Na rozdíl od minulého ročníku, u kterého vizuál sebereflexivně pracující s VHS estetikou jakoby oslovoval dvě divácké generace, se ten aktuální prezentuje jakoby pro všechny. Pracuje s motivem švédského stolu, ze kterého by si pro jeho pestrost měl vybrat přece jenom každý. Důvodem, proč byla zvolena zrovna taková grafika, je nejspíš zaměření na švédskou kinematografii, která má být představena v její rozmanitosti. Kvůli parným dnům a počtu hlavních programových sekcí se však na mysl vkrádá otázka, jestli onen švédský stůl není spíše švédskou trojkou (Fokus, Inventura, Spektrum).  

Fokus: Léto s Monikou, nebo Scény z manželského života? Pussy Have the Power!

Člověk volící z nabídky švédské tituly napříč historií, jejíž průřez je prezentován v jednotlivých historicky (Němý film s živou hudbou), žánrově (Švédská krimi, Velikáni suterénu) a tematicky (Folkhemmet, Imigrace, Krátké filmy) vymezených podsekcích, si může klást některé z následujících otázek. Ingeborg Holm, nebo Pussy Have the Power? Dva nesmělí, nebo Vystěhovalci? Drsný film, nebo raději Ošukej mě? Švédská nymfička, nebo Ta, která odešla? Pokud tento hypotetický člověk upřednostní švédské snímky, může ocenit dramaturgii, která namísto známých jmen a známých děl umožňuje udělat si představu o určitém fenoménu.

Na ta "známá jména a známá díla" se nezapomíná, ale jsou prezentována v nových kontextech, jako je tomu u dvou v mezititulu uvedených počinů Ingmara Bergmana, které spadají pod Folkhemmet mapující reprezentaci švédského kapitalisticko-sociálního státu ve filmu. Mezi staré známé - na Filmovce dříve uvedené - patří i v retrospektivách a s mistrným užitím víceexpozic odvyprávěná moralita Vozka smrti a metadokumentární dekonstrukce pověry Čarodějnictví v průběhu věků. Obojí spadá do podsekce se sebevysvětlujícím názvem Němý film s živou hudbou, a tak aspoň ke slyšení budou nově.

Vhodným doplňkem k nestárnoucím klasikám jistě budou kultovní počiny z Velikánů suterénu, a to zejména rape and revenge exploatačka Thriller - Drsný film, která většině bude nejspíš známa pouze zprostředkovaně jakožto jeden z hlavních inspiračních zdrojů a ocitovaných fláků v diptychu Kill Bill Quentina Tarantina. Rozklíčování, proč je jeden žánr u nás tak poslední dobou oblíbený v románech i audiovizi, se pokusí nabídnout Švédská krimi, která nezapomíná ani na proslulého žánrového, v různých encyklopediích často zmiňovaného filmaře Bo Widerberga (Muž na střeše, Muž z Mallorky). (Pozn. autora textu: za tento odstavec se omlouvám Vladimíru Justovi, ale zatímco jiní jsou v encyklopediích, já se možná za to množství floskulí dostanu do odstrašujících slovníků.)

Inventura: Pokoj s vyhlídkou, nebo Černá díra? Dnes se nikam nejede! 
Švédský Fokus doplní trojice významných hostů, kteří uvedou svou miniretrospektivu: graffiti umělec známý díky režii videoklipů pro popové Likke Li Tarik Saleh, dokumentarista i režisér hraných děl Daniel Bergman, který je víc než syn svého slavnějšího otce Ingmara, a držitel Zlatého medvěda z Berlinale a dvojnásobný oscarový nominant Jan Troell. Naopak sekce Inventura nabízí převážně "mrtvolky", z nichž nejlákavější bude nepochybně ta nabalzamovaná: přehlídka kompletní filmografie sovětského sochaře času Andreje Tarkovského, která bude poprvé uvedena v restaurované verzi. Doplní ji uvedení jak jeho školních projektů (Dnes se nikam nejede, Zabijáci plus absolventský Válec a housle), tak i dokumenty (Básník filmu: Andrej Tarkovskij) a přednáška (profánní teoretik spirituálního filmu Jaromír Blažej...ovskij).

Pokud nikam neodjedete (ani nebudete vytrženi po transcendentním zážitku z Tarkáče bloumat městem) a vejde se vám do programu ještě něco konzervativního, vhodným doplňkem budou britské heritage bijáky. Esteticky a významově konvenční až konzervativní filmy od malířů filmového plátna (David Lean, James Ivory, Mike Newell, Hugh Hudson) byste si neměli nechat ujít už díky jejich vysokým produkčním hodnotám, abyste se po projekcích mohli dohadovat, jestli ostrovní historii tvořili výhradně bílí heterosexuální muži. 

Dvojice bílých heterosexuálních mužů, než se stala lesbickými ženami, je podepsána i pod kyberkonzervou Matrix - časovou kapslí devadesátkového zeitgeistu, ve kterém technologie představuje hrozbu. (První část má ovšem oproti kyberpunkovým pokračování tu výhodu, že je usledovatelná samostatně, protože až po úspěchu se začala trousit do dalších médií a platforem.) Máte-li to rádi/y víc punk, respektive KYBERpunk, je pro vás určena ta část inventurní sekce sci-fi, která na spojení člověka a technologie nenahlíží technofobně: původní anime Ghost in the Shell a Galaktický expres 999 od autora Metropolis Rintaro, surreálný a nemilý celovečerní videoklip Tetsuo, pyuňácký pulp Nemesis, Cronenbergova videodromová variace pro věk konzolí a hyperreality eXistenZ, Kathryn Bigelow a její Zvláštní dny, Verhoevenova umělecky odvyprávěná (?) satira (?) akčního filmu Total Recall a vinou Matrixu na kazetách zapadlé futuretro Třinácté patro. Druhou část sekce mají tvořit sci-fi reflektující pokrok ve vědě, společnosti a technologiích: svou estetikou zastaralé béčkoviny inspirované klasickou literaturou Černá díra či Robinson Crusoe na Marsu, v zahraničí kultovní Loganův útěk či Carpenterova Temná hvězda, Paul W.S. Anderson překonávající svůj Horizont události, startrekovská sci-fi pastiš Galaxy Quest, found footage Zpráva o Europě ad.

Spektrum: Janička, nebo Ta, která odešla? Fuck me!  
Hranice tělesnosti nebudou ohledávány jenom v kyberpunkárnách, protože spektrum si lze rozšířit díky New French Extremity, kde budou skoro ohlodávány těla na kost. Nakolik má jeden extrém (nový francouzský) daleko/blízko k jinému extrému (spirituálnímu), budete muset posoudit vy, protože my máme aspoň v jednom případě docela jasno. Podsekci plnou zamilovaných vrahů, mučedníků a zvrácených doplňuje/alternuje mnohem hravější - byť teoretická - Press Start, v rámci které budou k vidění jak adaptace videoher (Wing Commander, resp. film s navazující videohrou Tunelové krysy), tak třeba i filmy, které jsou údajně inspirovány videoherním vyprávěním (myšlenková hra Memento, adaptace Na hraně zítřka), či mu dokonce předcházely (Alphaville, TRON). 

Neméně žhavá bude i projekce Sedmilhářek v podsekci Hot TV (naše kritika zde), kterou v rámci odborného programu mimo jiné doplní debata o současném seriálu (Respekt stan, pondělí 31. 7., 19:00). Pokud jste se ale vyfárali z ostravských dolů a v rámci dovolené si zajeli na "festival", a tak bakaloviny šéfredaktorované arbitrem morálky a cokoliv s nimi spojeného považujete za nepřijatelné, stan má i Česká televize. Hned první den bude večer na programu Den hanby, čímž není míněno, že se před zraky koncesionářů a koncesionářek budou za pomocí důtek trestat dramaturgové za letní normalizační revivaly, protože je tím myšlena projekce polohraného dokumentu (1968) o napadení Pearl Harboru. Pro praktičtěji zaměřené bude v neděli od dvou odpoledne Tomáš Baldýnský dělat to, co jako dlouholetý recenzent, komentátor společenského dění a scenárista nadprůměrných sitcomů utahujících si z české mentality umí nejlépe: pitchovat. Respektive jako člověk, kterého nominovala Česká televize na Českého lva za Kosmo, bude učit druhé, jak správně pitchovat. 

V neposlední řadě si třeba o tom, jestli má program Letní filmové školy v Uherském Hradišti blíže švédskému stolu, nebo švédské trojce, můžete přijít popovídat každý den od tří do čtyř v Cafe 21 na tzv. Fiku s dramaturgem. Prefikaný filmový i odborný program je mnohem rozmanitější, než jak ho představují reduktivní, selektivní a bulvarizující předchozí řádky, po jejichž přečtení si nejspíš kladete stejnou otázku, která možná zazní na panelové diskuzi Filmová kritika v našich luzích a hájích: "Může se stát filmovým kritikem každý, nebo přitahuje především asociální intelektuály a voyeury?"