Éra současných hraných zpracování klasických animovaných skvostů z tvůrčí dílny Walta Disneyho začala téměř před deseti lety Alenkou v říši divů. Od té doby jsme byli svědky dvojího pojetí těchto klasických příběhů. Tak třeba hned druhá adaptace, Zloba - Královna černé magie si ze své zdrojové Šípkové Růženky brala pouze některé prvky, ale skutečnou hrdinkou toho filmu byla právě ústřední záporačka. Dalšími filmy, které více či méně úspěšně představovaly nové (nebo aspoň neotřelé) úhly pohledu na známé reálie, byli Kniha džunglí, Alenka v říši divů: Za zrcadlem, Kryštůfek Robin a Dumbo.

Naproti tomu pak vznikaly i filmy, které téměř přesně kopírovaly děj kreslených předloh. Kromě již zmíněné první Alenky šlo zejména o filmy Popelka a Kráska a zvíře. Do stejné kategorie pak patří i nejnovější film režiséra Guye Ritchieho Aladin. Ten si vytkl za cíl znovu zpracovat a aktualizovat velmi oblíbený klasický film Aladin z roku 1992, který volně adaptoval stejnojmenný arabský lidový příběh přidaný do pohádek Tisíce a jedné noci. Původní film získal dva Oscary, Grammy a na jeho motivy vznikla dvě pokračování, stejnojmenný televizní seriál nebo třeba muzikál na Broadwayi.

V příběhu situovaném do blízkovýchodního města Agrabah potkáváme okouzlujícího pouličního zlodějíčka Aladina (Mena Massoud), odvážnou a odhodlanou princeznu Jasmínu (Naomi Scott). Když sultánův ambiciózní velkovezír Džafar (Marwan Kenzari) rozpozná v Aladinovi potenciál, vyšle ho do Jeskyně zázraků, odkud má přinést kouzelnou lampu, která mu má díky mocnému džinovi (Will Smith) pomoci dosáhnout všech cílů. Aladin však netuší, jak moc proradný Džafar doopravdy je…

Původní film Aladin mám (hlavně díky své malé dcerce) ve velmi živé paměti. V podstatě jsem schopen jisté pasáže odcitovat zpaměti, ale rád bych řekl, že i v dětství patřil k mým velice oblíbeným filmům. Když jsem uslyšel, že se v rámci trendu remaků disneyovských filmů dostane i na Aladina, byl jsem skeptický. Nedovedl jsem si jako džina představit Willa Smithe a vůbec celý vizuál mě trailery nepřesvědčil. Obecný konsenzus byl pak takový, že spousta lidí se rozhodla, že film bude špatný. Neměl jsem tedy velká očekávání. Možná právě proto mě nová verze velmi příjemně překvapila. Dokonce tak moc, že jsem z kina odcházel spokojenější než u většiny předchozích snímků.

Ano, příběh je v podstatě stejný jako v roce 1992 včetně všech hudebních čísel, po stránce napínavosti či dějových kliček tedy nemá nový film co nabídnout. Na prstech jedné ruky bychom spočítali významné rozdíly mezi oběma verzemi. Úplný závěr je sice poněkud (a poměrně radikálně) modifikován, ale jelikož ten výsledek známe již z prologu, o skutečné překvapení nejde. Dočkáme se tedy pouze několika málo hudebních scén navíc, což je z hlediska nového obsahu skutečně málo.

Film to však bohatě vynahrazuje skvělou výpravou (zvláště pak nádherné kostýmy), v níž se potkávají blízkovýchodní i indické vlivy a řada hudebních čísel je vysloveně požitek sledovat („Princ Ali“). Na hudbě se opět podepsal disneyovský mág hudebních doprovodů Alan Menken (autor původní hudby). S tím souvisí i výborný český dabing, který má zcela odlišný ale přesto plně funkční překlad textů písní. V dialozích pak vše funguje na výbornou a nenarazil jsem na žádnou velkou chybu. Pokud jde o režii Guye Ritchieho, tak si opět neodpustil několik svých charakteristických „kinetických“ efektů zpomalovaček a především zrychlovaček, které jsem zde osobně příliš neocenil, ale záměrem nejspíš bylo napodobit rychlejší pohyb kreslených postav.

Herecké výkony jsou velice dobré. Prakticky nemohu říct, že by mi v tomto směru někdo vysloveně vadil. Ústřední dvojice Aladin a Jasmína je vybrána opravdu bravurně a chemie mezi nimi doopravdy neschází. Jasmína je oproti staršímu filmu možná ještě o něco silnějším charakterem a má tu i svoji zcela novou píseň, která více než jen trochu připomíná Ledové království.  Ústřední záporák Džafar je sice o poznání méně démoničtější než ve verzi z roku 1992 a nyní je spíše úlisný a zákeřný. Také je výrazně omlazen, čehož jsem se také dosti obával, ale zcela zbytečně. Již zmíněný džin je pak úspěch z největších. Na džinovi totiž film o Aladinovi stojí a padá. Trailery ani obrázky vám nemohou plně dosvědčit, zda postava dává smysl. Will Smith, ač není většinou mým oblíbencem, ze sebe dostává to nejlepší.

Pokud to vezmu kolem a kolem, jsem poměrně spokojen. Ortodoxní fanoušci původního filmu budou nejspíš brblat nad tím či oním prvkem a možná i nad zbytečností celého počinu, pokud jde o skutečně nové prvky. V tomto ohledu musím do jisté míry souhlasit, avšak dozajista se najde stejný počet lidí, kterým film uhodí na nostalgickou strunu. A konečně je to snímek, který má film představit nové generaci diváků a jako takový si vede výborně. Pokud tedy patříte k posledním dvěma skupinám, určitě se do města Agrabahu vypravte.  

Český trailer k filmu Aladin