu starý a s touto myšlenkou se rozloučili. V roce 1976 se pak do projektu zapojil režisér Ted Kotcheff, který sice nejprve nabídku na režii odmítl, poté, co mu ale producenti Mario Kassar a Andrew G. Vajna slíbili, že zafinancují jeho další projekt, si vše rozmyslel. 

Z dnešního pohledu je těžké uvěřit, že Sylvester Stallone, který Rambovi propůjčil svou tvář a udělal z něj jednu ze dvou svých ikonických postav, byl až jedenáctou volbou režiséra a roli získal jen kvůli tomu, že ji ostatní odmítli. První byla nabídnuta Dustinu Hoffmanovi, ten ji ale nevzal kvůli velké porci násilí, k favoritům patřili též skutečný veterán z Vietnamu James Garner, Kris Kristofferson a dle jeho vlastních slov i Terence Hill. 

Když se k filmu definitivně připojil Stallone, začal se celý projekt rychle hýbat vpřed, protože jeho star power, která radikálně vzrostla po úspěchu prvního Rockyho, zajišťovala větší pozornost a potenciálně i vyšší výdělky. On sám se pak výrazně podílel na scénáři a do značné míry je jeho zásluha, že Rambo je sympatickým hrdinou s lidskými vlastnostmi a nejen tupým strojem na zabíjení. Stejně tak mu můžeme poděkovat za to, že konec filmu se od předlohy zásadně liší a hlavní hrdina v něm nespáchá sebevraždu, nýbrž ponechává naději a dochází k jakémusi smíření se společností.

Ani další obsazení nevzniklo na první dobrou, neboť postavu šerifa Teaslea, který chce Ramba dostat ze svého města, odmítli Gene Hackman a Robert Duvall, aby ji nakonec ztvárnil Brian Dennehy. Velmi podobné to bylo i s úlohou otcovské postavy plukovníka Trautmana. Toho nejdříve odmítl Lee Marvin, kterého nahradil Kirk Douglas, ten ovšem těsně před natáčením odstoupil, protože chtěl zanechat knižní konec. Na jeho místo tak nastoupil Rock Hudson, jenže ten musel brzy na operaci srdce a narychlo byl najat Richard Crenna, pro něhož se Trautman stal životní rolí, za níž byl nejvíce oceňován.

Natáčení, které probíhalo v kanadských horách, bylo bez větších problémů. Ty nastaly až v postprodukci, neboť první hrubý sestřih měl přes tři hodiny a podle Stalloneho byl tak špatný, že z něj bylo jemu a jeho agentovi špatně. A to natolik, že ho chtěl odkoupit a zničit, protože si myslel, že mu totálně zabije kariéru. Nakonec se ale s režisérem dohodli na dalších střizích, z nichž ten finální má délku zhruba hodinu a půl. Dokonce se rozhodli natočit i konec, v němž Rambo umírá, ten ale údajně neměl dobré ohlasy na testovacích projekcích, tak ho nakonec vyměnili za ten, který všichni znají.

Alternativní konec filmu Rambo: První krev / First Blood A právě závěr byl největším předmětem kritiky v různých reakcích, které byly nakonec dost smíšené. Někteří publicisté uvedli, že konec nenabízí uspokojivé řešení pro všechny postavy a vyzníva do prázdna, většina se ale shodla na tom, že ať je zakončení jakékoli, výkony ústřední trojice jsou excelentní a právě kvůli nim má smysl snímek vidět. Z celé franšízy, která se pak rozvinula, má Rambo: První krev vůbec nejlepší ohlasy.

Nejdůležitější je ale vždy divácké přijetí, které bylo více než skvělé, protože za první víkend snímek pokořil šest milionů šest set čtyřicet tisíc dolarů a stal se tehdy vůbec nejúspěšnějším říjnovým otvírákem. Celosvětově pak vydělal sto dvacet pět milionů dolarů, což byl oproti čtrnáctimilionovému rozpočtu obrovský úspěch. A to je ještě třeba kalkulovat s tím, že vzhledem k tehdejší železné oponě a rozdělenému světu se nedostal do všech zemí, takže mohl vydělat mnohem víc.

Komerční úspěch si samozřejmě vynutil další pokračování, která přišla a byla poměrně rozmanitá. Druhý díl byl typicky béčkovou, ale hodně kvalitní akční jízdou, třetí pak trochu slabší podívanou, která je dnes vzhledem k závěrečnému věnování statečnému afghánskému lidu nechtěně ironická. V roce 2008 se pak Rambo vrátil znovu a v režii hlavního představitele to byl brutální krvavý masakr, který si nebral servítky a ukázal, že tenhle hrdina má světu ještě co dát. Nyní se tedy jeho sága pravděpodobně uzavírá. 

Ačkoli mnoho lidí dnes první díl vnímá jako akční film, není to tak úplně pravda. V příběhu zemře jeden jediný člověk (a Rambo ho navíc nezabije) a jde spíš o psychologické drama, které reflektuje těžký osud vietnamských veteránů, kteří se z bojů vrátili zklamaní, s deziluzí a rozčarování ze své vlasti. Ta nevěděla, jak se k nim zachovat, tak mnohdy dělala, že neexistují, jindy se je jen snažila vyhnat, aby jejich osud nemusela řešit, stejně jako to udělal šerif Teasle Rambovi. Proto i po letech snímek báječně funguje.

Originální trailer filmu Rambo: První krev / First Blood