Populární seriál Doktor Martin s Miroslavem Donutilem v hlavní roli, vytvořený podle britské seriálové předlohy, na níž koupila Česká televize licenci, se oproti osmi řadám anglického originálu dočkal svého konce již po dvou sériích. Na oplátku je nyní korunován celovečerním filmem, který měl plnit roli rozlučkové tečky za seriálem i Donutilovým hlavním hrdinou. Doktor Martin: Záhada v Beskydech však spíš než jako film určený pro kina působí jako další televizní seriálová epizoda, akorát natažená na větší délku a disponující podstatně výstřednější zápletkou.
Tyto události se přitom prolínají s druhou příběhovou linií, do jisté míry inspirovanou děním v jedné z pozdějších sérií britského Doktora Martina, v níž Martin (Miroslav Donutil) a jeho žena (Jitka Čvančarová), doplněni ročním potomkem, řeší banální a uměle vyhrocenou partnerskou krizi, kdy on jí vymlouvá návrat do zaměstnání, protože by měla být doma a starat se o dítě, leč ona se chce nějak realizovat a tahá ho kvůli tomu k manželskému poradci. A také jí na něm vadí, že zbytečně tráví čas hledáním důkazů o pokladu, což je ve filmu vylíčeno tím způsobem, jako kdyby bylo přeleštění jedněch starých hodinek objevených v blízkosti nalezené kostry pro hlavního hrdinu prací na plný úvazek, kvůli níž by byl nucen zanedbávat rodinu.
Jediný policista v obci, strážmistr Topinka (Robert Mikluš), je nešikovný a omezený výstavní blb, jemuž nelze policejní schopnosti uvěřit ani skrz přivřené oko. Do jeho vyšetřování se motá ale i mladá a vypočítavá policejní kadetka píšící diplomku o československých vraždách (Elizaveta Maximová), stereotypně sexuálně objektivizovaná a stylizující samu sebe do laškovně svádivé kočičky, co ale umí vystrčit drápky, a machistický vyšetřovatel ze Slovenska (Marek Geišberg), mezi nímž a strážmistrem Topinkou panuje značné nepřátelství, aniž by bylo zmíněno kvůli čemu.
Místy až zrůdně napsané postavy, chabě vystavěný absurdní příběh, pitomé a chvílemi až parodicky vyznívající dialogy a zjevnou televiznost ve všech produkčních aspektech pak ještě doplňuje slabá režie Petra Zahrádky, který vede své herce ke šklebení a nepřirozenému přehrávání a na mnoha místech se dopouští logických lapsů i vyloženě směšných tvůrčích rozhodnutí (nález kostry je doprovázen čarodějnickým smíchem ze záhrobí, pokusy o akční scény končí velmi podivně), což už ani záběry na horskou přírodu a malebná obydlí nemají šanci zachránit.
Film je navíc vyprávěn dost pomalu a kriminální pátrání hrdinů po umístění pokladu často přešlapuje na místě, přičemž pokrok se dostaví zhruba jednou za dvacet minut. Žánrem filmu je komedie, humoru ale snímek nabízí překvapivě málo, a když už, tak na úrovni speciální školy. Když se film snaží být vtipný, tak většinou vtipný není, zato je ale překvapivě často nechtěně zábavný v segmentech, v nichž se snaží být vážný, napínavý či akčně-dramatický (čemuž kraluje neuvěřitelné patnáctiminutové finále), což se dá svým způsobem brát i jako pozitivum. Těžko to ale budou vnímat stejně i věrní diváci a fanoušci seriálového Doktora Martina, jimž je snímek Doktor Martin: Záhada v Beskydech určen především, a kteří pravděpodobně budou celkově spokojenější, pokud pro ně za vlasy přitažený děj a jeho šílené vyvrcholení nebudou tvořit příliš velkou překážku.[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]












