Nepatřil sice k těm nejvýraznějším postavám tzv. Nového Hollywoodu a jeho jméno se v souvislosti s tímto obdobím vybaví fanouškům až ve třetí čtvrté řadě, jeho osud byl ale natolik zajímavý, že by vydal na samostatný film. Už jeho datum narození obklopuje troška tajemna, neboť sám Michael Cimino záměrně uváděl několik různých dat, aby zmátl žurnalisty, nicméně jako nejpravděpodobnější se jeví 3. únor 1939.

Jako mnoho tvůrců Nového Hollywoodu i on pocházel z italo-americké rodiny. Jeho otec byl hudebním žurnalistou, matka pak módní návrhářkou, není tedy divu, že od mládí inklinoval k umění. Nikdy ale nebyl úplným kliďasem, protože ačkoli byl považován za zázračné dítě a navštěvoval pouze soukromé školy, v pubertě se často přimíchával do bitek, holdoval alkoholu a přátelil se s ne úplně vybranými přáteli. Nakonec ale v roce 1961 získal vysokoškolský titul v Yale v oboru malba, architektura a dějiny umění.

Po škole se začal věnovat natáčení reklam, v čemž se stal poměrně úspěšným a později i dost vyhledávaným tvůrcem, který spolupracoval s prestižními společnostmi. Z jeho rukou tak pochází reklamy pro Eastman Kodak, United Airlines nebo Pepsi. K jeho vůbec nejslavnějším reklamním počinům patří Take Me Along pro United Airlines - minutový spot, který je stylizovaný do muzikálu, hýří barvami, americkými symboly a nápaditou choreografií.

Reklamní spot Take Me Along V roce 1971 však pocítil, že ho reklamy už plně neuspokojují a přestěhoval se do Los Angeles, kde se chtěl živit jako scenárista. Zpočátku neslavil příliš úspěchů a podílel se především na dvou filmech - dnes zapomenuté sci-fi Silent Running a druhém a nejlepším dílu série o Drsném Harrym s názvem Magnum Force. Při něm se potkal s představitelem hlavní role Clintem Eastwoodem, což pro něj mělo zcela zásadní dopad.

Už tehdy hvězdnému herci a tvůrci totiž ukázal svůj další scénář k odlehčené akční komedii Thunderbolt a Lightfoot o dvou zlodějíčcích, kteří hledají ukrytý lup z poslední akce a zároveň prchají před svými bývalými kumpány. Eastwoodovi se příběh líbil, okamžitě ho odkoupil a Ciminovi dal šanci ho natočit. S chutí si zahrál hlavní roli, jeho partnera pak ztvárnil Jeff Bridges, který se dokonce dočkal i oscarové nominace. Pro debutujícího režiséra šlo o jednoznačný úspěch, neboť film si vedl slušně i v pokladnách kin a ani odborná veřejnost se k němu nestavěla nijak zvlášť negativně.

Vrchol ale přišel v roce 1978. Tehdy se stále začínající autor rozhodl riskovat, a i když měl na stole plno nabídek, dokázal si prosadit režii ambiciózního dramatu z vietnamské války o trojici přistěhovalců, kteří dobrovolně narukují do bojů v asijské džungli a odnesou to psychicky i fyzicky. Lovec jelenů, jak tvůrce film pojmenoval podle záliby hlavních hrdinů v každoroční honbě, sice několikrát překročil rozpočet a točil se déle, než bylo plánováno, stal se ale obrovským hitem. Ke spolupráci získal Roberta De Nira, Johna Savage, začínající Meryl Streep, Johna Cazalea, George Dzundzu a Christophera Walkena, jemuž role psychicky zlomeného veterána vynesla oscarovou sošku.

Oscara se dočkal i samotný Michael Cimino (za režii, za scénář zůstalo u nominace), film pak dále triumfoval v kategoriích střihu, zvuku a nejlepšího filmu roku. Velebili ho diváci, kteří do kina chodili poměrně hojně, i odborníci, kteří uznávali jeho obrovské kvality. Tvůrci se tu v podobě děsivé a mrazivé ruské rulety podařilo vytvořit jeden z nejsugestivnějších válečných symbolů a na rozsáhlé tříhodinové ploše, kterou si naštěstí nakonec navzdory všemu a všem prosadil, vykreslil opravdu strhující příběh, v němž je válečných sekvencí snad jen dvacet minut a hlavní je psychologická studie tří kamarádů, jimž válečné šílenství změní životy naprosto děsivým způsobem.

Originální trailer filmu Lovec jelenů / The Deer Hunter Po tomto trumfu mu filmový svět takřka ležel u nohou a on dostal absolutní volnost ke svému dalšímu projektu. Ten ho ale přivedl do pekla a jeho potenciálně hvězdnou kariéru zcela zničil. Epický western Nebeská brána, který si k realizaci vybral, měl být jeho dalším vítězstvím. Vždyť podobně rozmáchlé příběhy byly v té době v módě, western už nebyl úplně na vrcholu, ale pořád měl své příznivce a částečně milostný příběh zasazený do doby, kdy se bohatí dobytkáři chtěli zbavit evropských přistěhovalců, působil hodně atraktivně. Sehnal i slušné obsazení, v němž se mimo jiné objevili Kris Kristofferson, Christopher Walken, John Hurt, Isabelle Huppert, Jeff Bridges nebo Brad Dourif. Všechno mu hrálo do karet.....

... jenže se v něm naplno projevilo jeho megalomanství a bohužel i to, co se o něm říkalo - že je naprosto nesnesitelný, panovačný, arogantní a egoistický. Natáčení provázely obrovské spory, Cimino při něm absolutně ztratil soudnost a nadhled nad látkou a naprosto nesmyslně si vybojoval možnost vyměřit snímku neskutečnou, skoro šestapůlhodinovou (!) stopáž. Tu musel nakonec zkrátit na poloviční délku, ta ovšem v kinech běžela jen jeden týden a naprosto katastrofální výsledky zapříčinily, že se do střižny šlo ještě jednou a výsledná délka pak byla sto čtyřicet devět minut.

Ani to ale filmu nepomohlo a skončil totálním fiaskem, když při rozpočtu čtyřiceti milionů dolarů (původně plánovaný byl jen deset) vydělal pouhých tři a půl. Studio United Artists, které filmu do poslední chvíle bezvýhradně věřilo, tento neúspěch prakticky zničil a položil, o samotném tvůrci ani nemluvě. Ačkoli z dnešního pohledu jde o vizuálně vytříbený snímek, který má své kouzelné momenty, absentuje v něm příběh a často se dostavuje nuda.

Oficiální trailer filmu Nebeská brána / Heaven's Gate
Po tomto propadáku se Ciminovi začaly zavírat všechny dveře a dokonce přišel i o podepsanou lukrativní smlouvu s televizní stanicí CBS. Z jeho následků se nikdy nevzpamatoval a na jediný úspěch své kariéry už nikdy nenavázal. Dlouhých pět let mu trvalo, než se k režii vrátil. Tehdy zrealizoval vesměs průměrné drama Rok draka s Mickeym Rourkem v titulní roli, na jehož scénáři se s ním podílel Oliver Stone, ani to mu ale nepomohlo k většímu úspěchu. 

Toho se nedočkal ani o dva roky později, kdy měla premiéru adaptace románu Maria Puza Sicilián, v jejíž hlavní roli se představil Christopher Lambert. Nový Kmotr se však nekonal a snímek sklidil zdrcující kritiky, které byly o to horší, že šlo právě o předlohu od autora legendární gangsterky. Ruku v ruce s nimi šli i diváci, kteří v kinech nechali jen pět milionů dolarů, což byl další průšvih režisérovy upadající kariéry.

Nepřála mu ani devadesátá léta, v nichž se pokusil o návrat s remakem klasiky Hodiny zoufalství, kde si zopakoval spolupráci s Mickeym Rourkem a přibral i hvězdného Anthonyho Hopkinse, a s krimidramatem Jít za sluncem, v jehož titulní roli se objevil Woody Harrelson. To ale vydělalo pouhých jedenadvacet tisíc dolarů, a ačkoli bylo nominováno na jednu z cen na prestižním festivalu v Cannes, znamenalo definitivní konec úsilí kdysi slibně se rozvíjejícího talentu.

Po posledních neúspěších se stáhl do ústraní, stal se poměrně úspěšným spisovatelem a od roku 2004 žil převážně ve Francii. V roce 2007 se pak na velmi krátkou dobu vrátil k režii, když svým tříminutovým počinem přispěl do antologie Chacun son cinéma, která oslavovala šedesáté výročí canneského festivalu. 2. července letošního roku pak ve věku sedmasedmdesáti let zemřel z dosud neobjasněných příčin.

K tajemné auře, která provázela celý jeho život, notně přispělo i to, že po katastrofě v podobě Nebeské brány odmítal komunikovat s novináři a jakýkoli rozhovor s ním byl velmi vzácný. Příliš se neangažoval ani při vydání svých filmů na DVD, kam nepřispíval komentáři ani poznámkami, odmítal vzpomínat i na herce, s nimiž pracoval. Na jednu stranu se mu není co divit, protože za své přebujelé ego zaplatil vysokou cenu, na druhou stranu je škoda, že se s filmovými fanoušky nepodělil o svůj náhled na kinematografii jako takovou. Budiž mu země lehká a doufejme, že nebeská brána mu nezůstala uzavřena.