Po završení své cesty za pomstou a nalezením pravé lásky Vanessy (Morena Baccarin) se Wade Wilson alias Deadpool (Ryan Reynolds) věnuje činnosti žoldáka, který bojuje (především) se zločinci po celém světě. Nenadálá událost ho však vrhne zcela mimo vymezenou trať a prožívá krizi hledání smyslu svého života. Za těchto okolností potká mladého, problémového a hněvem naplněného mutanta Russella (Julian Dennison), kterého vnímá jako vysvobození ze svého neutěšeného stavu. Oběma jim však jde po krku kybernetický voják, který si říká Cable (Josh Brolin). Deadpool proto musí založit tým X-Force, aby se s hrozbou vypořádali.
Od úvodních titulků v bondovském stylu až po mezititulkové scény je nad slunce jasné, že druhý díl nemůže dosáhnout hvězdných výšin a „wow-efektu“ prvního dílu, který ve své době šel až na úplnou dřeň toho, kam může sahat podvratný humor a porušování odvěkých pravidel filmového vypravěčství. Ano, je pravda, že stejný recept do značné míry úspěšně funguje i podruhé a stále je to královská zábava, ale přesto se nemůžete ubránit pocitu, že to všechno už tu nějak bylo. Jinými slovy Deadpool 2 zručně následuje příkladu pokračování, kterými byli např. Kick-Ass 2 nebo Kingsman: Zlatý kruh.
Přitom má našlápnuto velice slušně. Kadence různých vtipů, tu lepších, tu horších si v ničem nezadá s prvním dílem. Podobně jako u Ready Player One: Hra začíná je zde celá řada vtípků, které pochopí jen diváci z řad geeků a nejlépe znalců komiksů (dojde i na překvapivé postavy). Znalost prvního filmu je naprosto nezbytná, protože film vám skoro nic vysvětlovat nebude. Pochopitelně jsou i zde odkazy vyžadující jen obecné kulturní povědomí (v překladu leckde vtipně upravené pro českého diváka). Řada narážek by dle mého názoru i za cenu nepochopení neměla být vysvětlována, protože se tím některé vtipy úplně odepíšou, na druhou stranu stejným problémem trpěl i první díl. Naprosto skvělé jsou i mezititulkové scény, u nichž je až skoro škoda, že nejsou součástí hlavního filmu.
Nový režisér v Deadpoolovi 2 zúročuje své zkušenosti z Johna Wicka a zvláště úvodní akční sekvence je velice povedená. Pozdější rozmáchlé střety, ač pravda četnější než v minulém dílu, se v určitých chvílích stávají téměř únavnými. Pokud jde o herecké výkony, tak sám Deadpool je v podstatě stejný Deadpool jako posledně, Weasel v podání T. J. Millera má nepatrně více prostoru a je to dobře, Colossus (mluví ho Stefan Kapicic) a Negasonic Teenage Warhead (Brianna Hildebrand) prodělávají vývoj svých postav, ale v zásadě se jejich prostor nemění, což je za mě také v pořádku. To indickému taxikáři Dopinderovi (Karan Soni) z minulého dílu by naopak slušela role menší, protože i přes neustálou střelbu scenáristů do vlastních řad jeho úloha působí nepatřičně. Pěkně svou roli zvládli Julian Dennison i Zazie Beetz (Domino), kteří Deadpoolovi sekundují velmi zdatně, aniž by ho zastiňovali.
Zastínit Deadpoola se však málem daří antihrdinovi Cableovi Joshe „Thanose“ Brolina, který je tak v krátkém čase podruhé na stříbrném plátně a svým charismatickým projevem tak zcela krade naši pozornost. Už od začátku je jasné, že s tímto pánem si není radno zahrávat a vyhlídka na další tři filmy, kde bude obsazen, je zase o něco lákavější. Lze si odvodit, že s jeho záporáctvím to není zase tak žhavé a přivádí nás to k otázce, kdo je tu vlastně skutečnou novou nemesis Wadea Wilsona. Odpověď je taková, že Deadpool 2 má zároveň několik a přitom vlastně žádného „arcipadoucha“ typu Francise z prvního dílu. To na jednu stranu přispívá k inovativnosti, na druhou stranu tak film působí jako několik kratších příběhů splácaných dohromady. Deadpool 2 vstupuje do kin jako film s přehnanými očekáváními a bohužel je tak úplně nenaplňuje (nikoli vlastní vinou). Částečně je to tím, že po prvním dílu již není kam zajít dál, takže se drží osvědčeného receptu z prvního dílu, chrlí jeden nekorektní vtip za druhým a doufá, že to bude stačit. Na filmu je vidět vyšší rozpočet (zvláště v brutálních akčních sekvencích) a své mu přináší i postava Cablea v podání Joshe Brolina, který přispívá k tomu, že film do zapomnění rozhodně neupadne. Pokud tedy máte chuť na trochu hrubozrnější a dětem nepřístupné zábavy, návštěvu kina můžu doporučit.
