Thriller/drama/černá komedie Suburbicon: Temné předměstí, které režíroval George Clooney podle scénáře bratří Coenů, má ve skutečnosti delší historii – Joel a Ethan Coen napsali scénář k tomuto filmu už v osmdesátých letech, ten pak dlouho ležel v šuplíku a teprve nedávno se k němu dostal Clooney, který jej spolu se svým kamarádem a spolupracovníkem Grantem Heslovem poupravil. Vtip je v tom, že i kdybyste si na Suburbicon vyrazili a tohle nevěděli, tak by na vás stejně působil jako něco, co náhodou přicestovalo do kin strojem času z roku 1988.
Od začátku filmu je hlavním hrdinou postava otce, představujícího z dnešního pohledu již typickou coenovskou figurku – věčného smolaře z řad obyčejného lidu, odhodlaného k realizaci velkých plánů, které se mu však přičiněním vlastní idiocie, idiocie lidí v jeho okolí a dalších nepříznivých vnějších vlivů postupně sesypou v jedné velké zpackané řetězové reakci. Postupem času se ale víc a víc začne sunout do popředí další výrazná postava, která dokonce tatínka z jeho pozice hlavního hrdiny sesadí, a to jeho zhruba jedenáctiletý syn, který začne tušit, že před ním tatínek tají nějaké nekalé tajemství, a přestane mu důvěřovat. Film přitom ale vypráví některé části děje i z perspektiv jiných vedlejších postav.
Kdo už toho viděl od Coenů víc, toho v Suburbiconu vyloženě překvapí máloco, a spíš jej bude považovat za „tuctovou“ coenovskou historku, v níž se kupodivu kromě větší příběhové invence ztrácí i Clooneyho režie. Tomuto herci a filmaři se rozhodně nedá upřít řemeslná zkušenost, díky níž film výtečně drží pohromadě, málokdy ztrácí tempo a z humorných či napínavých scén se vytěžilo, co se jen dalo, ale svůj osobitý styl jako by George Clooney pořád hledal. Na Dobrou noc a hodně štěstí Suburbicon rozhodně nemá, zas je ale o dost lepší než jeho předchozí film, velmi rozporuplní Památkáři.
Problém je v tom, že tahle nově přidaná linie nejenže s hlavní zápletkou příliš nesouvisí, ale navíc se k ní vlastně ani nehodí – je totiž zcela seriózní, zatímco zbytek filmu je naopak humorně nadsazený a plný absurdního až černého humoru. Důvod její existence zřejmě spočívá ve snaze začlenit do filmu nějaký společenský komentář s hlubokým morálním poselstvím, avšak je to poselství stejně vyčpělé jako zbytek filmu. Nic nového, co bychom nevyčetli už z mnoha a mnoha jiných filmů předtím, se jím vlastně neříká.[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]










