Nejde ovšem o žádný zločinecký thriller plný akčních honiček a policejních razií. Pašerák je naopak pomalým a staromódním dramatem s lehkými komediálními prvky, vyprávějícím především o důležitosti rodiny a nutnosti občas zpomalit a vychutnat si kouzlo přítomnosti.Jeho hlavním hrdinou je profesionální pěstitel květin a veterán Korejské války Earl, který se na stará kolena ocitne bez domova, bez práce a bez peněz a rozhodne si proto vydělávat pašováním drog (přičemž ze začátku neví, že pašuje zrovna drogy). Má čistý trestní rejstřík a v životě nedostal jedinou pokutu, takže ho nikdo nepodezřívá. A za vydělané peníze si pořídí nové auto, odkoupí od banky svůj dům, zrekonstruuje prostory pro srazy válečných veteránů a k tomu si začne zpětně kupovat i přízeň své vlastní rodiny, která na něj zanevřela kvůli tomu, že ji po dobu několika posledních desetiletí přehlížel a zanedbával.
Děj filmu je tudíž tvořen dvěma rovinami. Ta první je velice jednoduchá, předvídatelná a ukotvená v opakujících se sekvencích scén, v nichž se Earl repetitivně schází s mexickými gangstery a jezdí z místa A do místa B s vozem naloženým podezřelými taškami, zatímco po něm pasou agenti FBI z protidrogového oddělení (Bradley Cooper a Michael Peña), kteří se u svého šéfa (Laurence Fishburne) neustále doprošují dalších a dalších šancí na jeho dopadení. V té druhé sledujeme příběh starého muže, který celý život dával přednost práci před rodinou, ledacos kvůli tomu zameškal a myslí si, že když na poslední chvíli začne projevovat trochu zájmu a rozdávat peníze, tak mu bude odpuštěno (což se také stane).
V rámci příběhu je nejasné akorát to, proč kartel Earlovi nepřidělí místo jeho černého pick-upu jiné auto, když vidí, že policie odchytává a prohledává výhradně jen vozidla tohoto typu a této barvy. Kromě toho je ale Pašerák jinak velice přímočarý a koherentní a prakticky v něm není nic dalšího, co by mu šlo vyloženě vytknout, ani herecky, ani dějově. Zároveň ale neobsahuje nic moc, za co by stálo jej zvlášť vyzdvihnout či pochválit.
Ve výsledku je totiž Pašerák poměrně mírný a nevzrušivý jak po stránce dramatické, tak po stránce humoru. Jak dopadne linie s pašováním, se dá odhadnout už na začátku, a za celou dobu se nestane vůbec nic, co by vás jakkoli překvapilo či zvedlo ze židle (ale je to příjemně režírované a poklidné a tudíž vhodné i pro diváky, kteří preferují pomalejší tempo vyprávění). Z komediálního hlediska lze ocenit zejména práci s pár mexickými stereotypy, naopak občasné rasistické nebo cynické Eastwoodovy průpovídky, dávkované jednou za dvacet minut, působí poněkud vyčpěle.
Děj filmu je tudíž tvořen dvěma rovinami. Ta první je velice jednoduchá, předvídatelná a ukotvená v opakujících se sekvencích scén, v nichž se Earl repetitivně schází s mexickými gangstery a jezdí z místa A do místa B s vozem naloženým podezřelými taškami, zatímco po něm pasou agenti FBI z protidrogového oddělení (Bradley Cooper a Michael Peña), kteří se u svého šéfa (Laurence Fishburne) neustále doprošují dalších a dalších šancí na jeho dopadení. V té druhé sledujeme příběh starého muže, který celý život dával přednost práci před rodinou, ledacos kvůli tomu zameškal a myslí si, že když na poslední chvíli začne projevovat trochu zájmu a rozdávat peníze, tak mu bude odpuštěno (což se také stane).Clint Eastwood tím pádem hraje chlapíka, jehož opakované šíření rad o nutnosti stavět rodinu vždy na první místo vycházejí spíš z uvědomění vlastních chyb a z projevu lítosti, než že by se tímto mottem sám řídil, a jemuž pozdní snaha o nápravu vyjde až překvapivě snadno, což vyznívá poněkud problematicky. Na druhou stranu Earlovy vnitřní pohnutky a jeho osobní trable nejsou v tomto případě tak zajímavé jako Eastwoodův fyzický a herecký výkon, byť je pro jeho věk už trochu bizarní sledovat jej napůl vysvlečeného při dovádění s prostitutkami.
V rámci příběhu je nejasné akorát to, proč kartel Earlovi nepřidělí místo jeho černého pick-upu jiné auto, když vidí, že policie odchytává a prohledává výhradně jen vozidla tohoto typu a této barvy. Kromě toho je ale Pašerák jinak velice přímočarý a koherentní a prakticky v něm není nic dalšího, co by mu šlo vyloženě vytknout, ani herecky, ani dějově. Zároveň ale neobsahuje nic moc, za co by stálo jej zvlášť vyzdvihnout či pochválit.Ve výsledku je totiž Pašerák poměrně mírný a nevzrušivý jak po stránce dramatické, tak po stránce humoru. Jak dopadne linie s pašováním, se dá odhadnout už na začátku, a za celou dobu se nestane vůbec nic, co by vás jakkoli překvapilo či zvedlo ze židle (ale je to příjemně režírované a poklidné a tudíž vhodné i pro diváky, kteří preferují pomalejší tempo vyprávění). Z komediálního hlediska lze ocenit zejména práci s pár mexickými stereotypy, naopak občasné rasistické nebo cynické Eastwoodovy průpovídky, dávkované jednou za dvacet minut, působí poněkud vyčpěle.Ačkoli tedy Pašerák nepředstavuje žádnou událost, na kterou byste ještě dlouho vzpomínali, tak Clint Eastwood beze sporu i ve svých 88 letech dokazuje, že herecky i režijně je stále ve formě, přičemž ke svému filmu přistupuje starosvětsky a bez potřeby se někam příliš hnát, ale současně i se zřetelnou vizí a schopností ji beze zbytku naplnit, což je obdivuhodné.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
