Rozlučka probíhá ve velkém stylu - v Miami v tanečních klubech a následně v soukromé rezidenci na pláži, se spoustou alkoholu, s trochou kokainu a se striptérem. Jedna z oslavenkyň ale striptéra omylem zabije, takže je potřeba vyřešit, jak naložit s jeho tělem.Chování hrdinek tohoto filmu lze shrnout do následujících kroků:
- Projevit se jako tupá kráva a provést nějakou dementní hloupost.
- Hystericky panikařit.
- Dělat všechno možné, jen ne to, co by bylo v dané situaci vhodné a přínosné.
- Skuhrat a naříkat.
- Nadávat ostatním a svalovat na ně vinu.
- Opakovat stále dokolečka kroky 1 – 5.
- Tvářit se u toho celou dobu jako královna plesu a mluvit sprostě.
V Holkách na tahu není ani jedna sympatická postava. Hlavní hrdinky se chovají jako hloupá neschopná nemehla a mužské postavy jsou vylíčeny jako totální exoti. Viz snoubenec hlavní hrdinky, který si myslí, že ze svatby sešlo, takže se za svou milovanou vydává autem uprostřed noci, přičemž jeho kamarádi ho v rámci dosažení maximální rychlosti a efektivnosti vybaví na cestu energy drinky a prášky na zvýšení soustředění a obléknou ho do plen, aby po cestě nemusel vůbec zastavovat. Logika prostě.Vlastně zdaleka nejvíc lze soucítit s vedlejšími postavami několika lupičů, kteří se do děje nachomýtnou někdy v poslední pětině a zřejmě měli být za padouchy, ale jsou ze všech nejsympatičtější, protože jsou obdařeni alespoň mírnou hladinou racionality a důvtipu, což se o ostatních postavách říct nedá. Jiné vedlejší postavy jsou ještě postarší pár sexuálních maniaků (Demi Moore (!)) a úchylové na benzínce, kteří buď nabízejí drogy, nebo orální sex.
Zápletka je pochopitelně nesmyslná, což by nevadilo, ale ona je kromě toho zároveň nedotažená, hloupě zakončená a leckteré v ní obsažené rekvizity jsou po hříchu nevyužité (třeba bílý koberec, na nějž se musí dávat pozor, nebo sado-maso koutek). Přesto by dějová kostra „máme mrtvolu a nevíme, co s ní“ mohla být i celkem nosná, pokud by byla naplněna nějakým slušným komediálním obsahem. Onen komediální obsah je nicméně generován pouze ultra-stupidním chováním postav a „humornými“ hláškami, z nichž většina zřejmě vznikla důsledkem improvizace.
A na místech, kde by se člověk třeba i zasmál, zas vtipy úspěšně zabíjí neobratnost režisérky, scenáristky a producentky Lucii Aniello (jejíž manžel a spoluautor scénáře hraje toho snoubence hlavní hrdinky). Třeba když si pětice oslavenkyň otevře na letišti sekt a vytáhnutí zátky způsobí zvuk podobný výstřelu, načež všichni okolo v panice lehnou na zem, tak by to samo o sobě mohlo být legrační. Ale následný brutálně doslovný dialog: „To znělo jako výstřel. A my jsme na letišti. Jejda,“ veškerou potenciální vtipnost té scény ubije k smrti.
Kdo argumentuje tím, že muži nejsou cílová divácká skupina tohoto filmu, tak tím rovnou automaticky přiznává jeho nedostatečnou kvalitu. Protože pokud je komedie obecně dobrá a vtipná, tak by mělo být jedno, pro jaké pohlaví diváků je určená. Holky na tahu ale dobré ani vtipné nejsou, je to jen 96 minut trvající přehlídka křečovitých pokusů o humor, která se subjektivně jeví jako tříhodinová. Takže pokud se u tohoto snímku někdo bavit bude, tak pravděpodobně ženy, které jsou podobné jako jeho hlavní hrdinky. Tj. plus mínus třicátnice, které za vrchol zábavy považují opíjení se v hlučném tanečním klubu, šňupání kokainu na záchodě, hlasité vřískání, debaty o penisech a menstruaci a následné poblití barového pultu.
Zápletka je pochopitelně nesmyslná, což by nevadilo, ale ona je kromě toho zároveň nedotažená, hloupě zakončená a leckteré v ní obsažené rekvizity jsou po hříchu nevyužité (třeba bílý koberec, na nějž se musí dávat pozor, nebo sado-maso koutek). Přesto by dějová kostra „máme mrtvolu a nevíme, co s ní“ mohla být i celkem nosná, pokud by byla naplněna nějakým slušným komediálním obsahem. Onen komediální obsah je nicméně generován pouze ultra-stupidním chováním postav a „humornými“ hláškami, z nichž většina zřejmě vznikla důsledkem improvizace.Bohužel, improvizace v podání pětice hereček (kromě Scarlett Johansson ještě Jillian Bell, Zoe Kravitz, Kate McKinnon a Ilana Glazer) sestává pouze z vulgárního blábolení o ničem, jehož nevtipnost je uměle maskována přehrávaným smíchem, hlasitým výskáním a záběry na vykulené obličeje hrdinek. Zmíněné herečky jsou ve většině případů jistě schopné komičky a určitě by dokázaly být vtipné, ale v tomto filmu se to nějak nepovedlo.
A na místech, kde by se člověk třeba i zasmál, zas vtipy úspěšně zabíjí neobratnost režisérky, scenáristky a producentky Lucii Aniello (jejíž manžel a spoluautor scénáře hraje toho snoubence hlavní hrdinky). Třeba když si pětice oslavenkyň otevře na letišti sekt a vytáhnutí zátky způsobí zvuk podobný výstřelu, načež všichni okolo v panice lehnou na zem, tak by to samo o sobě mohlo být legrační. Ale následný brutálně doslovný dialog: „To znělo jako výstřel. A my jsme na letišti. Jejda,“ veškerou potenciální vtipnost té scény ubije k smrti.Kdo argumentuje tím, že muži nejsou cílová divácká skupina tohoto filmu, tak tím rovnou automaticky přiznává jeho nedostatečnou kvalitu. Protože pokud je komedie obecně dobrá a vtipná, tak by mělo být jedno, pro jaké pohlaví diváků je určená. Holky na tahu ale dobré ani vtipné nejsou, je to jen 96 minut trvající přehlídka křečovitých pokusů o humor, která se subjektivně jeví jako tříhodinová. Takže pokud se u tohoto snímku někdo bavit bude, tak pravděpodobně ženy, které jsou podobné jako jeho hlavní hrdinky. Tj. plus mínus třicátnice, které za vrchol zábavy považují opíjení se v hlučném tanečním klubu, šňupání kokainu na záchodě, hlasité vřískání, debaty o penisech a menstruaci a následné poblití barového pultu.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
