Hlavní hrdinkou je korejská dívka Sukhui, která někdy ve třicátých letech dvacátého století přijíždí do Japonska dělat komornou pro bohatou šlechtičnu Hideko, která nikdy neopustila komnaty svého honosného panství, a o niž se po smrti její matky i tety stará její podivínský strýc.
Ve skutečnosti je ale Sukhui profesionální kapsářkou, jež se za služku jen vydává, aby s příslibem tučné odměny pomohla jistému sňatkovému podvodníkovi mladou a naivní Hideko svézt. Ten ji po svatbě plánuje nechat zavřít do blázince a shrábnout její záviděníhodný majetek. Celou akci však zkomplikuje nenadálé vzplanutí milostných citů mezi oběma hrdinkami.Film je přitom dělen do tří kapitol, přičemž každá z nich je vyprávěna z pohledu jiné postavy. Nejprve tedy z pohledu Sukhui, poté z pohledu Hideko a ve třetím případě z pohledu ještě někoho jiného. Každý ten pohled zcela obrací smysl doposud viděného, přichází s novými příběhovými zvraty a odkrývá nové a netušené souvislosti, zásadní odhalení v motivacích postav a sofistikovaně propojené střípky děje bohatého na intriky, přetvářku a erotické dusno. V příběhu ubírajícím se nečekanými cestičkami jednak na konci už nic není takové, jaké to bylo na začátku, a zároveň je tento příběh diskurzem o propastech lží a o lásce a sexualitě.
Pokud jste viděli nějaké předchozí Chan-wook Parkovy filmy (Oldboy, Nebohá paní pomsta,Stokerovi…), tak máte slušnou dispozici ke znalosti toho, co zhruba očekávat. Komorná je snímkem dlouhým a spletitým a kromě na pozornost relativně náročného stylu vyprávění záměrně mate a znejišťuje diváka i občasným výrazným poukázáním na nějaký detail, který působí až snově a magicky, dokud se třeba později nevysvětlí. Zároveň jde o snímek vizuálně skvostný a exoticky působící, jehož většina se odehrává v přepychovém sídle kombinujícím architektonické styly starého Japonska a viktoriánské Anglie, a jehož postavy mluví záměrně (z příběhového i dramatického důvodu) střídavě korejsky i japonsky, což je do češtiny přeneseno dvoubarevností titulků (korejština bíle, japonština žlutě).Erotika je ve filmu poměrně odvážná (nicméně přirození vidět nejsou), avšak ne vždy vzrušující a příjemná. Na vášnivé jiskření mezi oběma hrdinkami a na jejich milování je vždy pohlíženo jako na něco dokonale přirozeného, jemného a žádoucího, zatímco touhy mužské jsou vykládány jako chlípné, odporné a odpudivé, respektive vysloveně perverzní. Navíc se Chan-wook Park místy zjevně pokouší šokovat zařazením nějakého extrémního jevu, jak má ostatně ve zvyku, a jako obvykle jsou takové jevy ve své netradičnosti i záměrně zvrhle vtipné, ať už jde o nějakou neobvyklou sexuální praktiku, náhlý záblesk brutálního násilí, komickou vsuvku nebo nějakou zábavnou konotaci (závěr ve stylu „zazvonil zvonec a pohádky byl konec“).
Pozornost si zaslouží i herecké výkony prakticky všech přítomných, výprava filmu, kamera a hudba. Chvílemi je snímek sice až příliš zmatečný a zbytečně často skáče v čase, což ho nečiní v kombinaci s korejsko-japonskými historickými, kulturními a společenskými reáliemi zrovna jednoduchým v orientaci a v pochopení všech souvislostí hned napoprvé, tudíž by mu slušela trochu učesanější a přímočařejší forma, leč to je také asi jediná podstatnější výtka.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]Pozornost si zaslouží i herecké výkony prakticky všech přítomných, výprava filmu, kamera a hudba. Chvílemi je snímek sice až příliš zmatečný a zbytečně často skáče v čase, což ho nečiní v kombinaci s korejsko-japonskými historickými, kulturními a společenskými reáliemi zrovna jednoduchým v orientaci a v pochopení všech souvislostí hned napoprvé, tudíž by mu slušela trochu učesanější a přímočařejší forma, leč to je také asi jediná podstatnější výtka.Sledování Komorné je opojným zážitkem, už jen pro její atmosféru, dějové kličky či využívání neotřelých motivů. Jde o nesmírně působivé dílo, které si pravděpodobně zaslouží i detailnější rozbory, hlavně jde ale o nadstandardně dobrý film, který dokáže překvapit na mnoha úrovních v tom nejlepším slova smyslu.
