Britský herec Andy Serkis, kterého má většina lidí zafixovaného jako autora hereckého výkonu digitálního Gluma v Pánovi prstenů, debutuje jako režisér s filmem Nádech pro lásku, který začíná jako okouzlující romance na konci padesátých let, ale ve skutečnosti jde o příběh podle skutečných událostí ze života Robina Cavendishe, muže, který prodělal ve 28 letech obrnu a od té doby strávil zbytek života ochrnutý.Robina (Andrew Garfield) tato nešťastná událost potká v době, kdy se svou milující ženou Dianou (Claire Foy) čekají narození dítěte. Pohybu neschopný a na lůžko upoutaný Robin, kterého udržuje naživu permanentní chod dýchacího přístroje, upadá do depresí a chmur, oddaná žena se mu však rozhodne zlepšit životní podmínky za každou cenu. Z filmu se tak stává povzbudivá a inspirativní oslava života, související i s vynálezem speciálního kolečkového křesla, které pro Robina sestrojí jeden z jeho přátel.
Velmi příjemné jsou procítěné herecké výkony jak Andrewa Garfielda, který si bohatě vystačí s mimikou obličeje a vlastním hlasem, tak Claire Foy – oba značně přispívají k silnému emocionálnímu náboji filmu, který je dojemný, místy melancholický, ale nikdy netlačí příliš na pilu a nesnaží se usilovně ždímat slzy za každou cenu. Velmi dobří jsou i herci ve vedlejších rolích, např. Tom Hollander ve dvojroli Dianiných bratrů-dvojčat, nebo Stephen Mangan coby Robinův vlivný doktor. Některé postavy jsou nicméně až příliš zjednodušené a téměř na hraně karikatury, což se týká například ředitele nemocnice, znatelně projevujícího svou nelibost nad Robinem opouštějícím své nemocniční lůžko.
Velmi příjemné jsou procítěné herecké výkony jak Andrewa Garfielda, který si bohatě vystačí s mimikou obličeje a vlastním hlasem, tak Claire Foy – oba značně přispívají k silnému emocionálnímu náboji filmu, který je dojemný, místy melancholický, ale nikdy netlačí příliš na pilu a nesnaží se usilovně ždímat slzy za každou cenu. Velmi dobří jsou i herci ve vedlejších rolích, např. Tom Hollander ve dvojroli Dianiných bratrů-dvojčat, nebo Stephen Mangan coby Robinův vlivný doktor. Některé postavy jsou nicméně až příliš zjednodušené a téměř na hraně karikatury, což se týká například ředitele nemocnice, znatelně projevujícího svou nelibost nad Robinem opouštějícím své nemocniční lůžko.Andy Serkis režíruje elegantně a rytmicky, retro atmosféra minulých století je hezká na pohled, film si udržuje dobré a stabilní tempo, obsahuje řadu povedených scén (třeba když se manželům na cestě po Španělsku porouchá Robinův dýchací přístroj a během čekání na náhradní přetvoří místní vesničané jejich neplánovanou zastávku v energií překypující poutní místo), a přestože v jeho ději se najdou mezery a nejasnosti (třeba odkud berou manželé neustále finance, když už je od začátku naznačováno, že na tom nejsou s penězi nejlépe), tak je mnohdy dokáže úspěšně zakrýt míra empatie a pochopení, s níž film na své hrdiny nahlíží. Ostatně, snímek produkoval skutečný Robinův syn, Jonathan Cavendish, který se ještě za života svého otce stal filmovým producentem. To je takový roztomilý bonus tohoto filmu.
Svými kvalitami Nádech pro lásku nakonec zastiňuje i tematicky podobné snímky typu Teorie všeho nebo Než jsem tě poznala a předčí jej až Skafandr a motýl, který má navrch hlavně co do inovativního a hodně vizuálního způsobu vyprávění, zatímco Nádech pro lásku je spíš tradičně vystavěný i vyprávěný film, co působí sice poměrně staromilsky a neefektně, leč je překvapivě silný, milý a vlastně i poměrně dost optimistický – přestože je od začátku jasné, k jakému vyvrcholení musí nutně směřovat, s čímž se pojí mírná předvídatelnost celého dějového oblouku. Závěr ale kupodivu není přehnaně patetický a spíš než to, k jakým krokům se hlavní hrdina ve finále rozhodne, v něm může leckomu vadit přibývající make-up na tvářích postav, který je měl průběžně dělat staršími, ale nedopadlo to úplně věrohodně.
Svými kvalitami Nádech pro lásku nakonec zastiňuje i tematicky podobné snímky typu Teorie všeho nebo Než jsem tě poznala a předčí jej až Skafandr a motýl, který má navrch hlavně co do inovativního a hodně vizuálního způsobu vyprávění, zatímco Nádech pro lásku je spíš tradičně vystavěný i vyprávěný film, co působí sice poměrně staromilsky a neefektně, leč je překvapivě silný, milý a vlastně i poměrně dost optimistický – přestože je od začátku jasné, k jakému vyvrcholení musí nutně směřovat, s čímž se pojí mírná předvídatelnost celého dějového oblouku. Závěr ale kupodivu není přehnaně patetický a spíš než to, k jakým krokům se hlavní hrdina ve finále rozhodne, v něm může leckomu vadit přibývající make-up na tvářích postav, který je měl průběžně dělat staršími, ale nedopadlo to úplně věrohodně.Nemyslete si, že se za názvem Nádech pro lásku skrývá nějaká červená knihovna nebo uslzené melodrama. Jde o povzbudivé a oslavující drama člověka, který se nakonec nevzdal, ani když mu bylo nejhůř – hlavně ale díky neutuchající podpoře své oddané ženy, syna a hromady přátel. V důležitosti umět podporu poskytnout i přijmout tak tkví hlavní poselství filmu.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
