Příběh je tentokrát o tom, že Gru je z práce vyhozen, jelikož si nechá proklouznout mezi prsty padoucha (zhrzenou bývalou dětskou hvězdu z osmdesátkového televizního seriálu), který uloupil největší diamant na světě. Zároveň se Gru dozví, že má bratra – dvojče. Navštíví ho a s jeho pomocí a prostředky se pokusí získat diamant zpět a zabránit jeho lupičovi ve zničení Hollywoodu.
Zároveň si tvůrci filmu už zřejmě myslí, že strčit do záběru mimoně a nechat je žvatlat bude samo o sobě legrační, ale ono to už vážně nestačí, když to člověk vidí již ve čtvrtém filmu a navíc s průběžně klesající hladinou invence. To sice neznamená, že by film nebyl nacpaný nejrůznějšími vtípky a vizuálními gagy (je a jak), nicméně v porovnání s nedávnými pixarovkami nebo disneyovkami je to i tak docela bída, až na pár světlých výjimek (třeba skluzavka na sýrovém festivalu je vážně originální nápad). Pak je tu ještě ta věc, že animáky od studia Illumination Entertainment jsou založeny hlavně na juchání, zakopavání, padání a obdobné fyzické komice a příběh hraje až druhé nebo třetí housle, viz třeba také Tajný život mazlíčků. A snímek Já, padouch 3 je dějově vážně strašlivě slabý.
Jediné, co by si na filmu teoreticky mohli užít dospělí, jsou občasné narážky na 80. léta a hezky stylizovaná animace. Jinak je ale všechno podřízeno publiku dětskému. Postavy se neustále infantilně pitvoří a křepčí, dvě třetiny filmu se odehrávají ve fiktivní zemi, kde jsou ulice zaplaveny prasátky a prodejny sladkostí se nacházejí na každém rohu, a hlavní záporák okolo sebe rozhazuje místo výbušnin žvýkačky. Z hlediska atraktivity pro malé děti jde o ideální produkt, ale jejich dospělý doprovod bude mít co dělat, aby to přežil.[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]











