Chůva Mary Poppins se skutečně vrací, a sice 54 let po uvedení původního, pěti Oscary oceněného filmu Mary Poppins z roku 1964. Nový film je oficiálně pokračováním, leč je v mnoha bodech natolik podobný svému předchůdci, že lze do jisté míry mluvit o předělávce. Natočil jej režisér Rob Marshall (Chicago, Čarovný les, Piráti z Karibiku 4), jenž má s filmovými muzikály již bohaté zkušenosti, a který do hlavní role kouzelné chůvy obsadil herečku Emily Blunt.
Děj nového filmu se odehrává kolem roku 1930 během londýnské ekonomické krize, tedy v době, kdy děti z původní Mary Poppins jsou již dávno dospělé, přičemž Michael (Ben Whishaw) se po smrti své ženy těžce potýká s chodem domácnosti a Jane (Emily Mortimer) mu chodí pomáhat s jeho třemi potomky. Mary Poppins (Emily Blunt) se tentokrát objeví ve chvíli, kdy Michaelovi a jeho rodině hrozí vystěhování poté, co si banka v čele s jejím hamižným ředitelem (Colin Firth) začne nárokovat jejich dům kvůli nesplacené hypotéce. A kominíka Berta nahradil čistič lamp Jack (Lin-Manuel Miranda), který zamilovaně pokukuje po Jane.
Zároveň se ale na Mary Poppins dá dívat skeptičtějším pohledem. Jako na pitvořivou, bláznivou pohádku o podněcování víry ve věci nemožné, na poměry rodinného filmu navíc přehnaně dlouhou (140 minut) a s řádně rozvláčným tempem vyprávění. Písničky posunují už tak dost jednoduchý a takřka neexistující děj jen zřídka, a když už, tak jen směrem k nutnému ponaučení. Komický výkon Dicka Van Dykea hraničí s nesnesitelným křepčením, celková výprava snímku je poměrně kýčovitá a kdo se na naivní, barvitou a snovou (dalo by se říct i zdrogovanou) podívanou nenaladí, čeká ho vcelku konzistentní divácké peklo, navíc plné maniodepresivních postav a bizarních motivů (třeba když je dětem zakázáno utratit dvě pence za krmení pro holuby od nebohé žebračky vysedávající na kostelních schodech a místo toho jsou nuceny vyslechnout si písničku hrabivých starých bankovních úředníků o výhodách spoření a věrohodnosti bankovních institucí).
Přinejmenším půlhodina je například věnována tomu, že děti rozbijí porcelánovou mísu, načež jsou i s Mary Poppins a lampářem Jackem vcucnuty do animovaného světa uvnitř mísy, kde pomohou kočímu opravit kočár, jímž jsou následně převezeny do cirkusového varieté, kde Mary Poppins a Jack zazpívají dlouhou písničku o tom, jak by nikdo neměl soudit knihu podle obalu, a vrcholí to akční honičkou. Další den (už v normálním světě) jdou děti společně s Mary navštívit Maryinu sestřenici (Meryl Streep), aby jim tu mísu opravila, ta si ale místo toho zoufá nad špatným dnem a zazpívá písničku o tom, jak se jí svět obrátil vzhůru nohama, leč nakonec je jí mísa stejně vnucena. Tím celá epizoda končí a ve zbytku filmu už nikdo nezmíní ani mísu, ani tu sestřenici. A podobných slepých příběhových linií, jež jsou jen záminkou pro rozjuchaná muzikálová čísla, je ve filmu vícero.
Nadšení fanoušci Mary Poppins si naopak ještě mnohem více užijí provázanost obou filmů skrz postavy a rekvizity, jako je novinami opravený papírový drak či mluvící rukojeť na deštníku, animovaní tučňáci, starý admirál bydlící naproti domu Banksových a běžné zvyklosti Mary Poppins, která se například místo chůze do schodů raději ladně klouže po zábradlí směrem nahoru. Vcelku roztomilý je i zhruba dvouminutový návrat Dicka Van Dykea v roli starého bankovního ředitele, což je stejná role, v níž byl k vidění už v původní Mary Poppins – akorát že teď už ho nebylo v jeho třiadevadesáti letech potřeba do té role tolik maskovat.
Filmu rozhodně nelze upřít jistá výpravnost, řemeslnost, technická dokonalost, povedené herecké výkony a nápadité písničky – byť žádná z nich není tak chytlavá jako v původní Mary Poppins a triky na dnešní dobu také nepředstavují nic nevídaného nebo originálního. Český dabing se mimochodem překvapivě povedl (Mary namluvila a nazpívala Monika Absolonová), jen se při něm pochopitelně ochudíte o možnost slyšet herce zpívat v originále – a když Emily Blunt zpívá jednu písničku v londýnském dialektu Cockney, tak se to v české verzi nepřekvapivě také nijak neodráží – ale jinak bez námitek. Problematický je akorát místy překlad, byť vyvedený vcelku zdařile, avšak na řadě míst je poznat, že v něm byla určitá slova použita zcela nesmyslně, jen aby byl zachován rým.[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]











