Marie (Iva Janžurová) je učitelka v důchodu, která žije na vesnici a tráví čas v chatařské oblasti u vážně nemocné bývalé kolegyně (Eva Holubová). Všechny chataře se kvůli pozemkům snaží vystrnadit místní zlý mafián Mach (Martin Hofmann), který jim ruší jejich klid a dělá všelijaké naschvály. Nelze s ním hnout, protože má pod palcem i starostku (Tatiana Vilhelmová), která je jeho milenkou. Jednoho dne ale pohár trpělivosti přeteče a Marie se vydává za Machem s nabitou zbraní, přestože celý život zastávala mírumilovné a pacifistické názory.
Komediální složku filmu pak tvoří zejména nesnáze Marie, která si sice dokázala morálně ospravedlnit zabití tyrana, leč postupně zjišťuje, že obstarání zbraně, její používání a následné praktické provedení vraždy také nejsou příliš jednoduché záležitosti. Terorismus však rozhodně neprovozuje – záměrně tvrdý název filmu slouží pouze k vytvoření ostrého kontrastu s Mariinou jemností a mravností. Akční film to také v žádném případě není a ani být neměl, byť pár výstřelů v něm padne.
Teroristka se nicméně potýká se závažnějším nedostatkem, a tím je rozkol mezi jejím dramatickým tónem a komediální stylizací, kdy Mariino amatérské počínání a její debaty s bývalým žákem-recidivistou (Pavel Liška), který jí udílí zločinecké rady, jsou komediálně zabarvené, zatímco všechno ostatní kolem nich je poměrně seriózní a realistické. Když prolhaný a cynický Mach škodolibě ničí životy chatařů, všemi trestuhodně manipuluje a jedné mladé matce-samoživitelce dokonce neváhá vyhrožovat odebráním jejího nemocného dítěte sociálkou, pokud se s ním dotyčná nevyspí, tak na tom není nic komediálního, leč způsob, jakým se mu pak Marie mstí, ten už komediální je, a oba tyto přístupy navzájem vůbec nespolupracují.
K podobným příkladům střetů komiky a tragiky přitom dochází napříč celým filmem neustále a ve všech případech jejich prolínání výrazně drhne. Každá postava je totiž definována na jiné úrovni komediální stylizace (a některé nejsou komediální vůbec), a když se pak mají setkat v jedné scéně a nějak společně interagovat, tak o nějakém souznění výsledných nálad a hereckých výkonů nemůže být řeč. Bez ohledu na to, jak dobří ti herci jsou, protože hrají postavy, které jsou každá jak z jiného filmu. Přičemž přinejmenším Iva Janžurová, Pavel Liška a Martin Hofmann rozhodně skvělí jsou (ostatní mají jen malinkaté role).[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]











