Filmserver již popáté vám přináší kompletní rekapitulaci roku, v níž jsme se pokusili sestavit žebříčky těch nejlepších a případně i nejhorších filmů uplynulé sezóny. Náš výběr berte jako doporučení nebo inspiraci ke zhlédnutí něčeho, co z nějakého neznámého důvodu zůstalo vašemu filmovému zraku skryto, a my zároveň doufáme, že si z našich skromných žebříčků alespoň něco odnesete.
Martin Bubrín Nejlepší filmy viděné v roce 2017:
1. Blade Runner 2049 – dechberoucí pomalu vyprávěný hollywoodský blockbuster vzpírající se jakýmkoliv blockbusterovým konvencím. Kongeniální využití obrazu a hudby, audiovizuální syntéza dělá z každé scény samostatné umělecké dílo, s několika plány akce. Scénář je sice oproti originálu jednoznačnější, ale i tak neustále podněcuje k úvahám ohledně cesty K a jeho pocitů. Masterpiece.
2. matka! – filmová anarchie a rozbíjení diváckého vkusu a očekávaní. matka! je čitelná jen tehdy, když si o ní divák přečte před zhlédnutím snímku – v opačném případě jde o jakýsi průsečík Aronofského tvorby, v němž se zrcadlí vlivy a postupy ze všech jeho předchozích filmů. Jednoduchý příběh vztahové rutiny, avšak gradující do nečekaných apokalyptických souvislostí, sice není intelektuálním stimulantem, ale přesto za sebou nechává spoušť. A velkou.
3. Nemilovaní - Nemilovaní mají vzácný dar na všech frontách perfektně dotaženého díla, které díky skvělému skloubení rodinné, vztahové, sociální i investigativní linie dokáží absorbovat diváka do děje a na konci jej vyplivnout do reality. Zdrcující výpověď o odlidštěnosti v nás (a v současné společnosti), ale také o neschopnosti lásky v dnešním světě. 4. Moonlight – neakademický oscarový vítěz se ostatním kandidátům vymyká zejména nesevřeným prostorem vyprávění a moderní filmovou režií, která správně balancuje na hranici srozumitelného mainstreamového snímku a neuchopitelné prchavosti známé z umělecké kinematografie. Univerzální příběh o životě zcela bez klišé.
5. Personal Shopper – artový snímek Olivera Assayase dokázal skvěle skloubit hororový žánr, psychologické drama o osamění a odcizení a vlivy De Palmy a Hitchcocka aktualizované do současnosti. Strhující a nejednoznačný snímek držící pozornost dlouhými záběry, přesnou Kristen Stewart a mnohovýznamovými scénami.
6. Dunkerk – Nolan jde ve svém desátém filmu téměř anti-hollywoodskou cestou a představuje experimentální blockbusterový thriller, který nejvíce připomíná postupy sovětské montážní školy. Pokud v předchozích Nolanových filmech platily za vrchol střihové montáže, v Dunkerku je střihovou montáží celý film, vyčerpávající, hlučný a emocionálně zdrcující. Zážitek pro co největší plátno.
7. La La Land – kinematografická slast nejen pro milovníky klasických muzikálů. Pocta Hollywoodu prostřednictvím naivního romantického příběhu, který se střetává s tvrdou realitou. Dekonstrukce a rekonstrukce zároveň.
8. Brawl in Cell Block 99 (mimo distribuci) – přímočará filmařina aneb vizionářský kousek na poli akčního braku. Craig S. Zahler překvapuje naprosto sebevědomou režií a vedením primitivního hromotluka Vince Vaughna, který se divákům před očima mění v násilného drtiče lebek. Naprosto intenzivních 130 minut a nová laťka filmové brutality.
9. Místo u moře – naprosto jedinečné zachycení atmosféry času a místa „u moře“ a scenáristické mistrovství Kennetha Lonergana. Konverzační drama s příběhem a postavami, které jsou tak hmatatelné a skutečné, jako byste se dívali na divadelní hru v přímém přenosu.
10. Star Wars: Poslední z Jediů – konečně autorský příspěvek do série, který ukazuje, co si lze dovolit v rámci ságy a přitom nevybočit z jejích mantinelů a konglomerátu Disney. Nejodvážnější blockbuster posledních let, přesný opak fanouškovsky nostalgické Epizody VII. Spalte staré texty!
Další zajímavé filmy (bez pořadí): Přízrak, Válka o Planetu opic, Měsíc Jupitera, Svět podle Daliborka, Dobrý časy, Ztracené město Z, Cesta času, Kingsman: Zlatý kruh, Zabití posvátného jelena, Thor: Ragnarok
Největší zklamání: Král Artuš: Legenda o meči, Vetřelec: Covenant, Liga spravedlnosti
Nejhorší filmy: Všechno nebo nic, xXx: Návrat Xandera Cage, Mumie, Pobřežní hlídka____________________________________________________________________ Václav Limberk
Nejlepší filmy: (řazeno podle data premiéry v kinech v roce 2017)
1. Paterson - I kdyby Jim Jarmusch zfilmoval telefonní seznam, byla by to mimořádná událost.2. Spojenci - Robert Zemeckis zkombinoval melodrama a válečný film a natočil moderní Casablancu.
3. T2 Trainspotting - Těch 20 let, které uplynuly od kultovního prvního filmu, dvojce velmi prospěly. Druhý díl je vyzrálejší, ale stejně zábavný a vtipný jako jednička, i když postrádá auru, kterou měla 90. léta ve filmu. Tento sequel nevznikl zbytečně a velmi mě bavil.
4. Mlčení - Martin Scorsese si splnil svůj sen a natočil si svůj vysněný film, který je pro běžné diváky asi jen těžko zkousnutelný. Mlčení je velký film, který má ale smysl vidět jen jednou a na velkém filmovém plátně.
5. Logan: Wolverine - James Mangold natočil komiksový film pro dospělé, to tu ještě nebylo. A natočil ho skvěle.
6. Kong: Ostrov lebek - Neobyčejně zábavný blockbuster, který povedeně a chytře sází na velikost a rozmanitost.
7. Rychle a zběsile 8 - Je to maličko slabší než předchozí grandiózní sedmička, i tak jde o nejspektakulárnější akčňák roku 2017.
8. Uteč - neobyčejně chytrá kombinace satiry, hororu a komedie.
9. Vetřelec: Covenant - měl to být film roku nebo alespoň sci-fi horor roku. Nebyl. Ale i tak jde o velmi solidní příspěvek k Vetřelčí sérii.
10. Dunkerk - sugestivní válečný film a mimořádný kino zážitek především díky hororově působícímu zvuku.11. To - Nechápu celosvětový úspěch tohoto hororu podle Stephena Kinga, což nemění nic na tom, že jde o velmi dobrý filmový horor.
12. matka! - Není to horor, který by děsil nějakými bubáky nebo efekty, přesto jsem nic děsivějšího v kině minulý rok neviděl.
13. Thor: Ragnarok - Konečně zábavný Thor, který si umí dělat legraci ze sebe i z nás.
14. Star Wars: Poslední z Jediů - Nesdílím názor, že jde o nejlepší film SW ságy, což neznamená, že by nebyl dost dobrý.
Největší filmové zklamání roku: Blade Runner 2049 - Nejde o to, že by to byl špatný nebo nepovedený film, který by dělal původnímu filmu ostudu. Jde o to, že mě příšerně nebavil a to je vždy něco špatně. Buď u mě, nebo na straně filmu.
Nejhorší filmy roku: Strážci Galaxie Vol. 2 - Naprosto nechápu oblíbenost tohoto fenoménu, který mi přijde naprosto otravný a stupidní. Mumie - Naprostý fail, který měl nastartovat nové hororové univerzum, místo toho ho ihned pohřbil.
Nejpřeceněnější film roku: Wind River - Tuctová detektivka, kterou buhvíproč zahraniční kritici vynášeli minulý rok do nebe.
Nejpodceňovanější film roku: Temná věž - Zatímco To slízlo diváckou smetanu, Temná věž to slízla mnohem hůře. Podle mě nezaslouženě.Český film roku: Bába z ledu - Na jiný český film jsem neměl odvahu se podívat (ehm, vlastně ještě na Masaryka) a Bába z ledu je slušný nadprůměr.
Mimo distribuci:
Chuckyho kult - Nesmrtelný Chucky se vrací v neobyčejně podařeném sequelu kultovní hororové franšízy.
Gerald's Game - Netflixovská adaptace knihy Stephena Kinga se povedla.
The Hero - Životní role Sama Elliotta.
1922 - Další netflixovská vydařená adaptace Stephena Kinga.
The Wall - Asi nejnenápadnější a nejlepší film roku 2017, který se kinům vyhnul. Vynikajcí ukázka psychologické hry na kočku a myš na válečném pozadí.
Brawl in Cell Block 99 - Nekompromisní vězeňský film, v němž podává Vince Vaughn přesvědčivý výkon jako muž, pro něhož není návratu.
The Foreigner - Zdařilý akční film od režiséra Zlatého oka s ex-Bondem Brosnanem a zasloužilým akčním umělcem Jackie Chanem.
Birth of the Dragon - Bruce Lee je legenda a tento film mu složil vydařenou filmovou poctu.
Nejlepší seriály:
Městečko Twin Peaks - The Return - David Lynch dokázal, že "to" v sobě stále má, bohužel, dává si na čas nám "to" ukázat. Zaplaťpámbů za tuto ukázku. Narcos (3. série) - Sice to už bez postavy Pablo Escobara a Wagnera Moury, který ho hrál, nebylo úplně ono, přesto mě třetí série Narcosu v ničem nezklamala.
Godless - Pozoruhodná westernová minisérie s naprosto epickou závěrečnou částí, při které mi spadla čelist.
Ozark - Kvalitní seriál chytře kombinující rodinné drama s kriminální zápletkou těží také z "temné" atraktivity prostředí Ozark Mountains ve státě Missouri.
Mr. Mercedes - Rok 2017 byl rokem Stephena Kinga. Tento seriál patří k těm nejlepším filmovým (televizním) adaptacím literárního mistra hororu.
Tin Star - Vynikajicí kriminální série s výborným Timem Rothem a jedinečným využitím krásy divoké přírody kanadských Rocky Mountains.
The Punisher - Akční seriál, který má silný příběh i postavy a výborného Jona Bernthala v hlavní roli.
Svět pod hlavou - Český seriál roku, který disponuje chytrými nápady, věrně vystiženou dobovou atmosférou a skvělými hereckými výkony Václava Kopty, Ivana Trojana a Václava Neužila v hlavní roli.
_____________________________________________________________________
Jan Varga
Nejlepší film, který nešel v českých kinech - Brawl in Cell Block 99 - mistrovský nářez, nekompromisní Dantovo peklo ve vězeňské verzi, hutně gradované a vynalézavě vystavěné civilní dílo na hraně citlivého dramatu a brutálního thrilleru s životním výkonem Vince Vaughna.
Nejlepších dvacet filmů, které letos v českých kinech šly (podle abecedy):
Barry Seal: Nebeský gauner - nejlepší komedie loňského léta- Blade Runner 2049 - nejlepší sci-fi s nejpůsobivějším vizuálem
- Čtverec - umělecky nejkonceptuálnější film
- Druhá strana naděje - nejpozitivnější finské drama/komedie o uprchlících
- Dunkerk - nejpůsobivější válečný film vyprávěný ve třech časových liniích
- Já, Daniel Blake - nejhumanističtější drama o škodlivosti byrokracie
- Kráska a zvíře - nádherně vypadající Disney guilty pleasure
- La La Land - zásadní návrat Hollywoodu k muzikálům
- Logan: Wolverine - jiný komiksový film, než jaké tu kdy byly
- Místo u moře - nejuplakanější drama s nejdrtivější pointou
- Moonlight - nejcitlivější drama o lidské proměně
- O těle a duši - křehká snová romance na jatkách
- Paterson - nejúžasnější ilustrace krásy každodenního života
- Star Wars: Poslední z Jediů - nejlepší Star Wars od Epizody V
- Strážci Galaxie Vol. 2 - nejzábavnější block-buster
- To - nejlepší horor, i když knižní předloze se nemá šanci vyrovnat
- Uteč - nejlepší debut, napínavý thriller pohrávající si s motivem rasismu
- Wind River - nejzasněženější film o odplatě, s indiány a zasmušilým stopařem
- Zabití posvátného jelena - největší černohumorná bizarnost
- Zkouška dospělosti - nejlepší reflexe skrz naskrz zkorumpované země
____________________________________________________________________
Vratislav Šálek
Za loňský rok asi mohu tentokráte mít svědomí relativně čisté, protože mimo komiksovek (v MCU jsem se už bohužel ztratil a DCU mě nezajímá) a posledních Star Wars jsem viděl vše podstatné, takže můj žebříček snad může být reprezentativní.
Nejlepší filmy (řazeno dle data premiéry):
La La Land (fantastický, lehký a režijně hravý muzikál, v němž nechybí několik chytlavých a neprvoplánových hitů, Emma Stone je nechutně sexy, Ryan Gosling sympaťák a konec je originálně realistický)- Rozpolcený (definitivní návrat M. Nighta Shyamalana na žánrový vrchol umocněný famózním Jamesem McAvoyem a nečekanou pointou, která vytváří propojené "shyamalanovské" univerzum)
- Místo u moře (mrazivě depresivní film o vině, s níž prakticky nelze žít, s výtečnými hereckými výkony a temnou atmosférou. Až někdy budete mít pocit, že jste na tom zle, pusťte si tohle a uvidíte, že fakt ne.)
- Mlčení (takřka geniální majstrštyk Martina Scorseseho a víc než důstojné zakončení jeho trilogie víry s fenomenálním Andrewem Garfieldem a důležitým poselstvím o tom, že v něco věřit je v životě to nejdůležitější)
- Uteč (debut jako hrom a podvratný satirický horor, který reflektuje současnou společnost a mezi uniformními žánrovkami jednoznačně vyčnívá)
- Válka o planetu opic (výtečné završení jedné z nejinteligentějších trilogií poslední dekády, skvělá moderní variace na klasickou Apokalypsu s úžasně westernovou atmosférou, pomalým tempem a uchvacujícím CGI)
- Dunkerk (prostě Nolan, geniální film, který připomíná zlaté časy kinematografie, fascinuje využitím IMAXovského plátna, hereckými výkony, promyšleným vyprávěním i příběhovou stavbou a zároveň vzdává hold všem válečným hrdinům)
To (v rámci možností a současných kinematografických požadavků jedna z nejlepších kingovských adaptací, která vystihuje ducha předlohy, skvěle pracuje s nenápadným, ale o to děsivějším zlem a dává vzpomenout na bezstarostná dětská léta plná zdánlivě pevných a celoživotních přátelství, prvních lásek a polibků, ale také prvních loučení a strachů, co bude dál)- Wind River (nádherný atmosférický thriller severštější než mnohé severské snímky, s nímž se excelentně režijně uvedl Taylor Sheridan, který dal vyniknout zapadlým koutům USA, temné atmosféře, silnému příběhu a Jeremymu Rennerovi, jenž tu předvádí dosud životní výkon)
- Blade Runner 2049 (artový velkofilm, jaký si dosud dovolil natočit jen Terrence Malick, výtečně funguje snovou atmosférou, vizuální stránkou, představou budoucnosti i návazností na původní film, Denis Villeneuve v něm potvrdil svou genialitu a v době, která všeobecně nahrává krátkým, jednoduchým, povrchním a akčním filmům, natočil pomalý, prakticky bezdějový a mnohovrstevnatý inteligentní snímek)
Hodně smutný rok to byl pro české filmy, protože po dlouhých letech jsem neviděl ANI JEDINÝ a zřejmě jsem o nic nepřišel, navíc mě žádný ani nelákal, což je vskutku alarmující.
Jediným filmem mimo distribuci, který jsem viděl, bylo drama Brawl in Cell Block 99, které můžu jednoznačně doporučit a napíšu k němu jen to, že Vince Vaughn se zcela přetransformoval v totální drsňáky a doufám, že příští počin S. Craiga Zahlera uvidíme konečně v kinech.
Pavel Klimeš V roce 2017 jsem si bohužel natropil značné množství restů, kdy jsem stihl zhlédnout pouze velmi omezený segment snímků. A ano, není mezi nimi tradičně ani jeden z českých filmů. Z toho, co jsem viděl, mi tyto tituly vytanuly jako nejpůsobivější. FILMY:
Dunkerk – nolanovka a pro všechny téměř povinnost bez ohledu na vztah k válečným filmům- Blade Runner 2049 – pokračování legendy, které má na to se stát ještě větší legendou
- Star Wars: Poslední z Jediů – předaleká galaxie mě zatím nikdy nezklamala, a tak tomu bylo i loni
- Logan: Wolverine – komiks, film-noir, western, pseoudo-postapo-svět? To všechno a ještě víc
- Spider-Man: Homecoming – konečně Spider-Man, který i přes teenagerský tón chytne za srdce
- Válka o planetu opic – výborné zakončení výborné série remaků, které nejsou remaky
- Strážci Galaxie Vol. 2 – zábavné, nečekané, dojemné; MCU jede!
- Vražda v Orient expresu – Agatha Christie pro nové tisíciletí
- Thor: Ragnarok – zábavně ujeté a v jistém ohledu šokující pokračování Thora
- LEGO® Batman film – nejbatmanovštější letošní film s Batmanem (i když je z kostiček)
- Městečko Twin Peaks - The Return – dílo naprosto odlišné od všeho, co je k vidění v TV; přinese mnoho odpovědí a větší množství otázek
- Hra o trůny VII – poslední nádech před velkým finále; uspěchané, ale i tak dobré
- Taboo – šílenství v historických kulisách, to je, oč tu běží
- The Punisher – seriál z MCU, který se kvalitativně blíží první sérii Daredevila; ale Punisher je drsnější
- Stranger Things II – zdařilé pokračování, které sice nedosahuje lesku první série, ale i tak zahraje na vaši nostalgickou strunu
Marek Slovák
Nejlepším kinofilmem minulého roku byl emocionálně nejpůsobivější formální experiment (Dunkerk), nejlepší audiovizí na pokračování divácká očekávání podvracející moderna o cykličnosti dějin, zacyklenosti lidí a (ne)možnosti nápravy chyb minulých a návratu ke známému (Městečko Twin Peaks - The Return). Neotřesitelné první místo pro oba, zbytek titulů uvedených níže - nejlepších z distribuce, nejlepších mimo oficiální distribuci, největších zklamání - je bez pořadí. Co se týče minulého roku, jenom několik postřehů/povzdechnutí. Zvyšuje se počet i úroveň odborných filmologických publikací u nás ("výpravné" Juráčkovy deníky a Němcova biografie, Mezi-obrazy, aktivita NFA, zejména Zpět k českému filmu), na druhou stranu do odbornějších periodik (Cinepur, Film a doba) jako kdyby mohl z důvodu jejich podfinancovanosti a nedostatku autorů/autorek psát každý. Vzniklo pár pozoruhodných tuzemských filmů vyvolávajících diskuzi (Křižáček, Svět podle Daliborka), bohužel představa lidí ze Státního fondu kinematografie o tom, co má být kvalitní český mainstream, se zcela míjí se základními estetickými nároky kladenými na taková díla. Digitalizace a dostupnost kopií nevedla k rozšíření nabídky kin, ale k jejich omezení a preferování diváckých snímků, k čemuž se vinou proměny politického a následkem toho i společenského prostředí přidává i omezení z kategorie politické (auto)cenzury: neuvádění kontroverzních dokumentů (Selský rozum) a nezvání tvůrců (Zuzana Piussi), servilita ke korupčníkům regionálního typu (Čunek, Valenta). Přibývá filmových festivalů, ale komunita na nich pracujících se atomizuje, než aby se spojovala.
Neviděno: Safari, Stát pevně, Poslední rodina, Lady Macbeth, Druhá strana naděje, Neruda.
Filmy roku - kinodistribuce: Paterson (parádní parametrička, poéma plátna); La La Land (krasosmutek za klasickým, předdigitálním); Rozpolcený (dráždivá kombinace transtextuální a realistické motivace nutící publikum neustále re/kontextualizovat viděné, a to včetně světa příběhu); Spojenci (poučená hra s dějinami kinematografie); Místo u moře (melodrama, jehož působivost tkví nikoliv v expresivnosti stylu, ale v impresivnosti vyprávění); Jackie (opak Místa u moře); T2 Trainspotting (vybral jsem si, že je to - z estetického hlediska - lepší než jednička); Mlčení (funkční kombinace dvou zdánlivě protichůdných poetik - klasického hollywoodského vyprávění a evropského spirituálního filmu); Moonlight; Logan: Wolverine (více než důstojné zakončení jedné komiksové éry); Ztracené město Z (postklasické vztahování se ke klasickému aneb dobrodružný film, ve kterém jde více o variace než souslednost dění); Personal Shopper (komplexní počin, který lze vnímat skrz tři různé žánrové rámce, přičemž každý je legitimní); Válka o planetu opic (sere to mramor, ale v odkazování se ke skutečnému světu to je neexplicitní a v práci s prvky a postupy válečného filmu i sněžného westernu poučené); Dunkerk; Baby Driver (nevyrovnané, ovšem zařazení si zaslouží už jako extrémní příklad toho, co teoretici nazývají high-concept); Loganovi parťáci (osvěžující kombinace tří různých žánrů - heistu, útěku z vězení a sociálního dramatu, kde white trash přechytračuje morální trash); Dobrý časy (chybí tomu sevřenost, i tak ale souhlasím s přirovnáním k - černohumornému, moralizujícímu, nikoliv gangsterskému - Scorsesemu); Kingsman: Zlatý kruh (oddalování divácké potěchy v nihilistické jízdě dělající si satirické šoufky ze všeho a ze všech); Blade Runner 2049 (nejlepší nepřiznaná adaptace Baudrillardova Dokonalého zločinu); Ta, která odešla (slow cinema o institucionálním a institucionalizovaném násilí); Sněhulák (detektivka pro lidi, kteří viděli moc detektivek, a tak to chtějí netradiční); matka!; Fantastická žena (Almodóvar a Dardennové by se zde mohli lecčemus přiučit); Star Wars: Poslední z Jediů (subverzivní blockbuster, který vyniká v montážích několika linií vyprávění).
Filmy roku - kinodistribuce, zklamání: Lion (midcult, to nejhorší, co Británie provedla Indii od její kolonizace); Neznámá dívka (zžánrovělí Dardennové, kteří do realistického rámce nezvládají přesvědčivě zakomponovat žánrové prvky a postupy); Na mléčné dráze (víc artterapie než artfilm, a i na ten by to bylo uvízlé v šedesátkové poetice nových - československé a maďarské - vln); Vetřelec: Covenant (jako disputace o stvoření hloupé a nabubřelé, jako slasher až na postavu Davida ničím ozvláštňující); Z Paříže do Paříže (byl by to dobrý rodinný crowdpleasure, kdyby to nebyl zároveň film z druhé světové války s ambicí narušit stereotypní reprezentaci Židů jakožto obětí); Pobřežní hlídka (vše nejhorší na americké popkultuře v jednom počinu); Po strništi bos (film, který vypráví jenom minimálně, místo toho rozvíjí téma, kvůli kterému už není HEČ - HEzkým Českým filmem, ale spíše ukázkou připodělaného instantního češství, z čehož bych raději zkratku netvořil); Zahradnictví: Dezertér (workoholismus neznamená kvalitně odvedenou práci pro kina ani "víc než televizi", sorry jako); Hurvínek a kouzelné muzeum (vše špatně, dříve se podobné věci dostávaly pouze na VHS/DVD); Geostorm: Globální nebezpečí (nejsou devadesátky, že ne?); Western (nestačí se zabavit teoretizováním, v čem to je/není western); Rock’n Roll (nikoliv krize mužství a středních let, ale krize struktury vyprávění a krize satiry); Liga spravedlnosti (neobhajitelné jako estetický objekt, neužil jsem si to ani jako guilty pleasure); Tom of Finland (homo film pro heterosexuální důchodce); Thelma (nejhorší příklad artstreamu - téma nenormativnosti v něčem, co neví, jestli chce být "superhrdinská" žánrovka, nebo umělecky odvyprávěným filmem); Český žurnál - Hranice práce (definice slova redundance).
Filmy roku - kinodistribuce, překvapení: Sněhulák (jeden z filmů roku a navzdory drtivé recenzentské a kritické reakci i jedno z překvapení roku - paralelismy před příčinnou provázaností, distancující styl s tlumenými dialogy, větší velikostí záběru a snímáním zpoza odrazových ploch); Suburbicon: Temné předměstí (přeleželý projekt a slabší coenovka stále znamená mírný nadprůměr); Král Artuš: Legenda o meči (takhle dobrá dark fantasy tady nebyla od... ani nevím); Ulička slávy (argumentace zde).
Filmy roku - mimo kinodistribuci: Detroit (stylem to připomene greengrassoviny, ovšem ty nikdy takto neměnily strategie vyprávění a nestřídaly perspektivy - oceňuji více formu než problematický společenskopolitický statement, který nemá daleko k exploataci), Brawl in Cell Block 99 (artsploitation podle mého gusta aneb postavení na hlavu klišé a konvencí subžánru (Wo) man in prison); Janička (nikoliv močení proti větru, ale do nebes, kde se za obláčkem skrývá Bůh a odkaz spirituálního filmu + retardovaná parametrička); Noci navzdory (Malgré la nuit - neonoirová a modernistická variace na příběh Orfea a Eurydiky); Přízrak ("Let them eat cake!"); Okja (jihokorejská nová vlná stále přežívá v podobě žánrového hybridu pro internetového giganta).
Nejlepší seriály: Městečko Twin Peaks - The Return,Mindhunter, Pozůstalí - 3. řada (každý něčemu věříme - je to laciné, ale dojalo mě to); Sense8 - 2. řada (víc statement než experimentování s "emocionální montáží", pořád ale jedna z nejpozoruhodnějších věcí v audiovizi); Legion - 1. řada (excesivní komiksovka, ve které jsou nadpřirozené schopnosti pouze záminkou k myšlenkové hře s vyprávěním, stylem a dějinami kinematografie); South Park (serializace naštěstí úplně neskončila, i díky tomu nejrelevantnější společenskopolitická satira); Bojack Horseman - 4. řada (všichni skončíme sami a umřeme, protože život nemá smysl, deal with it); Rick a Morty - 3. řada (život má smysl jenom proto, aby se člověk díval na poslední dva zmíněné nihilistické seriály); Batesův Motel - 5. řada (dynamika matka-syn se naštěstí ani po smrti matky nevytrácí, přidává se obracení diváckých očekávání); Babylon Berlin (první polovina mírné zklamání vzhledem k ambicím, druhá polovina precizní žánrovka hitchcockovských kalibrů); Sedmilhářky (kritika zde); Mr. Robot (concept epizody zdaleka nejlepší); 13 Reasons Why (s ohledem na cílovku není co vytknout, srozumitelné a komplexní pojednání o rape culture ve formálně precizní podívané); Sherlock (pořád jedna z nejlepších skládaček); The Get Down (druhá polovina první řady je slabší kvůli nižšímu rozpočtu, ale stále umí vypovědět o "nejlepších časech, nejhorších časech"); Dear White People (žádný pamflet, řada rozmanitých hledisek a výstižná sebeuvědomělá a sebereflexivní pointa); Příběh služebnice; Girls - 6. řada (mileniální záležitost pro lidi přisáté na cecíku popkultury, technologie... a rodičů); Červený trpaslík a Will a Grace (retro TV); Mr. Mercedes (v roce Kinga aspoň jeden nesmí chybět, tenhle navíc sympaticky staví na podobnostech a odlišnostech mezi protagonistou a antagonistou); Fargo - 3. řada (nevyrovnané a nejslabší ze všech dosavadních řad, jenže ta jedna epizoda...); Search Party - 2. řada (po nesnesitelné první řadě efektivní kombinace generačního a post-detektivního seriálu s kvalitními hereckými výkony); Peaky Blinders (je to manýra, ale funkční) + z tuzemských speciální zmínka pro Život pod hlavou a Život a doba soudce A.K. (2. řada).
Nejpřeceňovanější seriály: Hra o trůny (vše podřízené tomu nejtupějšímu fan-service, prosím, stop); Na jezeře - China Girl (idiot plot a natolik explicitní a nedůstojně zpracované téma, až je to urážlivé).
Nejlepší mediologické publikace: Mezi-obrazy: Mediální praktiky kameramana Jaroslava Kučery (Kateřina Svatoňová), Zpět k českému filmu (ed. Lucie Česálková), Továrna Barrandov (Petr Szczepanik), Umění počítačových her (Helena Bendová), Jan Němec (Jan Bernard a kolektiv), Gilliameska (Terry Gilliam), Sběrná kniha (Pavel Kosatík).
Nejlepším kinofilmem minulého roku byl emocionálně nejpůsobivější formální experiment (Dunkerk), nejlepší audiovizí na pokračování divácká očekávání podvracející moderna o cykličnosti dějin, zacyklenosti lidí a (ne)možnosti nápravy chyb minulých a návratu ke známému (Městečko Twin Peaks - The Return). Neotřesitelné první místo pro oba, zbytek titulů uvedených níže - nejlepších z distribuce, nejlepších mimo oficiální distribuci, největších zklamání - je bez pořadí. Co se týče minulého roku, jenom několik postřehů/povzdechnutí. Zvyšuje se počet i úroveň odborných filmologických publikací u nás ("výpravné" Juráčkovy deníky a Němcova biografie, Mezi-obrazy, aktivita NFA, zejména Zpět k českému filmu), na druhou stranu do odbornějších periodik (Cinepur, Film a doba) jako kdyby mohl z důvodu jejich podfinancovanosti a nedostatku autorů/autorek psát každý. Vzniklo pár pozoruhodných tuzemských filmů vyvolávajících diskuzi (Křižáček, Svět podle Daliborka), bohužel představa lidí ze Státního fondu kinematografie o tom, co má být kvalitní český mainstream, se zcela míjí se základními estetickými nároky kladenými na taková díla. Digitalizace a dostupnost kopií nevedla k rozšíření nabídky kin, ale k jejich omezení a preferování diváckých snímků, k čemuž se vinou proměny politického a následkem toho i společenského prostředí přidává i omezení z kategorie politické (auto)cenzury: neuvádění kontroverzních dokumentů (Selský rozum) a nezvání tvůrců (Zuzana Piussi), servilita ke korupčníkům regionálního typu (Čunek, Valenta). Přibývá filmových festivalů, ale komunita na nich pracujících se atomizuje, než aby se spojovala. Neviděno: Safari, Stát pevně, Poslední rodina, Lady Macbeth, Druhá strana naděje, Neruda.
Filmy roku - kinodistribuce: Paterson (parádní parametrička, poéma plátna); La La Land (krasosmutek za klasickým, předdigitálním); Rozpolcený (dráždivá kombinace transtextuální a realistické motivace nutící publikum neustále re/kontextualizovat viděné, a to včetně světa příběhu); Spojenci (poučená hra s dějinami kinematografie); Místo u moře (melodrama, jehož působivost tkví nikoliv v expresivnosti stylu, ale v impresivnosti vyprávění); Jackie (opak Místa u moře); T2 Trainspotting (vybral jsem si, že je to - z estetického hlediska - lepší než jednička); Mlčení (funkční kombinace dvou zdánlivě protichůdných poetik - klasického hollywoodského vyprávění a evropského spirituálního filmu); Moonlight; Logan: Wolverine (více než důstojné zakončení jedné komiksové éry); Ztracené město Z (postklasické vztahování se ke klasickému aneb dobrodružný film, ve kterém jde více o variace než souslednost dění); Personal Shopper (komplexní počin, který lze vnímat skrz tři různé žánrové rámce, přičemž každý je legitimní); Válka o planetu opic (sere to mramor, ale v odkazování se ke skutečnému světu to je neexplicitní a v práci s prvky a postupy válečného filmu i sněžného westernu poučené); Dunkerk; Baby Driver (nevyrovnané, ovšem zařazení si zaslouží už jako extrémní příklad toho, co teoretici nazývají high-concept); Loganovi parťáci (osvěžující kombinace tří různých žánrů - heistu, útěku z vězení a sociálního dramatu, kde white trash přechytračuje morální trash); Dobrý časy (chybí tomu sevřenost, i tak ale souhlasím s přirovnáním k - černohumornému, moralizujícímu, nikoliv gangsterskému - Scorsesemu); Kingsman: Zlatý kruh (oddalování divácké potěchy v nihilistické jízdě dělající si satirické šoufky ze všeho a ze všech); Blade Runner 2049 (nejlepší nepřiznaná adaptace Baudrillardova Dokonalého zločinu); Ta, která odešla (slow cinema o institucionálním a institucionalizovaném násilí); Sněhulák (detektivka pro lidi, kteří viděli moc detektivek, a tak to chtějí netradiční); matka!; Fantastická žena (Almodóvar a Dardennové by se zde mohli lecčemus přiučit); Star Wars: Poslední z Jediů (subverzivní blockbuster, který vyniká v montážích několika linií vyprávění).
Filmy roku - kinodistribuce, zklamání: Lion (midcult, to nejhorší, co Británie provedla Indii od její kolonizace); Neznámá dívka (zžánrovělí Dardennové, kteří do realistického rámce nezvládají přesvědčivě zakomponovat žánrové prvky a postupy); Na mléčné dráze (víc artterapie než artfilm, a i na ten by to bylo uvízlé v šedesátkové poetice nových - československé a maďarské - vln); Vetřelec: Covenant (jako disputace o stvoření hloupé a nabubřelé, jako slasher až na postavu Davida ničím ozvláštňující); Z Paříže do Paříže (byl by to dobrý rodinný crowdpleasure, kdyby to nebyl zároveň film z druhé světové války s ambicí narušit stereotypní reprezentaci Židů jakožto obětí); Pobřežní hlídka (vše nejhorší na americké popkultuře v jednom počinu); Po strništi bos (film, který vypráví jenom minimálně, místo toho rozvíjí téma, kvůli kterému už není HEČ - HEzkým Českým filmem, ale spíše ukázkou připodělaného instantního češství, z čehož bych raději zkratku netvořil); Zahradnictví: Dezertér (workoholismus neznamená kvalitně odvedenou práci pro kina ani "víc než televizi", sorry jako); Hurvínek a kouzelné muzeum (vše špatně, dříve se podobné věci dostávaly pouze na VHS/DVD); Geostorm: Globální nebezpečí (nejsou devadesátky, že ne?); Western (nestačí se zabavit teoretizováním, v čem to je/není western); Rock’n Roll (nikoliv krize mužství a středních let, ale krize struktury vyprávění a krize satiry); Liga spravedlnosti (neobhajitelné jako estetický objekt, neužil jsem si to ani jako guilty pleasure); Tom of Finland (homo film pro heterosexuální důchodce); Thelma (nejhorší příklad artstreamu - téma nenormativnosti v něčem, co neví, jestli chce být "superhrdinská" žánrovka, nebo umělecky odvyprávěným filmem); Český žurnál - Hranice práce (definice slova redundance).
Filmy roku - kinodistribuce, překvapení: Sněhulák (jeden z filmů roku a navzdory drtivé recenzentské a kritické reakci i jedno z překvapení roku - paralelismy před příčinnou provázaností, distancující styl s tlumenými dialogy, větší velikostí záběru a snímáním zpoza odrazových ploch); Suburbicon: Temné předměstí (přeleželý projekt a slabší coenovka stále znamená mírný nadprůměr); Král Artuš: Legenda o meči (takhle dobrá dark fantasy tady nebyla od... ani nevím); Ulička slávy (argumentace zde).
Filmy roku - mimo kinodistribuci: Detroit (stylem to připomene greengrassoviny, ovšem ty nikdy takto neměnily strategie vyprávění a nestřídaly perspektivy - oceňuji více formu než problematický společenskopolitický statement, který nemá daleko k exploataci), Brawl in Cell Block 99 (artsploitation podle mého gusta aneb postavení na hlavu klišé a konvencí subžánru (Wo) man in prison); Janička (nikoliv močení proti větru, ale do nebes, kde se za obláčkem skrývá Bůh a odkaz spirituálního filmu + retardovaná parametrička); Noci navzdory (Malgré la nuit - neonoirová a modernistická variace na příběh Orfea a Eurydiky); Přízrak ("Let them eat cake!"); Okja (jihokorejská nová vlná stále přežívá v podobě žánrového hybridu pro internetového giganta).
Nejlepší seriály: Městečko Twin Peaks - The Return,Mindhunter, Pozůstalí - 3. řada (každý něčemu věříme - je to laciné, ale dojalo mě to); Sense8 - 2. řada (víc statement než experimentování s "emocionální montáží", pořád ale jedna z nejpozoruhodnějších věcí v audiovizi); Legion - 1. řada (excesivní komiksovka, ve které jsou nadpřirozené schopnosti pouze záminkou k myšlenkové hře s vyprávěním, stylem a dějinami kinematografie); South Park (serializace naštěstí úplně neskončila, i díky tomu nejrelevantnější společenskopolitická satira); Bojack Horseman - 4. řada (všichni skončíme sami a umřeme, protože život nemá smysl, deal with it); Rick a Morty - 3. řada (život má smysl jenom proto, aby se člověk díval na poslední dva zmíněné nihilistické seriály); Batesův Motel - 5. řada (dynamika matka-syn se naštěstí ani po smrti matky nevytrácí, přidává se obracení diváckých očekávání); Babylon Berlin (první polovina mírné zklamání vzhledem k ambicím, druhá polovina precizní žánrovka hitchcockovských kalibrů); Sedmilhářky (kritika zde); Mr. Robot (concept epizody zdaleka nejlepší); 13 Reasons Why (s ohledem na cílovku není co vytknout, srozumitelné a komplexní pojednání o rape culture ve formálně precizní podívané); Sherlock (pořád jedna z nejlepších skládaček); The Get Down (druhá polovina první řady je slabší kvůli nižšímu rozpočtu, ale stále umí vypovědět o "nejlepších časech, nejhorších časech"); Dear White People (žádný pamflet, řada rozmanitých hledisek a výstižná sebeuvědomělá a sebereflexivní pointa); Příběh služebnice; Girls - 6. řada (mileniální záležitost pro lidi přisáté na cecíku popkultury, technologie... a rodičů); Červený trpaslík a Will a Grace (retro TV); Mr. Mercedes (v roce Kinga aspoň jeden nesmí chybět, tenhle navíc sympaticky staví na podobnostech a odlišnostech mezi protagonistou a antagonistou); Fargo - 3. řada (nevyrovnané a nejslabší ze všech dosavadních řad, jenže ta jedna epizoda...); Search Party - 2. řada (po nesnesitelné první řadě efektivní kombinace generačního a post-detektivního seriálu s kvalitními hereckými výkony); Peaky Blinders (je to manýra, ale funkční) + z tuzemských speciální zmínka pro Život pod hlavou a Život a doba soudce A.K. (2. řada).
Nejpřeceňovanější seriály: Hra o trůny (vše podřízené tomu nejtupějšímu fan-service, prosím, stop); Na jezeře - China Girl (idiot plot a natolik explicitní a nedůstojně zpracované téma, až je to urážlivé).
Nejlepší mediologické publikace: Mezi-obrazy: Mediální praktiky kameramana Jaroslava Kučery (Kateřina Svatoňová), Zpět k českému filmu (ed. Lucie Česálková), Továrna Barrandov (Petr Szczepanik), Umění počítačových her (Helena Bendová), Jan Němec (Jan Bernard a kolektiv), Gilliameska (Terry Gilliam), Sběrná kniha (Pavel Kosatík).
