Chůva Mary Poppins se skutečně vrací, a sice 54 let po uvedení původního, pěti Oscary oceněného filmu Mary Poppins z roku 1964. Nový film je oficiálně pokračováním, leč je v mnoha bodech natolik podobný svému předchůdci, že lze do jisté míry mluvit o předělávce. Natočil jej režisér Rob Marshall (Chicago, Čarovný les, Piráti z Karibiku 4), jenž má s filmovými muzikály již bohaté zkušenosti, a který do hlavní role kouzelné chůvy obsadil herečku Emily Blunt.Příběh původního filmu je zasazen do roku 1910, kdy manželé Banksovi shánějí chůvu pro své dvě děti, Michaela a Jane. V tom na létajícím deštníku přiletí Mary Poppins (Julie Andrews), která umí každou všední činnost povýšit na magický zážitek, a tak spolu s dětmi a s kominíkem Bertem (Dick Van Dyke) prožije několik muzikálně-tanečních dnů prodchnutých bezbřehou fantazií a pak zase odletí.
Děj nového filmu se odehrává kolem roku 1930 během londýnské ekonomické krize, tedy v době, kdy děti z původní Mary Poppins jsou již dávno dospělé, přičemž Michael (Ben Whishaw) se po smrti své ženy těžce potýká s chodem domácnosti a Jane (Emily Mortimer) mu chodí pomáhat s jeho třemi potomky. Mary Poppins (Emily Blunt) se tentokrát objeví ve chvíli, kdy Michaelovi a jeho rodině hrozí vystěhování poté, co si banka v čele s jejím hamižným ředitelem (Colin Firth) začne nárokovat jejich dům kvůli nesplacené hypotéce. A kominíka Berta nahradil čistič lamp Jack (Lin-Manuel Miranda), který zamilovaně pokukuje po Jane.Původní Mary Poppins je nadčasová rodinná muzikálová klasika z dílny Walta Disneyho, jejíž vznik doprovázely ostré spory mezi Disneym a spisovatelkou P.L. Traversovou, autorkou knižní předlohy (dokonce o tom v produkci Disneyho vznikl film Zachraňte pana Bankse, v němž jsou tyto spory ovšem vylíčeny výrazně zabarveně, pochopitelně ve prospěch Disneyho). Mary Poppins je každopádně obrovským americko-britským kultem a má za sebou nespočetné davy fanoušků, kteří milují její nápadité písničky a herecké výkony obou představitelů hlavních rolí a často jde navíc o oblíbený film z jejich dětství. Zároveň jde o snímek, jenž se zapsal do historie revoluční kombinací živých herců s ruční animací, a který je oslavou dětské fantazie a snahy probudit v dospělém člověku vzpomínky na vlastní dětství a na to, jak zábavným se tehdy svět mohl snadno stát díky pouhé představivosti.
Zároveň se ale na Mary Poppins dá dívat skeptičtějším pohledem. Jako na pitvořivou, bláznivou pohádku o podněcování víry ve věci nemožné, na poměry rodinného filmu navíc přehnaně dlouhou (140 minut) a s řádně rozvláčným tempem vyprávění. Písničky posunují už tak dost jednoduchý a takřka neexistující děj jen zřídka, a když už, tak jen směrem k nutnému ponaučení. Komický výkon Dicka Van Dykea hraničí s nesnesitelným křepčením, celková výprava snímku je poměrně kýčovitá a kdo se na naivní, barvitou a snovou (dalo by se říct i zdrogovanou) podívanou nenaladí, čeká ho vcelku konzistentní divácké peklo, navíc plné maniodepresivních postav a bizarních motivů (třeba když je dětem zakázáno utratit dvě pence za krmení pro holuby od nebohé žebračky vysedávající na kostelních schodech a místo toho jsou nuceny vyslechnout si písničku hrabivých starých bankovních úředníků o výhodách spoření a věrohodnosti bankovních institucí).
Zároveň se ale na Mary Poppins dá dívat skeptičtějším pohledem. Jako na pitvořivou, bláznivou pohádku o podněcování víry ve věci nemožné, na poměry rodinného filmu navíc přehnaně dlouhou (140 minut) a s řádně rozvláčným tempem vyprávění. Písničky posunují už tak dost jednoduchý a takřka neexistující děj jen zřídka, a když už, tak jen směrem k nutnému ponaučení. Komický výkon Dicka Van Dykea hraničí s nesnesitelným křepčením, celková výprava snímku je poměrně kýčovitá a kdo se na naivní, barvitou a snovou (dalo by se říct i zdrogovanou) podívanou nenaladí, čeká ho vcelku konzistentní divácké peklo, navíc plné maniodepresivních postav a bizarních motivů (třeba když je dětem zakázáno utratit dvě pence za krmení pro holuby od nebohé žebračky vysedávající na kostelních schodech a místo toho jsou nuceny vyslechnout si písničku hrabivých starých bankovních úředníků o výhodách spoření a věrohodnosti bankovních institucí).Ta skutečnost, že film Mary Poppins se vrací kráčí velmi přesně ve stopách čtyřiapadesát let starého originálu a je s ním z hlediska celkové atmosféry, vyznění a podobnosti jednotlivých postav a motivů víceméně totožný, má tím pádem jednu výhodu a jednu nevýhodu – komu se původní Mary Poppins líbíla, tomu se bude s nejvyšší pravděpodobností líbit i její pokračování, avšak kdo jí na chuť nepřišel, toho nemá nová verze čím oslovit a spíš se u ní bude otravovat. Děj je navíc opět jen minimální, přičemž hlavní zápletka spočívající v tom, že Michael musí kvůli záchraně domu nalézt potvrzení o vlastnictví akcií banky a splatit jimi dluh, je de facto odstrčena na okraj a mnohem více času z celkových 130 minut (což je opět přespříliš) zabírají nesouvisející vedlejší (ne)dějové odbočky.
Přinejmenším půlhodina je například věnována tomu, že děti rozbijí porcelánovou mísu, načež jsou i s Mary Poppins a lampářem Jackem vcucnuty do animovaného světa uvnitř mísy, kde pomohou kočímu opravit kočár, jímž jsou následně převezeny do cirkusového varieté, kde Mary Poppins a Jack zazpívají dlouhou písničku o tom, jak by nikdo neměl soudit knihu podle obalu, a vrcholí to akční honičkou. Další den (už v normálním světě) jdou děti společně s Mary navštívit Maryinu sestřenici (Meryl Streep), aby jim tu mísu opravila, ta si ale místo toho zoufá nad špatným dnem a zazpívá písničku o tom, jak se jí svět obrátil vzhůru nohama, leč nakonec je jí mísa stejně vnucena. Tím celá epizoda končí a ve zbytku filmu už nikdo nezmíní ani mísu, ani tu sestřenici. A podobných slepých příběhových linií, jež jsou jen záminkou pro rozjuchaná muzikálová čísla, je ve filmu vícero.
Nadšení fanoušci Mary Poppins si naopak ještě mnohem více užijí provázanost obou filmů skrz postavy a rekvizity, jako je novinami opravený papírový drak či mluvící rukojeť na deštníku, animovaní tučňáci, starý admirál bydlící naproti domu Banksových a běžné zvyklosti Mary Poppins, která se například místo chůze do schodů raději ladně klouže po zábradlí směrem nahoru. Vcelku roztomilý je i zhruba dvouminutový návrat Dicka Van Dykea v roli starého bankovního ředitele, což je stejná role, v níž byl k vidění už v původní Mary Poppins – akorát že teď už ho nebylo v jeho třiadevadesáti letech potřeba do té role tolik maskovat.
Filmu rozhodně nelze upřít jistá výpravnost, řemeslnost, technická dokonalost, povedené herecké výkony a nápadité písničky – byť žádná z nich není tak chytlavá jako v původní Mary Poppins a triky na dnešní dobu také nepředstavují nic nevídaného nebo originálního. Český dabing se mimochodem překvapivě povedl (Mary namluvila a nazpívala Monika Absolonová), jen se při něm pochopitelně ochudíte o možnost slyšet herce zpívat v originále – a když Emily Blunt zpívá jednu písničku v londýnském dialektu Cockney, tak se to v české verzi nepřekvapivě také nijak neodráží – ale jinak bez námitek. Problematický je akorát místy překlad, byť vyvedený vcelku zdařile, avšak na řadě míst je poznat, že v něm byla určitá slova použita zcela nesmyslně, jen aby byl zachován rým.
Přinejmenším půlhodina je například věnována tomu, že děti rozbijí porcelánovou mísu, načež jsou i s Mary Poppins a lampářem Jackem vcucnuty do animovaného světa uvnitř mísy, kde pomohou kočímu opravit kočár, jímž jsou následně převezeny do cirkusového varieté, kde Mary Poppins a Jack zazpívají dlouhou písničku o tom, jak by nikdo neměl soudit knihu podle obalu, a vrcholí to akční honičkou. Další den (už v normálním světě) jdou děti společně s Mary navštívit Maryinu sestřenici (Meryl Streep), aby jim tu mísu opravila, ta si ale místo toho zoufá nad špatným dnem a zazpívá písničku o tom, jak se jí svět obrátil vzhůru nohama, leč nakonec je jí mísa stejně vnucena. Tím celá epizoda končí a ve zbytku filmu už nikdo nezmíní ani mísu, ani tu sestřenici. A podobných slepých příběhových linií, jež jsou jen záminkou pro rozjuchaná muzikálová čísla, je ve filmu vícero.Kromě obsahové prázdnoty, uměle zaplněné zpěvy, tanci, magicko-fantazijně-snovými sekvencemi a výraznou vizuální stylizací, lze pak spatřovat určité nedostatky i v tom, že hlavními hrdiny jsou kromě Mary a Jacka tři více, či méně rozjívené děti, povětšinou odsouzené do úlohy konstantně vyjevených malých rozumbradů, a že za všech okolností elegantní a zásadová Mary je oproti tomu, jak ji ztvárnila Julie Andrews, obohacena v podání Emily Blunt o špetku nadřazenosti a namyšlenosti, což jí na sympatičnosti nepřidává. Ale pokud Mary Poppins milujete, tak pravděpodobně nebudete podobným výtkám přikládat moc velkou váhu a i ten dietní příběh snadno přejdete mávnutím ruky.
Nadšení fanoušci Mary Poppins si naopak ještě mnohem více užijí provázanost obou filmů skrz postavy a rekvizity, jako je novinami opravený papírový drak či mluvící rukojeť na deštníku, animovaní tučňáci, starý admirál bydlící naproti domu Banksových a běžné zvyklosti Mary Poppins, která se například místo chůze do schodů raději ladně klouže po zábradlí směrem nahoru. Vcelku roztomilý je i zhruba dvouminutový návrat Dicka Van Dykea v roli starého bankovního ředitele, což je stejná role, v níž byl k vidění už v původní Mary Poppins – akorát že teď už ho nebylo v jeho třiadevadesáti letech potřeba do té role tolik maskovat.Filmu rozhodně nelze upřít jistá výpravnost, řemeslnost, technická dokonalost, povedené herecké výkony a nápadité písničky – byť žádná z nich není tak chytlavá jako v původní Mary Poppins a triky na dnešní dobu také nepředstavují nic nevídaného nebo originálního. Český dabing se mimochodem překvapivě povedl (Mary namluvila a nazpívala Monika Absolonová), jen se při něm pochopitelně ochudíte o možnost slyšet herce zpívat v originále – a když Emily Blunt zpívá jednu písničku v londýnském dialektu Cockney, tak se to v české verzi nepřekvapivě také nijak neodráží – ale jinak bez námitek. Problematický je akorát místy překlad, byť vyvedený vcelku zdařile, avšak na řadě míst je poznat, že v něm byla určitá slova použita zcela nesmyslně, jen aby byl zachován rým.Jako rodinná podívaná film Mary Poppins se vrací přesto rozhodně obstojí a čím víc máte v lásce původní Mary Poppins, o to vřeleji a s větší nostalgií k němu budete přistupovat. Emily Blunt je navíc v titulní roli velmi dobrá a po řadě výrazně odlišných rolí z poslední doby (Tiché místo, Dívka ve vlaku, Na hraně zítřka, Sicario: Nájemný vrah) dokazuje, že je schopná zahrát skutečně cokoli. Pokud vás ale původní Mary Poppins neoslovila, tak bych štěstí s jejím pokračováním raději nepokoušel.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
