Meryl Streep je herečka, která se na každou roli připravuje s naprostým profesionalismem a perfekcionismem. Opět to dokázala v roce 2011, kdy se převtělila v bývalou britskou premiérku Margaret Thatcher známou pro železnou vůli. Železná lady je z toho druhu filmů, které stojí za vidění především kvůli Meryl Streep a není tedy divu, že si herečka také za tuto roli odnesla svého druhého Oscara za hlavní roli.
Shodou okolností jde o druhý film v této topce, který natočila britská režisérka Phyllida Lloyd. Představa, že Meryl Streep bude ve filmu zpívat písně od Abby, působí dosti šíleně, ale výsledek jen potvrzuje, že jde o další důkaz jejího hereckého chameleonství. Těžko si lze představit dvě protikladnější herecké polohy než zosobnění "mužné" Thatcherové a teenagersky rozjívené Donny z tohoto filmu. Streep hrála v obou polohách s maximálním nasazením a oběma rolím maximálně věřila. Možná je to na někoho příliš, ale vinit Streep z toho, že by nebyla ve svých rolích proměnlivá, to opravdu nelze. Málokterá herečka je pokaždé tak jiná jako ona.
V roce 1994 si Meryl Streep vyzkoušela žánr, který byl především doménou jejích mužských kolegů: akční thriller. Byla to pro ni opět zcela jiná herecká zkušenost než ty předešlé, a i když nevypadalo pravděpodobně, že by ceněná charakterní herečka mohla hrát v akčním filmu, byla zde opět výborná. Meryl Streep zde jako frustrovaná žena slabošského manžela (David Strathairn) spolehlivě utáhne (a odvesluje) celý film a přitom ještě zvládne odrazit útok psychopata (Kevin Bacon) a jeho dvou kumpánů, kteří poznají, zač je loket naštvané matky. Divoká řeka představuje dodnes ve filmografii Meryl Streep ojedinělý výlet do akčního žánru.
Důkazem, že se Meryl Streep nikdy nebála jít proti své zavedené herecké škatuli velké charakterní herečky, kterou ovšem stále byla a je, byla brilantní černá komedie režiséra Roberta Zemeckise z roku 1992. Její obsazení jde schválně proti zavedeným schématům: všechny tři hlavní hvězdy - Goldie Hawn, Meryl Streep a Bruce Willis - hrají jiné postavy, než na jaké do té doby byli zvyklí a všichni tři dokazují, že skutečně dobrý herec zahraje cokoliv. Pro Meryl Streep to byla znovu jedinečná příležitost vyzkoušet si něco nového, v tomto případě to byla kromě černé komedie i triková stránka, kterou měl Zemeckis ve svých filmech vždy na té nejvyšší úrovni. Výsledek pak byl osvěžující změnou jak ve filmografii režiséra, tak i všech tří herců.
Originální trailer filmu Smrt jí sluší
Každý velký herec má ve své filmografii alespoň jeden titul, v němž se sejdou umělecké kvality oceněné mnoha Oscary - v případě tohoto životopisného dramatu dánské spisovatelky Karen Blixen jich bylo sedm - s diváckostí, která se promítne v podobě všeobecně kladného přijetí do tučných tržeb. A Vzpomínky na Afriku jsou přesně tím filmem u Meryl Streep. V herecké kombinaci s Robertem Redfordem a v režii profesionála Sydneyho Pollacka to ani nemohlo dopadnout jinak než velkým úspěchem. Vzpomínky na Afriku jsou prototypem diváckého romantického velkofilmu s přesně namíchanými "oscarovými" ingrediencemi, vůči nimž je imunní jen málokdo.
Originální trailer filmu Vzpomínky na Afriku5. Zamilovat se
Stejně jako jsou značkou velkého herce velké filmy a role, patří k nim i malé role a nenápadné filmy. Jedním z nich je toto civilní, kultivované a v nejlepším smyslu slova oddechové romantické drama o dvou obyčejných lidech, kteří mají každý své životy, své partnery a přesto mezi nimi přeskočí ona příslovečná jiskra, která jim na čas zamotá hlavy. Meryl Streep se tu sešla se svým "mužským já", s hercem, který pracoval se stejným perfekcionismem v každé roli jako ona - s Robertem De Nirem - a oba hrají velmi civilně: malými gesty velké emoce, a vytvořili tak maximálně působivé portréty svých obyčejných postav.
Stejně jako dokázala být Streep v Zamilovat se civilní a neokázalá, uměla být v tomto filmu expresivní a okázalá v tom smyslu, že zde předvedla pověstný herecký koncert. V Austrálii se odehrávající drama pojednává o záhadném zmizení malého dítěte a následném procesu s dvojicí jeho rodičů, manželů Chamberlainových. Film byl natočen podle skutečných událostí, které se odehrály v roce 1980. Streep zde hrála opravdu skvěle a opět jinak než kdy předtím a kromě oscarové nominace získala cenu pro herečku z filmového festivalu v Cannes. Hereckým partnerem Streep zde byl Sam Neill. Výkřik ve tmě jako takový bohužel u diváků propadl, což ovšem není vzhledem k celkové "neatraktivitě" tohoto tématu příliš překvapivé. Nejedná se zkrátka o typicky divácký film, ale o "ošklivě" vypadající drama.
V roce 1995 se před kamerou setkaly dvě silné osobnosti - Meryl Streep a Clint Eastwood - a výsledkem bylo jedinečné romantické drama Madisonské mosty. Eastwood film i sám režíroval. Předlohou byla stejnojmenná kniha Roberta Jamese Wallera o krátkém a osudovém setkání Francescy s projíždějícím fotografem Robertem Kincaidem. Oba herci tu předvedli nezapomenutelné výkony, Meryl v roli prosté ženy přesvědčivě vyjádřila celou škálu emocí a povýšila jednoduchý romantický snímek i díky svému hereckému partnerovi na jeden z nejpamětihodnějších diváckých zážitků, který jí přinesl další z jejích oscarových nominací.
Průlomovou rolí pro mladou Meryl Streep byla Jonanna Kramer z proslulého rozvodového dramatu Kramerová versus Kramer, které natočil scenárista a režisér Robert Benton dle útlé knižní předlohy Averyho Cormana. Film měl obrovský divácký úspěch, v roce 1979 se stal komerčně i umělecky nejúspěšnějším filmem roku. Hlavní hvězdou filmu byl sice v té době už ostřílený Dustin Hoffman, ale o dvanáct let mladší Streep mu byla důstojnou protihráčkou a i na dost omezeném prostoru dala veškerý průchod emocím ženy, která musela opustit svého syna, ačkoliv ho milovala, aby si srovnala vlastní život, na který mělo zhoubný vliv postupující odcizování s bývalým manželem. Streep tu zazářila jako kometa a po zásluze si za Joannu odnesla svého prvního Oscara: za vedlejší roli.
Roli polské imigrantky Sophie, která přežila Osvětim, si Meryl Streep u režiséra Alana J. Pakuly doslova vyprosila. Tvrdila, že ona je ta pravá pro tuto roli. Režisér přitom uvažoval o bergmanovské herečce Liv Ullmann, zatímco autor předlohy William Styron měl před očima Ursulu Andress a v možném obsazení dokonce figurovala i slovenská hvězda Magda Vášáryová. Nakonec ale Meryl Streep kýženou roli dostala a oplátkou z ní učinila svou nejzávažnější filmovou roli. Kvůli retrospektivním scénám z koncetračního tábora natáčeným v bývalé Jugoslávii musela herečka projít drastickou fyzickou proměnou. To ostatně také filmová Akademie ocenila Oscarem za hlavní roli. Ačkoliv je Sophiina volba především hereckým koncertem Streep, zazářil vedle ní v roli jejího labilního manžela debutující Kevin Kline.
Filmy, které se do top 10 nevešly: Lovec jelenů, Francouzova milenka, Silkwoodová, Jako nepoddajný plevel, Hodiny, Ďábel nosí Pradu, Pochyby, Nikdy není pozdě, Božská Florence.
