Ostrov svaté Heleny natočený Vlastimilem Šimůnkem je zvláštní film: na jedné straně prozrazuje až amatérský původ, současně však zaujme strhujícím vnitřním zaujetím, jakého se marně snaží dosáhnout díla daleko ambicióznější. Hlavním hrdinou je tu vysloužilý muzikant, jenž své hodně sporné kariéře - hrával totiž na zaoceánských výletních lodích - obětoval svou rodinu a vlastně i důstojnější vyhlídky. Tak pozvolna zestárnul, aniž čehokoli významnějšího dosáhl, a hlavně zůstal sám. Manželka jej opustila, dcera se s ním už dávno nestýká. Zůstal jen hořký pocit životního nenaplnění a prohry. To všechno jej žene k poslednímu zoufalému pokusu: při hledání dcery se dostává až do rumunského Banátu, mezi tamní usedlíky českého původu, do rázovité vesničky Svatá Helena. Až tam, během dlouhého čekání, získává přece jen přehodnocující náhled na svou dosavadní existenci. Obrovským a dlužno dodat, že příjemným překvapením je tu zpěvák Láďa Kerndl v hlavní roli, u níž neskrývá autobiografické impulzy. Ostatně amatérské filmové záběry, které zachycují hrdinovo zahraniční vystupování, se ve skutečnosti týkají právě Kerndla. Jistě z této vnitřní provázanosti, jakéhosi splývání fikce a reality, plyne velká přesvědčivost, s jakou se Kerndl zhostil svého povahově složitého Františka. Rozhodně jej neobhajuje, ale na druhou stranu ani neodsuzuje, spíše mu zjednává rozměr jakési bezradnosti, nešťastného přešlapování na místě a snad i pocitu ukřivdění, třebaže si stárnoucí umělec může za své trable sám. Významově ústřední část filmu se odehrává v prostředí Banátu a ukazuje, jak Františkovy pózy až tam pod náporem autentického vesnického života a dřiny s ním spojené roztávají a mizí, jak přehodnocuje dosavadní postoje. Je rozpoznatelné, že právě tyto sekvence vznikaly jako první, jako nezbytný předpoklad celého filmu. Důležitá místa však nalezneme i jinde. Ve scénách, které se odehrávají v tuzemsku, spatříme, jak zpíjející se František hraje po klubech, film se dotkne i Františkovy víry ve vysněný slavný návrat, když společně s dávným kamarádem Gustavem chystá opětovné vystoupení. Gustava si s nemenší přesvědčivostí zahrála jiná osobnost zdejší popové scény Pavel Bobek, jenž mu rovněž vtiskl vnitřní opravdovost. Je pak vcelku vedlejší, že se Františkova dcera přece jen vynoří, že se tu mihne třeba mírně cynický primář, další Františkův kamarád. Režiséra Šimůnka totiž podezírám z toho, že tyto epizodky sem zasunul jen proto, aby se mohl pochlubit, že na účinkování v jeho filmu přikývly i takové hvězdy jako Tatiana Vilhelmová nebo Bolek Polívka. Z ryze dramaturgického hlediska však tyto přílepky jen rozbíjejí ústřední linii, která emotivně působila hlavně svou sevřeností - a čímkoli ji pentlovat bylo zbytečné. Sdělnost a schopnost oslovit naštěstí zůstávají zachovány. Režisér Vlastimil Šimůnek vytvořil dílo s mnohými ochotnickými příznaky, ale přesto fascinující záchvěvy niterné autenticity. Název sám také evokuje vícevýznamový rozptyl - kromě banátské vesnice Svatá Helena, skutečně připomínající výspu uprostřed drsné přírody i rumunského okolí, odkazuje k místu posledního Napoleonova vyhnanství, ostrovu rovněž nazvanému Svatá Helena. A obě možnosti se navzájem propojují do nenápadného souzvuku.