Demolition vydělal při své americké premiéře, kterou měl snímek 8. dubna letošního roku, jen velmi málo a ani kritika si s ním nevěděla moc rady, když se kritické ohlasy pohybovaly jen v poloze smíšených. Žádné ovace jako v případě Klubu poslední naděje a částečně i Divočiny. Valée se tentokrát evidentně do vkusu publika a kritiky netrefil. Přitom je Demoliton film nadmíru pozoruhodný, zvláštní a nese sebou osobitý režisérův styl, který je po těchto třech filmech nezaměnitelně jeho.Demolition vypráví o muži jménem Davis (Jake Gyllenhaal) pracujícím ve finanční sféře a ve firmě řízené jeho tchánem Philem (Chris Cooper), kterému na začátku filmu tragicky zahyne jeho žena Julia (Heather Lind). Přes banální případ s automatem na sladkosti, kam (na firmu) Davis posílá dopisy, se seznámí s pracovnicí klientského centra Karen Moreno (Naomi Watts), která mu jednou v noci zavolá a později i jejím synem Chrisem (Judah Lewis), kteří žijou s jejím přítelem a šéfem Carlem. Mezi Davisem a Karen se rozvine zvláštní přátelské pouto.
Obsah filmu nenaznačuje, že by se mělo jednat o něco neobvyklého, o nějaký neobvyklý a zvláštní příběh. Zvláštní je hlavně způsob jednání hlavního hrdiny, kterého znovu skvělým způsobem představuje Jake Gyllenhaal, který znovu dokazuje, že mu role podivínů à la Donnie Darko nebo Slídil neobvykle dobře sedí. Davis se totiž chová zcela jinak, než jak je v podobném druhu příběhů obvyklé. Netruchlí, ani nezačne pít, ani nepropadá depresím, ale se smrtí své manželky se vyrovnává zcela originálním způsobem, začne ho přitahovat nikoliv sebedestrukce, ale destrukce, přesněji demolice. Scénář k filmu, který napsal prakticky neznámý Bryan Sipe, je vskutku zvláštní a naprosto neobvyklý v mainstremové hollywoodské produkci. Na druhou stranu tím Demolition i přes přítomnost herecké hvězdy Gyllenhaalova formátu není. Ten obdivuhodně ztvárnil postupnou proměnu svého hrdiny, který se mění z netečného, ale spolehlivého pracovníka v přesný opak, zaujatého, ale zcela nespolehlivého člověka. Sipův scénář také vyniká hodně černým humorem a mnoha originálními situacemi. Jedním slovem: zvláštní, žánrově nejspíš tragikomedie. Pro srovnání mě napadá snad jen podobnost s filmy Horší už to nebude nebo Volání o pomoc.
Vallée prokázal svými třemi počiny, když počítám Klub poslední naděje a Divočinu a Demolition, že je originálním režisérem se svým stylem, který ihned poznáte. Patří k němu především jeho typická záliba ve flashbacích, které zcela nenásilně zapojuje do děje a jejichž prostřednictvím se seznamuje se vzpomínkami hlavních hrdinů. Přesně ty samé scény, ten samý postup má ve všech třech svých filmech, kterými se zapsal do širšího diváckého povědomí.Vallée se po Demolition, které mělo premiéru už na podzim 2015 na festivalu v Torontu, vrhnul na televizní tvorbu. Natočil sedmidílnou minisérii nazvanou Big Little Lies, v níž hrají například Alexander Skarsgård nebo Reese Witherspoon a v podobě osmidílné minisérie začne natáčet Sharp Objects, adaptaci Gillian Flynn s Amy Adams v hlavní roli. Já osobně doufám, že se potom Vallée k celovečerním snímkům opět vrátí, protože všechny (ty) tři byly a jsou skvělé.
