Ve Stroji času se ale zaměřím na mnohem zajímavější verzi tohoto klasického příběhu, kterou je československá hororově laděná (IMDb uvádí "gotická"), temná pohádka Panna a netvor, kterou natočil slovenský režisér Juraj Herz známý především díky kongeniálnímu filmovému přepisu Spalovače mrtvol, který natočil o deset let dříve než tuto pohádku.Každý, kdo měl možnost vidět film v dětství, musel jím být hluboce zasažen a poznamenán. Pamatuju si, že jako dítě jsem měl z filmu opravdovou hrůzu a nevnímal jsem ho vůbec jako pohádku, ale jako strašidelný horor pro dospělé. Každý si asi pamatuje začátek filmu s jeho zlověstně navozenou atmosférou a následnou honičku zvířete a jeho oběti. S pohádkou pro mě tehdy neměl nic společného. Nyní, o třicet let později ho už jako pohádku, dosti romantickou, i když s temnými podtóny vnímám. Panna a netvor je každopádně špičkově vybroušený filmový klenot, který ze své působivosti dodnes nic neztratil.
Příběh je trochu podobný Popelce. Tady je Popelkou Julie (Zdena Studenkova), jedna ze tří dcer otce (Václav Voska), bohatého obchodníka, který chce vdát své dvě dcery, Gábinku (Jana Brejchová) a Málinku (Zuzana Kocúriková). Otec se vydá prodat obraz, ale zabloudí v lese, když v dáli uvidí bílé světlo, kterého ho přiláká. Nalezne zchátralý zámek, v němž zdánlivě nikdo nežije. Využije pohoštění i noclehu, a ráno si nabere zlato a šperky od hostitele - netvora (Vlastimil Harapes), ale utrhne bílou růži, čímž hostitele urazí. Ten mu za trest přikáže, aby mu poslal jednu ze svých dcer. Nabídne se pouze Julie. Ta dorazí na zámek a ráda by poznala hostitele, kterého jen slyší. I přesto se do něj Julie zamiluje.O vzniku filmu existují docela zajímavé podrobnosti. Herz Pannu a netvora natáčel na několika místech v Čechách, v Praze Suchdole, v zámecké zahradě v Mnichově Hradišti, v Praze na Vinohradech a Novém Městě. Herz nechal celá zámek postavit v ateliérech na Barrandově, který vybudoval architekt Vladimír Labský. Tyto ateliéry pak málem shořely, při scéně v závěru, kdy netvor zapaluje svůj zámek. V těchto dekoracích se pak po úpravách točily další filmy, Herzova druhá pohádka z toho roku Deváté srdce a pak ještě Tajemství Ocelového města a Kočičí princ.
Pokud se vám zdálo, že hlasy obou hlavních postav - Panny a netvora nepatří ke svým obličejům, pak se vám to nezdálo, neboť postavy Studénkové i Harapese namluvili Taťjana Medvecká a Jiří Zahajský. Zuzanu Kocúrikovou nadabovala Jorga Kotrbová. Herz původně chtěl, aby netvora daboval Eduard Cupák. Tomu se ale příčilo dabovat českého herce. Harapese si Herz zvolil po předchozí zkušenosti s psychologickým dramatem Den pro mou lásku a hlavně proto, že věděl, že Harapes je především pohybově zdatný a choreografie pohybů netvora je ve filmu hodně důležitá. Samotnou podobou netvora se Herz také dost výrazně odklonil od jeho klasického zobrazování - jako lva. Herz zvolil originální ptačí podobu netvora, jemuž dominují obrovský zobák a peřím pokrytá hlava a také orlí drápy. Herz tuto podobu preferoval kvůli tomu, že pták není přívětivé, ale nekomunikativní zvíře. Tato maska, kterou vytvořili maskérka Jiřina Bissingerová a maskér Jiří Hurych, je i z dnešního hlediska naprosto perfektní a oběma za to patří hluboká poklona. Důležitým prvkem tu je vnitřní hlas netvora ve formě klasického voiceoveru, který nám přibližuje netvorovu tragickou vnitřní rozpolcenost. Netvor vlastně není zlý a strašný, pouze trpí vyvržeností a izolací od lidí, ale i zvířat.
Jako autoři předlohy a scénáře jsou v titulcích uvedeni básník a autor divadelní hry František Hrubín a Ota Hofman. Na scénáři s nimi spolupracoval i sám Herz. Ten samý scénář byl už o sedm let použit v televizní Krásce a zvířeti, kterou natočil Antonín Moskalyk. Za kamerou Panny a netvora stál Jiří Macháně, s nímž Herz poprvé spolupracoval na Dni pro mou lásku. Podmanivou hudbu pro film složil Petr Hapka.Panna a netvor má všechno, co činí film nezapomenutelným. Pokud jste na něj už zapomněli, neváhejte a připomeňte si ho.
