Šestý díl sedmé řady režíroval Alan Taylor a scénář pochází přímo od hlavních tvůrců seriálu Davida Benioffa a D.B. Weisse. Jak už bylo řečeno u několika předchozích dílů sedmé řady, rychlejší tempo celého vyprávění se velice projevuje, a to nejen pouze určitou zkratkovitostí a „zmenšováním“ fiktivního světa, ale nyní také i tím, že tyto zkratky už prostě neunese děj a drama se začíná sypat jako domeček z karet. Byla to pouze otázka času, kdy se něco takového dostaví, nižší počet dílů tomu koneckonců nahrával už od začátku. V zásadě (a při troše nadsázky) by většina epizod nejnovější sezóny při rozpracování vydala na celé řady v tempu prvních sezón. Tento aspekt je určitě negativním jevem, dal by se však omluvit, pokud by šlo jen o jednu vadu na kráse. Což bohužel není.
Tak jako bylo zvykem již v několika předposledních epizodách, dominuje tomuto dílu jediná dějová linie, ale na rozdíl od předešlých řad není (a ani nemůže být) jediná. Touto linií je lov Jona Sněha a jeho „sebevražedného oddílu“ (jak už je stačil pokřtít internet) na „živého“ mrtvého ( :-) ), který by posloužil jako důkaz pro nedůvěřivé obyvatele Jihu, že je hrozba Bílých chodců více než skutečná. Tato část je ze zřejmých důvodů velmi zábavná. Dočkáme se několika vzácných rozhovorů mezi postavami, které se spolu zatím příliš nesetkaly (Jon/Jorah) i několik patřičných slovních výměn mezi „klasiky“ Tormundem a Ohařem. Kromě toho je však střet s armádou mrtvých jedna velká zmatená (ale ne ve smyslu nepřehlednosti) změť pokusů o hrdinství, útěku a také smrti. Jde sice o zásadní události, ale události jsou podávány tak hekticky, že prakticky žádná nemá šanci doznít a působit. Jednání Jona je pak téměř pomatené, což koneckonců v reakci na celý tento nápad přiznává i on sám. Řada prvků v bitvě je udělána pouze pro větší efekt, než aby to mělo nějaký smysl (a to na obou stranách).
Druhou linií je „mírové“, ale neméně napínavé dění v Zimohradu, kde se v rozepři střetnou dvě dcery Eddarda Starka, zcela očividně rozeštvávané Baelishem. Opět dojde na přetřes to, co si obě mladé ženy musely při svých velmi odlišných cestách zpátky domů vytrpět, a ukazuje se, že Arya je na tom o dost hůře, než jsme si mysleli. Arya, které jindy fandíme a která vzbuzuje strach u nepřátel, je nyní stylizována do postavy, které už držet palce stoprocentně nemůžeme, protože nechybí mnoho, aby překročila podobnou morální hranici jako Daenerys v minulém díle.
Daenerys má s Tyrionem (Peter Dinklage) zajímavou rozmluvu, v níž se musí vyrovnat s následky svého činu v minulém dílu, kdy popravila dva významné členy rodu Tarlyů. Epizoda je oproti minulým malinko delší a je doslova našlapaná událostmi, přesto se však nedostane na spoustu z postav, na které by se v rámci určité kontinuity dostat mělo. Dění Králova přístaviště nemusíme mít každý týden, ale citelně chybí jakékoliv zmínky o zástupcích rodu Greyjoyů. Kromě toho zkratkovitost a až příliš úporný střih přináší celou řadu momentů, které by se daly označit za děravý scénář. Rychlost cestování (a to nejen draků, ale i pěších lidí!) je už prostě nerealistická a nelze ji vysvětlit prostým skokem v čase. Suma sumárum je předposlední díl sedmé řady kvalitativním propadem, který snahou o epičnost, osudovost a napínavost zapomíná na celkový obraz děje, který až doposud působil pečlivým rozvržením a naplánováním. Jde o jednu z nejhorších, ne-li tu úplně nejhorší epizodu, která sice uhání jako splašený drak (či Gendry?), ale přitom musíte kroutit hlavu nad dějovými veletoči chováním svých hrdinů. Ještě nás ale čeká poslední díl této řady a já doufám, že dosáhne velikosti jejích předchozích epizod.
