Sledujte filmserver.cz také na Facebooku!
Přihlásit Přihlásit přes Facebook | Registrovat
LFŠ - Mučedníci

LFŠ - Mučedníci: transcendence skrz transgresi

Vydáno: 21.07.2017 08:00 v sekci Články | Publicistika - | foto: facebook tvůrce

Jak je patrné z názvu, tematický článek - původně psaný před lety jako esej na akademické půdě - je určen náročnější čtenářské obci, která se nezalekne odborných pojmů. Text vydáváme k příležitosti 43. LFŠ, která má jednu programovou sekci zaměřenou na New French Extremity a jinou věnovanou retrospektivě Andreje Tarkovského, abychom ukázali, že oba extrémní póly kinematografie k sobě nemají až tak daleko.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Mučedníci jako spirituální film?

Plakát filmu Mučedníci / MartyrsZařazení Mučedníků, druhého autorského projektu Pascala Laugiera, mezi spirituální díla by se mohlo na první pohled jevit jako krajně nepatřičné. Jde přece o film, u kterého má fanouškovská obec za to, že by se dle něj „měly poměřovat všechny další extrémní žánrové snímky“. Nabízela by se tak velice snadná kategorizace, kdy by šlo o dalšího představitele tzv. „Nové francouzské extrémnosti“ (New French Extremity). Původně pejorativní termín kritika měsíčníku Artforum Jamese Quandta označuje transgresivní, tabu prolamující a viscerální snímky, jež se objevily počátkem 21. století. John Wray poznamenal, že zde zařazení filmaři jsou méně ovlivněni hollywoodskými filmy než jejich předchůdci z nové vlny, protože je jejich styl preferováním dlouhých a složitě komponovaných záběrů anti-hollywoodský, a co do odporu v potřebě říct vše jsou inspirováni mj. Robertem Bressonem. [WRAY, John: Minister of FearNew York Times, 23. září, 2007.] Zdá se, že Nový francouzský extrémismus nemá zase daleko ke spirituálnímu filmu, jak by se mohlo zdát, když se v kontextu s ním zmiňuje klíčová osoba Bressona, kterému se věnoval scénárista a teoretik Paul Schrader ve své zásadní knize Transcendental style in film: Ozu, Bresson, Dreyer. [SCHRADER, Paul (1972): Transcendental style in film: Ozu, Bresson, Dreyer. Berkeley – Los Angeles – London: University of California Press.] 

Kritik Time Out New York David Fear v recenzi na snímek Flandry podotkl, že Bruno Dumont byl považován za spirituálního tvůrce, ale jakoby jeho tvorba začala poslední dobou spadat spíše do Nového francouzského extrémismu, aniž by pozbývala "lidství", které ji a ho vrací zpět mezi tvůrce spirituálních děl [FEAR, David: Flanders. Time Out New York, č. 607, 17. – 23. května, 2007. Online dostupné zde: http://newyork.timeout.com/arts-culture/film/5772/flanders]. U Mučedníků je dle mého nutné provést opačný postup a Pascala Laugiera zařadit mezi tvůrce spirituálních filmů, a tedy upozadit onu nálepku Nového francouzského extrémismu, o což se zasazuje jak autor sám, tak i diváci.


Fotografie z filmu Mučedníci / MartyrsMá se za to, že k výše popsanému kinematografickému trendu patří i současný francouzský horror (exploatace), který přepracovává žánrové konvence (Hranice smrtiUvnitř,Ils), a tak někteří hovoří dokonce o nové vlně či obnově. Vůči tomuto a tomu, že Mučedníci spadají mezi zmíněné exploatace, se vymezuje sám režisér a scénárista Pascal Laugier. Míní, že i navzdory názorům zahraničních kritiků je domácí situace jiná, jelikož ročně vzniká ve Francii na 200 snímků, z čehož pouhé 2-3 jsou exploatační/horrorové, a to se ještě týká nízkorozpočtové produkce, která nachází diváky spíš v zahraničí. Naopak ve Francii se vede otevřená diskuze, jestli by vůbec něco tak násilného mělo být uváděno v multiplexech. Svou „druhotinu“ Laugier navíc vnímá spíš jako „velmi sentimentální (…) milostný příběh“, přestože si je vědom toho, že natočil „hororový film, který má rozdělovat diváky, protože horor je transgresivní“ a že „pracuje s mnoha archetypy, které jsou vypůjčeny z horrorových žánrů“.


Ačkoliv Laugiera lze na rozdíl od Andreje Tarkovského, Františka Vláčila, Piera Paola Pasoliniho či Paradžanova těžko považovat za filmaře-mučedníka s jistým fluidem, jelikož produkční a distribuční potíže (popsány výše) ho z něj těžko můžou dělat, lze v jeho případě uvažovat o konfesním přístupu. Byl totiž narozen a vychován jako katolík, i když spíše kvůli tomu, aby se udělala radost prarodičům, a vliv křesťanství přiznává, i když v něj – stejně jako v konverzi nebo synkrezi - nevěří. Jak sám říká, „ví vše o ukřižování, vině a extázi utrpení a lituje toho hodně, protože bez těchto sraček by byl mnohem tišší a mírumilovnější osobou, ale možná by nebyl tak kreativní“.


Fotografie z filmu Mučedníci / MartyrsBylo by ale unáhlené tvrdit, že se z jeho strany nejedná o spirituální intenci, protože ta může být i negativní. Otázku, zdali jde o spirituální intenci, a pokud ano, tak jestli tu negativní, nechám otevřenou, protože se Laugier nikdy ke spirituální stránce a s ní spojeného pozitivního či negativního náboje Mučedníků nevyjádřil. V případě spirituální recepce je to již jednoznačnější, protože při prozkoumání internetových diskuzí na různých databázích dominuje nikoliv rozebírání míry explicitnosti násilí, ale implicitního významu různým interpretacím otevřeného závěru. Dokazuje to založení celkem 13 diskuzních fór na IMDb, v nichž se diskutující zabývají vším: od toho, o čem celý film vůbec pojednává, až k dílčím detailům (odmaskování mademoiselle), které mohou být nápomocny k vyřknutí jednoznačného ortelu. (Nejinak tomu bylo na ČSFD.) K nalezení jsou i dvě analytičtější kritiky, které na věc nahlíží z psychoanalytického hlediska a vyjadřují se k symptomatickým významům (tj. co dílo vypovídá o společnosti?). Svorně dospivají k tomu, že hlavní je zodpovězení otázky proč, která nám prozradí ústřední téma: co je to transcendence, resp. spirituální prvky vypoví něco o lidstvu a jeho obsesi posmrtným životem.


Poslední, k čemu je třeba se vyjádřit před rozborem a výkladem Mučedníků, je, zdali jde o film náboženský, duchovní, či spirituální. Není pochyb, že jde o dílo duchovní, protože duchovní otázky – existuje posmrtný život? – v něm sehrávají důležitou roli. Duchovní film je ale nadřazen tomu náboženskému a spirituálnímu, kdy první jmenovaný můžeme vyloučit, protože i přes čerpání z biblické ikonografie (mučednictví, cesta) se nezpracovává náboženské téma či část starého textu. Dle mého jde o Mučednících přemýšlet i jako o spirituálním filmu, což se na následujících řádcích pokusím prokázat aplikováním přístupu Jaromíra Blažejovského (strukturální a stylové parametry spirituálního filmu, které vyvolávají spirituální modus) a Paula Schradera (transcendentální styl: tři stupně, které navozují recipientovi transcendenci [BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír (2007): Spiritualita ve filmu. CDK, Brno].

Původní upoutávka na film Martyrs (Mučedníci, 2008)

Mučedníci
jako spirituální film!

Fotografie z filmu Mučedníci / MartyrsDosud jsme si určili pouze to, že u Mučedníků je zřejmý konfesní přístup Pascala Laugiera, kdy si nemůžeme být jisti spirituální intencí (a pokud ano, tak spíše tou negativní), ale spirituální recepci zpochybnit nelze. Pro mnohé diváky tak nejde o běžný, nýbrž spirituální film. Dále se nelze vyhnout nezbytným spoilerům, a tak chci – obdobně jako tak učinili mnozí zahraniční i domácí recenzenti a komentátoři – upozornit na to, že neobeznámení diváci by neměli číst dál, protože si zkazí řadu překvapení. Nadále budu tedy počítat s čtenářem obeznámeným (a čtenářkou obeznámenou), nejlépe takovým (takovým), který (která) při sledování zažil(a) zcela odlišný zážitek. Byl(a) uveden do zvláštního recepčního stavu, jelikož narativní svět byl obohacen přítomností posvátna.

Pro jistotu ale nabízím popis zásadních a zlomových událostí, rozčleněný z analytických důvodů na čtyři části a epilog. Dělení má své opodstatnění vzhledem k změnám v (sub)žánru, naraci a stylu a s tím spojené nutnosti změnit vnímání (v závorce délka trvání dle času díla):

(1): mladá holčička Lucie uteče svým věznitelům paradokumentární formou v úvodních titulcích), než se zdá, že je znovu unesena - duchem? (00:00 – 8:00);

(2): skočí v čase o patnáct let později (8:00: – 43:35):

a) Lucie najde své věznitele a zabije je i s rodinou (8:00 – 15:25),

b) na pomoc (15:25 – 43:35) jí přijede Anna, avšak Lucie, pronásledována vzpomínkami na minulost
a monstrem (= duchem minulosti), páchá sebevraždu;

(3): druhého dne Anna volá matce, objeví tajnou chodbu, která vede do sklepa-mučírny, kde nalézá stále žijící vězněnou a mučenou ženu, která je před spácháním sebevraždy zastřelena nově příchozími členy spolku, jež vězněnou a mučenou ženu „nahradí“ Annou (43:35 – 60:02:36);

(4): Anna je ostříhána, mučena, pravidelně bita a nakonec stažena z kůže, až dosáhne požadovaného stavu transcendence a dokáže o něm promluvit s mademoiselle, která svolá ostatní členy spolku, ale než jim řekne, co se dozvěděla, zastřelí se (60:02:36 - 91:15);

+ epilog/coda (91:15 – 95:13) – Anna leží nehybná na stole, nabíhají závěrečné titulky s para-dokumentárními záběry ještě mladé Anny a Lucie s písní Your Witness od Seppuku Paradigm.

Fotografie z filmu Mučedníci / MartyrsVyvstává problém, jaký mód se při sledování nabízí, zda vůbec dochází k přepnutí na jinou ontologickou rovinu. První, krátká expoziční část je mysteriózní (víme, že byla unesena, ale nemáme ponětí proč); druhá je revenge thrillerem (Lucie se pomstí za věznění a mučení), který přejde v duchařský horror (kvůli mučení má halucinace – vidí ducha dívky, kterou při svém útěku nezachránila); třetí pasáž se zlomí v tzv. creature horror; čtvrtá – a závěrečná – je pro nás nejzajímavější. Zde dochází k přechodu na jinou ontologickou rovinu, kdy nelze nalézt analogii k thrillerům, v nichž je strašidelná zkušenost racionálně zdůvodněna, či hororům, ve kterých je racionálno zpochybněno, popř. k filmům čerpajícím pointu z metafyzického obratu. Nedochází k pouhému obratu k duchovnu, protože prostřednictvím užití aluze a symbolů, existenciálního i transcendentálního času a modálních atributů (pasivita postavy, změna záběrování, prodloužení času, kontrastní hudba a potlačení psychologických vysvětlení „na úkor“ těch spirituálních) je dosaženo spirituálního módu. Proberme si jednotlivé znaky postupně.


Mučedníci již svým názvem odkazují na biblickou postavu, která trpěla pro a za druhé, aby vykoupila jejich hříchy; ve filmu dokonce mademoiselle prohlásí, že mučedník není pouhým výmyslem křesťanství, čímž tento způsob čtení ještě umocní, i když dodá, že jako nejsilnější se osvědčily ženy. Nechybí ani zjevná symbolika, kdy je Anna po stažení z kůže vypodobněna jako Ježíš na kříži. Konvenční symbolika je ale přítomna i v nespirituálních předchozích pasážích (1 – 3), jako když hejno ptáků po vyvraždění rodiny vzlétne k nebi či prší, aby se smyl hřích všech zúčastněných (pýcha, chamtivost, nezabiješ). Přítomnost těchto znaků ale neumožňuje zažití něčeho jiného, protože zde absentuje Bůh – pokud přistoupíme na to, že krátký záběr na okenní odraz stromu není pouhým ustavujícím záběrem, který vyjadřuje přechod do druhého dne, všimneme si, že strom je neklidný – chvěje se – a slunce nevychází. Záměrně se zde nebudu věnovat režisérem preferovanému čtení symptomatického významu snímku jakožto kritického obrazu cynické doby těch mocných (bohatých) a slabých (obětí), což je umocněno předtitulkovým definováním názvu jakožto „svědek“ (adjektivum). 


Intertextové odkazy, aluze a symbolika spirituální film spirituálním filmem a priori nedělá. Specificky se pracuje s časem. Můžeme psát o čase existenciálním, ohraničujícím horizont lidské existence před smrtí (zde mučednice Anny), přivádějícím nás k tomu transcendentnímu.


Fotografie z filmu Mučedníci / MartyrsModální atribut pasivity je přítomen ve stylistických prvcích. Hudební stopě, která kontrastuje s akcí – mučení v podobě brutálního mlácení a lidské dehonostace (upoutání řetězem k židli, potřeba vykonávána do kýblu) je v montážní sekvenci podbarveno melodickou a optimistickou hudbou. Přechod mezi předposlední a poslední částí je oddělen pomalou zatmívačkou, délka záběrů se z rychle stříhané akce první hodiny výrazně prodlouží a namísto dokumentárně trhaných detailů převažují ty statické s nepatrným přerámováním s větší distancí a tzv. travelling shots (jízdy, které následují nějakou postavu). Lze namítnout, že styl je v poslední čtvrtině napojen na Annu, čemuž by odpovídala mentální a percepční subjektivita (má halucinace v podobě Lucie, skrze její oko se dostáváme – doslova – do její mysli), ale spíše se ukazuje čas světa bez Boha, protože opakované záběry mlácení jsou stěží motivovány kompozičně, když vyprávění nikam dál neposouvají.


Pasivitu nacházíme i u postavy Anny, která se může zdát jako aktivní, když se stará o těla vyvražděné rodiny a poté o svou mrtvou přítelkyni, ale není zodpovědná za své jednání ani tehdy, protože její činy určuje mocnější síla (Lucie). Dalo by se vytknout, když je v poslední – spirituální – půlhodině zpasivněna, že ji ovládá zlá organizace, která s ní má vyšší plány, a tak nelze uvažovat o svědkovi či původci v transcendentální entitě. Opomíjela by se tím ale samotná Anna, která se oním svědkem (marturos – adjektivum: svědek) a transcendentní entitou díky Lucii stává.


Fotografie z filmu Mučedníci / MartyrsAž bressonovské je nejenom zachycení chůze mučitelů, jako kdyby i oni byli řízeni něčím vyšším, ale i způsob, jakým se ve vyprávění distribuují informace. Ty se zcela záměrně omezují výhradně na ty nezbytně nutné, které se dozvídáme až zpětně (kdo unesl Lucii?, byli lidé v oné vyvražděné rodině opravdoví únosci?, proč všechno to mučení? ad.), a tak namísto psychologické drobnokresby cítíme v jednání něco vyššího. Obě hlavní hrdinky – Lucie i Anna – jsou navíc determinovány k tomu, aby dosáhly transcendence, jelikož jsou ženy, jak osvětlí mademoiselle.


Pokud bychom pro zjištění, jak funguje vyprávění u spirituálního snímku, použili přístup Paula Schradera, museli bychom vyjít z jeho rozlišení z knihy Transcendental style in film. V ní popsal tři stupně, jimiž lze navodit recipientovi transcendenci: nejdříve je ukázána (1) každodennost, která má podobu rutinní všednosti, aby mohlo dojít k (2) disparitě, v rámci níž dojde k povznesení se k vyšším principům, které vedou k (3) stázi – zázraku, dosaženém různými prostředky. Narace je poté charakterizována nízkou komunikativností, upřednostňováním opakování před variací. Jednotlivé body odpovídají v Mučednících fázím tortury, která je (1) opakována každodenně s pečlivou pravidelností, až se (2) Annina mysl začíná bránit halucinacemi, což (3) vede k stažení z kůže, kdy se mozek brání transgresivní zkušenosti (překonání tělesných omezení) transcendencí (překonání smyslových a rozumových omezení).  


Zodpovězení, jestli je něco po smrti, je pak necháno na divákovi zvlášť, kdy si do filmu bude projektovat své vlastní přesvědčení, které je dáno jeho vírou. Interpretace je pak dvojího rázu – optimistická X pesimistická, přičemž u každé můžeme zvažovat jak variantu „něco je po smrti“ X „nic po smrti není“. Optimistická vychází v obou případech z módu vnímání. Při uchopení díla jakožto žánrového bychom dospěli k tomu, že posmrtný život neexistuje, protože šlo celou dobu o revenge movie, kdy Anna mademoiselle záměrně lhala, což bude mít za následek sebevraždu vůdčí osobnosti, potažmo celé skupiny – a mučení nebude nadále pokračovat. Při uchopení díla jakožto spirituálního, byli-li bychom konfesně smýšlející, by něco po smrti bylo, ale pouze to, co si člověk za svůj život zasloužil (Anna by tak skončila spolu s Louise, jak dokazuje paradokumentární pasáž v závěrečných titulcích, ale mademoiselle to neví a vystřelí si mozek z hlavy, čekaje nirvánu). Pesimistická varianta se poté řídí stylistickými postupy: po smrti nic není, což jasně naznačuje prázdno, když se zcela ponoříme do Anny (nájezd a výjezd z/do oka), a tak se mademoiselle zabije, protože neunese (a skupině nedokáže říct), že veškeré snažení bylo k ničemu X po smrti něco je, ale není to nic hezkého, kdy mademoiselle nesvede žít s tímto neustále na mysli (šminky odkládá proto, že chce odejít ze světa taková, jaká byla kdysi).


Xavier Dolan ve filmu Mučedníci / MartyrsAplikováním metodologie Paula Schradera a Jaromíra Blažejovského jsme došli k závěru, že pod Mučedníky je podepsán konfesní autor, přesto ale nelze s jistotou určit, šlo-li z jeho strany o spirituální intenci, na čemž ale nic nemění spirituální percepce. Analyzováním strukturálních a stylistických parametrů bylo prokázáno, že jde o spirituální film, u kterého je třeba v poslední čtvrtině přepnout na jiný mód vnímání. Nálepku „Nového extrémního filmu“ tak nelze stáhnout na celek, protože transgrese zde slouží transcendenci. Nejednoznačné zakončení pak nutí k pochybnostem, jak vše vnímat, i když se po několikerém zhlédnutí přikláním k optimistickému zakončení (nutnost přepnutí, odklon od převládajícího narativního a stylistického systému) s existencí posmrtného života (paradokumentární extradiegetické záběry jako zásvětí – každému je určeno, co si zaslouží). Podstatné je ale pochybovat, a tím pádem neustále ověřovat stávající teorii a víru.

Dlouhometrážní film o filmu Mučedníci v původním znění. 


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Kinopremiéry: 13. týden
Kinopremiéry: Godzilla, Kong a Gump obsluhují anglického krále a prožívají dokonalé dny Poslední březnové premiéry jsou především ve znamení návratu dvou monster a jednoho zvířátka. Na plátnech si to znovu rozdají Godzilla a Kong, diváckým hitem ovšem nepochybně bude pokračování dobrodružství psa Gumpa.... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 07:30 v sekci Radar | Kinopremiéry
0
Top 20 ČR: 12. týden
Top 20 ČR: Čechy zajímá jen Duna a Sladký život V českých kinech se stále nejvíce chodí na americký trhák Duna a na českou komedii Sladký život. Zájem je také o animák o Kung Fu Pandě. čtěte zde
Vydáno: 26.03.2024 07:30 v sekci Komentáře | Top 20 ČR
0
Box office: 12. víkend
Box office: Koho zavoláte? V amerických kinech proběhla o víkendu premiéra nového dílů Krotitelů duchů, který ovládl víkendové tržby a posunul celou franšízu do klubu miliardářů. čtěte zde
Vydáno: 25.03.2024 07:30 v sekci Komentáře | Box office
0
TV tipy: 22. 3. 2024 - 28. 3. 2024
TV tipy: Žena v táboře tygrů sepisuje čtvrtý protokol a hledá zelený led S končícím březnem v televizích nejvíce překvapí zařazení dvou absolutně neznámých britských thrillerů z osmdesátých let. Největším diváckým lákadlem ale nejspíš bude premiérové uvedení dramedie Hodně štěstí, pane... čtěte zde
Vydáno: 22.03.2024 07:30 v sekci Radar | TV tipy
0
Kinopremiéry: 12. týden
Kinopremiéry: Neposkvrněné panenky na útěku z Utopie I v tomto týdnu je v kinech čas na dohánění restů, protože žádná z premiér nemá velký divácky potenciál a je spíše pro hrstku fanoušků. To platí jak pro novinku Ethana Coena, tak pro horor Neposkvrněná se Sydney Sweeney. čtěte zde
Vydáno: 20.03.2024 07:30 v sekci Radar | Kinopremiéry
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Téma: Série Vymítač ďábla seřazená od nejhoršího dílu po nejlepší (15.10.2023 09:30 v Články | Publicistika)
- Téma: 10 nejlepších rolí Roberta De Nira (17.08.2023 16:30 v Články | Publicistika)
- TV tipy: Japonská mafie rozehrává za slunovratu zlodějskou partii (23.06.2023 07:30 v Radar | TV tipy)
- Zemřel Eduard Artěmjev (29.12.2022 19:50 v Novinky | Zprávy)
- TV tipy: Temný osud udělal z bílého bizona budovatele říše (20.05.2022 07:30 v Radar | TV tipy)
- TV tipy: Největší showman Geronimo hledá výchozí bod k roku draka (01.04.2022 07:30 v Radar | TV tipy)
- TV tipy: Jokerův mozek je v plamenech (25.03.2022 07:30 v Radar | TV tipy)
- Kinopremiéry: Příšerákovi běží poslední závod do ztraceného města (23.03.2022 07:30 v Radar | Kinopremiéry)
- TV tipy: Escobar skrývá podivná tajemství a trpí diagnózou šampionů (18.03.2022 07:30 v Radar | TV tipy)
- Paul Schrader natočí Master Gardener (02.09.2021 12:00 v Novinky | Zprávy)
- Trailer: The Card Counter (28.07.2021 10:50 v Novinky | Trailery)
- Kinopremiéry: Nadějná mladá žena má ještě čas zapadnout mezi rytíře spravedlnosti (26.05.2021 07:30 v Radar | Kinopremiéry)
- TV tipy: Raubíř Ralf se v domě ztracených duší objevil na špatné straně, kde prožil zoufalství a získal naději (02.04.2021 07:30 v Radar | TV tipy)
- Téma: 100 let od narození Rudolfa Hrušínského (17.10.2020 10:00 v Články | Publicistika)
- Téma: Nejslavnější sci-fi filmy let 2010 - 2019 (15.08.2020 12:00 v Články | Publicistika)
- Téma: nejslavnější sci-fi filmy 70. let (21.06.2020 12:00 v Články | Publicistika)
- TV tipy: Django a Anna Kareninová prožívají rok na dědině a řeší případ Sloane (12.06.2020 07:30 v Radar | TV tipy)
- TV tipy: Tarzan a rudí američtí psanci prožívají podzim v New Yorku (22.05.2020 07:30 v Radar | TV tipy)
- Téma: Všechny filmy Martina Scorseseho od nejhoršího po nejlepší (17.11.2019 08:30 v Články | Publicistika)
- Top 10: filmy Richarda Gerea (31.08.2019 10:00 v Články | Publicistika)

PREMIÉRA TÝDNE   09/2024

Duna: Část druhá
8/10

Snímek Denise Villeneuva zručně převedl mnohovrstevnatou a významově i dějově komplikovanou románovou předlohu do unikátní filmové podoby poctivého blockbusteru, jenž nestojí jen na akčních atrakcích.

AKTUÁLNĚ V KINECH

Kompletní seznam kinopremiér naleznete zde.

TV TIPY

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ FILMY (poslední týden)

NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ OSOBY (poslední týden)

filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
filmserver.cz - o filmech víme vše
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1804-5529
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe
Zavřít reklamu