Vznik jeho druhého filmu, z něhož se vyklubal Lovec jelenů, provázely různé spory a tahanice. Zde konkrétně už ve fázi předprodukce a při psaní scénáře. Předlohou byl scénář The Man Who Came to Play o hráčích ruské rulety v Las Vegas, který napsali Louis Garfinkle a Quinn K. Redeker. Ten zakoupil producent Michael Deeley, vedoucí nové produkční skupiny EMI Films vzniklé z hudebního labelu EMI. Deeley si pak vyhlédl právě mladého a nadějného Cimina. Cimino si pro spolupráci na scénáři najal Derica Washburna, s nímž předtím spolupracoval na Silent Running. Verze, kdo co napsal nebo nenapsal, nás ani tolik nemusí zajímat. Každopádně motiv ruské rulety Cimino a Washburn ponechali, ale celý příběh přenesli do pennsylvánského průmyslového mestečka mezi ruské přistěhovalce. Podstatnou změnou ale bylo to, že příběh reagoval na vietnamský válečný konflikt, který byl v semdesátých letech stále tabu, protože stále příliš čerstvý a palčivý. Na druhou stranu to byla výzva zkusit se poprvé výrazně vyrovnat s touto traumatickou událostí amerických dějin.
Cimino s Washburnem se rozhodli rozdělit film po vzoru divadelních her do tří dějství s epilogem. Každé dějství zabírá zhruba hodinu trvání celkem tříhodinového filmu. První dějství ukazuje denní rutinu tří přátel z ocelárny, Mika (Robert De Niro), Stevena (John Savage) a Nicka (Christopher Walken), kteří jsou povoláni do války ve Vietnamu. Než ale narukují, vyjedou si spolu ještě jednou (a naposled) na "lov na jelena" a ještě stihnou oženit Stevea s Angelou (Rutanya Alda), zatímco vychází najevo, že Mike je zamilovaný do Nickovy přítelkyně Lindy (Meryl Streep). Druhé dějství nás vrhne přímo do válečného konfliktu, v němž jsou všichni tři Mike, Steven a Nick chyceni Vietcongem a přinuceni hrát mezi sebou ruskou ruletu. Nakonec se jim podaří ze zajetí uprchnout. Trojice se nicméně rozdělí. Nick zůstane ve Vietnamu a Steven se při útěku zraní. Třetí dějství je pak věnováno vyrovnání se s následky války, Mikovu návratu domů a jeho snaze přivést zpět i Nicka, která opět vrcholí ruskou ruletou s fatálními následky. V závěru se pak zbytek přátel, mezi nimi i navrátivší se Steven, sejde a film končí při zpěvu písně "God Bless America" Irvinga Berlina.
Natáčení Lovce jelenů začalo v červnu 1977. Šlo o první film zobrazující vietnamskou válku natáčený v Thajsku v autentických lokacích. Cimino do sestřihu zařadil i autentické dokumentární záběry z pádu Saigonu z dubna 1975. Nejdříve musely být natočeny scény s Cazalem, který v té době už procházel konečným stádiem nemoci a umřel o necelý rok později. Svatbu filmaři natočili poblíž Clevelandu v Ohiu v historické pravoslavné katedrále. Kameramanem filmu byl Vilmos Zsigmond, který čerstvě obdržel Oscara za Blízká setkání třetího druhu. Jádro filmu tvoří druhá část s ruskou ruletou, kterou tvůrci natáčeli ve skutečných podmínkách se skutečnými krysami a komáry, kde hlavní trojice herců byla zavřená ve skutečné bambusové kleci u řeky Kwai. Problém byl kupodivu v nalezení ochotného místního Thajce, který by neměl problém s fackováním herců. De Niro navíc zařídil, že jeho kolega Walken dostane skutečnou facku, takže jeho reakce je ve filmu autentická. De Niro i Savage za sebe odmítli kaskadéry při nebezpečných scénách skoků do vody.
De Niro označil natáčení Lovce jelenů za fyzicky nejnáročnější ve své kariéře, a to měl před sebou ještě drastickou fyzickou proměnu v Zuřícím býkovi. S De Nirovou tehdejší posedlostí autenticitou a detailem je zázrak, že všichni ve zdraví natáčení přežili. De Niro například požadoval, aby pro zesílení účinku byl v zásobníku skutečný náboj. Šlo o scénu na lovu, kde se Cazalova postava ohání svým revolverem. Cazale si prý před každým záběrem sám zbraň zkontroloval, zda není v zásobníku náboj zrovna v té části komory, která následovala po zmáčknutí spouště.
V době, kdy šel film do postprodukce, se jeho rozpočet pohyboval kolem částky 13 milionů dolarů. Poměrně vysoká částka v té době. Velkou práci pak měl střihač Peter Zinner, který musel z obrovského množství natočeného materiálu dát filmu nějaký smyslupný tvar. I mezi ním a Ciminem se při střihu objevily neshody. Ciminovi se nelíbilo, že Zinner bez jeho vědomí sestříhal svatební scénu. Když byl film hotov s délkou tři hodiny dvě minuty, jeden z vedení Universalu, Sid Sheinberg, z něj nebyl nadšený. Vadila mu jeho tříhodinová délka, což znamenalo méně představení a tím pádem méně tržeb a pak i záverečná scéna s "God Bless America", kterou považoval za anti-americkou. Což je zvláštní, protože dnes na mě tato scéna působí jako oslava patriotismu. Velká práce čekala také na zvukaře, kterým trvalo pět měsíců zmixovat zvukovou stopu filmu. O hudbu se postaral Stanley Myers včetně ústřední kytarové melodie "Cavatina". Jeho hudební soundtrack byl ale vydán poprvé až v roce 1990. Byl na něm například použit dobový hit Can´t Take My Eyes Off You zpívaný Frankiem Vallim.
Dnes Lovec jelenů vypadá jako dokonale vyvážené dílo, a to i přes pocity mnoha diváků, že vše kromě scény ruské rulety je ve filmu zbytečné. Není. Ruská ruleta by sama o sobě neměla smysl, pokud by jí nepředcházela "rozvleklá" scéna ze svatby a ztratila by smysl i bez toho, co po ní následovalo. Scéna s ruskou ruletou byla mnohými kritizována jako nereálná, některými zase obhajována jako "umělecký" výraz. Tak nebo tak jde o jednu z nejlépe natočených scén ve filmu vůbec.Premiéru měl Lovec jelenů v limitovaném uvedení v Los Angeles a New Yorku 8. prosince 1978. Cílem bylo dostat film mezi oscarové kandidáty, což se povedlo. Získal devět nominací. Poté, 23. února 1979, Universal jeho distribuci rozšířil do dalších měst. Navzdory jeho strachu byl Lovec jelenů komerčně úspěšný, když doma utržil 48,9 milionu. Naproti tomu byl kvůli kontroverzní scéně ruské rulety zakázán v tehdejších socialistických zemí včetně Československa. U nás byl uveden až po roce 1989 v kinech jako součást Projektu 100 v roce 1995 a o deset let později i na DVD a BD.
9. dubna 1979 na předávání Oscarů se nakonec Lovec jelenů stal filmem večera a roku, když získal cenu za nejlepší film, režii pro Cimina, nejlepší vedlejší roli pro Walkena, zvuk a střih pro Zinnera. Vedle Lovce jelenů triumfoval na tomto ročníku i jiný "vietnamský" film, drama Návrat domů, které mu "vyfouklo" Oscara za scénář a Jon Voight De Nirovi za nejlepšího herce. Lovec jelenů byl většinou kritiků přijat příznivě, i když se našli i tací, kteří ho z různých důvodů kritizovali. Obecně je ale považován za jeden z nejdůležitějších kousků filmové historie, epos rovnající se například Coppolovým Kmotrům nebo jeho vlastnímu příspěvku na téma Vietnam Apokalypsa, která přišla o rok později. Zatímco Lovec jelenů dovedl Cimina na vrchol jeho kariéry, jeho následující katastrofická Nebeská brána ho naopak dovedla na úplné dno, od kterého se pak už neodrazil.
Cimino byl enfant terrible amerického filmu a Lovec jelenů je zářným příkladem jeho tvůrčí geniality a originality, ale nejen jeho. Patří mezi nejlepší díla všech zúčastněných, De Nira, Walkena, Savagea a všech dalších, kdo se na něm podíleli.
